"Dnes je dvojčatům Vendulce a Mirečkovi sedm let. Ale taky tu nemuseli být. Děti se mé dceři narodily předčasně a bojovaly o život v brněnské nemocnici," vypráví Pernička.
Jako dnes si pamatuje jednu sedm let starou důležitou chvíli. "Šlapal jsem na kole z Boršova na Čeřínek a v duchu si říkal - já se tady dřu, tak se taky snažte, ať to dáte. Když se vám to povede, postavím jako výraz díků kapličku," vzpomíná.
A protože vnoučata zabojovala, děda dostál svému slovu. Kaplička nějaký čas stojí a v neděli se u ní uskutečnila už několikátá mše. Ta poslední symbolicky ke Dni nedonošených dětí.
Zúčastnila se asi stovka lidí, přišla taky vnučka Vendulka.
Mši celebroval želivský opat Jaroslav Šimek. Téma mu rozhodně nebylo vzdálené. I on přidal jeden příběh. Ten svůj.
Provizorní inkubátor za kamny miminko zachránil
Jeho maminka se narodila v roce 1925 mladé dceři velkostatkáře. Opatově babičce ovšem nebylo souzeno dlouho své dítě přežít. Byla vážně nemocná, měla tuberkulózu. Už v těhotenství jí doktor naznačoval, ať se "toho" zbaví, protože vysilující porod může znamenat smrt. Dívka ale nechtěla, mateřské pudy byly silnější.
Dcerka se narodila v sedmém měsíci a nejevila známky života. Stará statkářka ji dala zachumlanou do tepla za kamna. Byl to vlastně jakýsi inkubátor. A pokoušela se ji krmit kravským mlékem zředěným vodou. Stal se na tehdejší dobu malý zázrak. Děvčátko po třech dnech lavírování na hranici života a smrti přece jen začalo pomalu prospívat. Jeho máma ovšem deset dní po porodu zemřela.
"A historie se opakovala taky v mém případě. I moje maminka - ona předčasně narozená dívka - měla komplikované těhotenství. Potom jsem si mnohokrát kladl otázku, jak to, že jsem to přežil," řekl při mši opat.
Miroslav Pernička má celkem osm vnoučat a spokojeně užívá důchod. Mireček s Vendulkou se podle jeho slov mají dobře. Vendulka nemá vůbec žádné následky, chlapec jisté postižení má.
"Už chodíme do první třídy. S bráškou se máme rádi, moc se nebijeme," prozradila v neděli Vendulka. Přijela s tátou. Maminka s bráškou byli na zdravotním cvičení.
Medicína dokáže pomoci těm, kteří by před lety nepřežili
Kapličku vděčný děda postavil ke cti Panny Marie. Je viditelná naproti vsi Antonínův Důl od hlavní silnice, která spojuje Jihlavu a Havlíčkův Brod. Často přemýšlí o zázraku, který jeho rodinu před sedmi lety potkal.
Na přípravě mše se podílely kromě Perničkovy rodiny a želivského opata taky občanské sdružení Nedoklubko a havlíčkobrodská Oblastní charita. Záštitu převzala Nemocnice Havlíčkův Brod.
Bylo hezké podzimní počasí, akce se tak vydařila. Organizátoři na pozvánce uvedli, že bohoslužbu věnují nedonošeným dětem i jejich rodičům jako připomínku všech rozměrů života. A vzpomínku na děti, které při porodu zemřely.
I na jejich rodiče, kteří tuto bolest nesou celým životem. Neopomněli ovšem ani na lékaře a zdravotní sestry, kteří se o "miminka do dlaně" měsíce a roky starají. S čím dál dokonalejšími lékařskými postupy se zvyšuje šance nedonošených dětí na život bez handicapů.
"Medicína současnosti umí díky dokonalé technice pomoci i dětem, které by před pár desítkami let byly odsouzené k úmrtí. Hranice, kdy je nezralý človíček schopen přežít, se stále posouvá. V souvislosti s tím se objevuje řada etických otazníků a nejistot," zmiňují taky organizátoři mše.
