"Pořád mě to baví. Modelařině se jako koníčku věnuju odjakživa. A teď v důchodu o to víc," říká Vrška. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Třebíčský modelář se vrhl se na Hedvábnou stezku, i Čínskou zeď

  • 1
Pouštní pevnosti, mezi kterými putovaly karavany. K tomu hradby okolo Cařihradu a Velká čínská zeď. Na tom nyní pracuje známý tvůrce modelů z Třebíče Stanislav Vrška se svou partnerkou Evou Pokornou.

Modelář Stanislav Vrška se svou partnerkou Evou Pokornou tvoří nové dílo.

To si u nich zadalo Ostravské muzeum pro chystanou výstavu. Jejím hlavním motivem budou válečná tažení, bitvy a střetnutí na Hedvábné stezce. Akce začne 18. prosince, třebíčští modeláři jsou v necelé polovině prací. Nyní finišují na druhém objektu ze čtyř, tvoří v měřítku 1:50.

"Je to úplně něco jiného, než jsem dělal dosud. Vytvářet pouštní architekturu a třebíčské domy na náměstí, to je opravdu velký vizuální rozdíl," říká Vrška, který je mimo jiné autorem pozoruhodného modelu Třebíče v podobě z roku 1835 nebo Strahovského kláštera.

Základ díla je ale u pouštních staveb stejný - překližka z lipového dřeva i vodou ředitelné lepidlo, které rychle účinkuje, nezanechává stopy a je trvanlivé.

K tomu ještě kvalitní modelářské barvičky, co drží a neblednou. A nesmíme zapomenout na nekonečnou trpělivost.

Co devět hodin chůze pevnost

Slavná Hedvábná stezka, po níž putovaly karavany se zbožím, byla lemovaná pevnostmi, které poskytovaly lidem i zvířatům zázemí. Dalo se tam najíst, napít, nakrmit velbloudy, přespat a taky obchodovat. Vzdálené od sebe byly den chůze karavany, tedy asi devět hodin. 

Vrška už má hotovou jordánskou pevnost Qasr al-Kharana z 8. století. Nyní dodělává ázerbájdžánské opevnění Ramany, které je ze 13. století.

"Ještě s ním budu konzultovat rozsah cařihradských hradeb. Možná budou mít na délku až dva metry," zmínil historik Ostravského muzea David Majer. 

Půjde o řez hradbami v podobě z raného středověku. Modelář odhalí jejich důmyslnost, díky níž bylo v Cařihradu bezpečno - byl téměř nedobytný. Velká čínská zeď bude také udělaná jako průřez.

Na modelech pro Ostravu už Vrška s Pokornou strávili od ledna každý tak 300 hodin. Dělají i o víkendu. Ráno se vzbudí, zasednou a pracují. Vrška dělá skelety, jeho partnerka se zabývá těmi nejtitěrnějšími detaily. Má na to mikromotor s jemnými brousky. Do skeletu vybrušuje cihličku po cihličce, stavbě dodává plasticitu.

"Jsme teď ve fázi, že stůl ani neuklízíme. Při jídle jen práci shrneme na bok," smějí se oba. Ve dvou to jde prý mnohem líp. Není to jen o rychlosti. Dva snáz vymyslí, jak řešit problém, když se vyskytne.

"Pořád mě to baví. Modelařině se jako koníčku věnuju odjakživa. A teď v důchodu o to víc," říká Vrška. Jako třebíčský patriot by chtěl ještě dodělat model Třebíče, chybí mu malebná část zvaná Stařečka. "Dnes tam místo ní stojí autobusák. Přitom to bývalo tak krásné místo," uvádí.