Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejen mladý Brůna ze Studny. Kariéra herce Kubíčka je mnohem bohatší

  17:56aktualizováno  17:56
Svoji nejznámější roli natočil Josef Kubíček před dovršením padesátky. Letos mu bude 87 let a stále ho lidé poznávají hlavně díky postavě mladého Brůny ze seriálu 30 případů majora Zemana. „Dnes už jsem v penzi,“ říká muž, kterému je věnován další díl seriálu Zapomenuté osudy.

Doktor filozofie Drahoslav Brůna v díle Studna ze seriálu 30 případů majora Zemana. Jeho šíleného otce tam hrál Jaromír Crha, s nímž Josef Kubíček řadu let působil v jihlavském divadle. Navíc se znal od dětství s představitelem hlavní role Vladimírem Brabcem. | foto: Archiv ČT

Jeho kariéra je mnohem bohatší než jen legendární Studna. Na dlouho spojil svoji práci s Jihlavou, přestože je rodák z Prahy. Narodil se v roce 1929 na Žižkově. Už jako dítě se tam potkával s pozdějším kolegou Vladimírem Brabcem, který je mladší o pět let a bydlel v domě jen o kousek dál. Chodili do stejné základní školy.

Kubíček si první, byť malou roli zahrál už v jednom černobílém filmu, kde měl hlavní úlohu Hugo Haas. Jako kluk zažil pohřeb T. G. Masaryka i příjezd německých okupantů do Prahy. Po válce se začal naplno věnovat herectví. V polovině padesátých let přišel z Kolína do Horáckého divadla.

„Nejvíce vzpomínám na jihlavské diváky, zvláště pak ženy, které byly vždy okrasou hlediště. Však jsem se také s jednou z nich šťastně oženil a v Jihlavě se nám narodila dcera Dominika,“ zavzpomínal Josef Kubíček.

Po natočení Studny si Josef Kubíček nechal narůst knír.

Po natočení Studny si Josef Kubíček nechal narůst knír.

V Jihlavě bydleli ve Srázné ulici. Tehdy v Horáckém divadle hostovali ti nejznámější čeští herci. A tak si třeba nejednou zahrál s Karlem Högerem. Například ve hře Smrt obchodního cestujícího.

V Jihlavě zažil herec vzestup hokejové Dukly a mezi sportovci si našel kamarády. „Tehdy jsem měl přátele i v Modetě a Motorpalu. Měl jsem také kamarády lékaře i malíře. Dělali jsme s kolegy besedy ve fabrikách i u vojáků. Dokonce jsme si troufli pořádat ples v divadle,“ uvedl.

Pro Horácké divadlo tehdy žil. A když bylo potřeba, tak v něm i s dalšími přespával. Jezdil na štace po okolních městech, nejdál až do Znojma. S Jihlavou se loučil v polovině šedesátých let v představení Jak je důležité míti Filipa.

„Když mi orchestr při odchodu do šatny zahrál poslední písničku na rozloučenou, bylo mi hrozně,“ vybavil si.

Z Jihlavy odešel do svého rodného města. Dostal nabídku od Jana Wericha, aby nastoupil do Divadla ABC. Jenže když do Prahy přišel, Werich už neměl v divadle vliv a z angažmá sešlo. „Zbyly mi po Janu Werichovi jen novoročenky,“ povzdychl si. Přesto už v Praze zůstal a postupně začal pracovat i v Československém rozhlase a hrál na Barrandově ve filmech.

A pak to přišlo...

V sedmdesátých letech mu nabídl roli v příběhu Studna režisér Jiří Sequens. Našel si ho podle fotografie v hereckém seznamu, zaujaly ho Kubíčkovy výrazné oči v kontrastu s ostře řezanou tváří otce v podání Jaromíra Crhy. A tak se před kamerou setkali dva bývalí kolegové z Horáckého divadla.

„Mě osobně se ten příběh lidsky velice dotkl. Znal jsem jej dříve než scénář z Večerní Prahy,“ uvedl Kubíček.

Studny tehdy postavili filmaři dvě, v ateliéru i exteriéru na barrandovské louce. Do té v ateliéru padal ve skutečnosti „trikem“ po hlavě do peřin. Pak strávil několik hodin natáčení ve vodě. Bylo jí tam přes dva metry, a tak opravdu musel šlapat vodu. Kolega Crha měl tehdy problémy se sluchem, takže při natáčení neslyšel.

Když pak točili záběry venku, jak vylézá mokrý ze studny, byl už větrný podzim. S ostatními herci se zahřívali grogem. Odřené ruce po vylézání nebyly prací maskéra, nýbrž skutečnost. A například scéna se zabitou matkou byla natočena původně se spoustou krve a v detailu, pak ale byla zmírněna do konečné podoby.

Ve výsledku jej pak nadaboval kolega Jiří Zahajský. Po natáčení ho lidé hned poznávali a oslovali „doktore Brůno“, tak si raději nechal narůst knír. O několik let později odmítl roli vraha ve filmu Černá punčocha, nechtěl už ztvárnit podobně laděnou postavu. I tak si zahrál ve zhruba padesáti filmech a seriálech.

V roce 1985 dostal nabídku z Kabaretu U Fleků, kde strávil patnáct let. Tam se hrálo, zpívali i tančilo. „Bývalo tam na dlouho předem vyprodáno,“ zavzpomínal. Náročné pro herce bylo, že obecenstvo mohlo při kabaretu jíst, pít i kouřit.

Nový majitel po restituci pak kabaret zrušil. Josef Kubíček tam skončil v roce 2000. Má za sebou tisíce divadelních a kabaretních představení. Je nositelem ocenění Senior Prix.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Slavnosti tří kápí se konají v Třebíči pravidelně ve druhé půlce srpna....
Ohňostroj i historický průvod během slavností Tří kápí rozzáří Třebíč

Slavnosti Tří kápí, hojně navštěvovaná třebíčská letní akce, od pátku do neděle oživí město. Program zpestří koně, rytíři či muzika. Organizátoři opět...  celý článek

Jen víla Amálka, včelí medvídci a další dětští hrdinové namalovaní na zdi...
Zůstala jen víla Amálka. Dětští pacienti z nemocničního pavilonu zmizeli

Jen víla Amálka, včelí medvídci a další dětští hrdinové namalovaní na zdi připomínají, komu sloužil aktuálně nejstarší pavilon v nemocnici v Novém Městě na...  celý článek

Ivan Hanuš obdržel v Pelhřimově certifikát.
Rekordní putování dopisu má pokračování, tentokrát přišel z Ruska e-mail

Příběh nejdéle doručované poštovní zásilky v České republice pokračuje. Ivanu Hanušovi se ozvala neteř ruské lékařky, která před více než 28 lety poslala jeho...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.