Zrekonstruované Havlíčkovo náměstí

Zrekonstruované Havlíčkovo náměstí | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Na drahých lavičkách a pítkách v Brodě dodavatel ještě milion prodělal

  • 10
Lavičky, odpadkové koše, pítka nebo stojany na kola na opraveném havlíčkobrodském náměstí byly ještě mnohem dražší, než město uvedlo v předávacích dokumentech. Například jedno pítko s vodou přišlo na více než dvě stě tisíc korun, budka na telefonní automat na bezmála sto padesát.

Že mobiliář nestál šest milionů, ale o dost víc, přiznali zástupci dodavatele, stavební společnosti Skanska i havlíčkobrodské radnice. "Účtovaná cena ani plně nekryla vynaložené náklady na výrobu," uvedla mluvčí stavební firmy Lucie Nováková.

"Dodavatel na mobiliáři prodělal odhadem milion korun," dodal brodský radní Libor Honzárek.

MF DNES v úterý informovala o přemrštěných cenách nového mobiliáře. Podle předávacího protokolu stála například jedna z laviček kolem morového sloupu 136 tisíc, označník autobusové zastávky 57 tisíc, plakátovací sloup 108 tisíc, jeden koš vyšel téměř na 12 tisíc a jeden stojan na kolo přes 15 tisíc korun, za ukotvení vánočního stromu dalo město 61 tisíc.

Podle radnice ani dodavatele však tyto ceny neodrážejí skutečnou hodnotu mobiliáře. Náklady nad fakturované částky ale šly na vrub společnosti Skanska. Na některých položkách mobiliáře se naopak dodavatel snažil ztrátu kompenzovat. Nejčastěji se přitom skloňují malé slunečníky nad stolky, na nichž visí cenovka 38 400 korun.

"Prameníky s vodou jsou v podstatě umělecká díla"

Podle Lucie Novákové nejsou účtované náklady nikterak přehnané. Firma dodala to, co si město objednalo.

"Jednalo se vždy o originální, architektonicky a projektově detailně zpracovaný prvek včetně předepsaného materiálu, jako je například sibiřský modřín, bronz, ocel, nerez, tvrzené sklo, korian nebo žula," vysvětlila.

Pítko s vodou přišlo na více než dvě stě tisíc korun.

Všechny prvky mobiliáře vzešly z návrhů architekta Aleše Buriana. Ten podobu laviček, košů a dalších částí mobiliáře vymýšlel přímo pro Brod. "Standardně navrhujeme atypický mobiliář, který zdůrazní architekturu daného místa. Je jasné, že jejich cena musí být oproti sériově vyráběným věcem z Baumaxu jinde," konstatoval Burian.

Cena se proto ani architektu Burianovi nezdá přemrštěná. "Je třeba si uvědomit, že například ty největší a nejdražší lavičky kolem morového sloupu jsou s betonovými základy pevně v zemi, ze zhutněného kovu protkaného tenkými lamelami do oblouku," vysvětluje.

Součástí odpadkových košů je zase kamenná vyrovnávací deska, která eliminuje sklon náměstí. Jejich plášť tvoří silnostěnná kovová obálka pevně ukotvená k zemi, s vyjímatelnou vložkou. Stejným stylem jsou dělané i ostatní části mobiliáře.

"Třeba prameníky s vodou, pítka. To jsou v podstatě umělecká díla. Jsou odlita z bronzu, musela se dělat podle sádrových předloh. Vyráběla se v Krkonoších v dílně, kde své sochy odlívají ti nejlepší sochaři," doplnil Aleš Burian.

Jak ujistil, veškeré jeho návrhy představitelé města museli schválit. A radnice znala i přibližnou cenu mobiliáře ještě předtím, než se začal vyrábět. "Hned u dvou firem jsem nechal mobiliář předběžně nacenit, aby město vědělo, co to asi bude stát," říká brněnský architekt.

O mobiliáři se bude ještě jednat

Opozice na radnici se ale cenami mobiliáře chce detailně zabývat. Vzrušená debata se dá očekávat na jednání zastupitelstva 11. června. Zastupitele tam bude zřejmě nejvíce zajímat odpověď na otázku, zda veškerý tento luxusní atypický mobiliář byl na Havlíčkovo náměstí nezbytný.

Na to odpovídají Burian i Honzárek naprosto shodně. "Pokud město přestavuje své hlavní náměstí, zaslouží si individuální řešení. Je to jakási výstavní síň města. Tam se prezentuje to, co je ve městě nejkrásnější. Je to to samé jako v domácnosti. Nejlepší sedačky, nábytek či doplňky z celého bytu jsou v obýváku," shodují se.

Brodská radnice ve čtvrtek vydala k nákupu mobiliáře tiskové prohlášení. Libor Honzárek v něm znovu opakuje, že na cenu jednotlivých prvků mobiliáře nemělo město žádný vliv.

Vybavení náměstí bylo zahrnuto do projektu jeho celkové rekonstrukce. Stavební firmy soutěžily o zakázku jako celek. Město pak vybralo nejlevnější nabídku. Jak si kterou položku pak firma nacenila, bylo její cenovou politikou.