První exponát do své sbírky vah získal Miroslav Moravec v roce 1979.

První exponát do své sbírky vah získal Miroslav Moravec v roce 1979. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Sběratel má váhy z celého světa, některé jsou i tři sta let staré

  • 2
Svou rozmanitostí je tahle sbírka na našem území ojedinělá. Miroslav Moravec má ve svém muzeu a jeho depozitáři největší expozici vah v Česku. Celkem vlastní i s vystavenými raritami 1538 přístrojů k vážení, které shromažďoval 36 let.

Na stěnách jednotlivých místností v Holušicích u Humpolce mohou návštěvníci obdivovat třeba u nás rozšířený typ dvoumiskových kuchyňských vah, ale i váhy určené výhradně pro armádu nebo lékárny.

Pozornost vzbuzují i váhy na vajíčka, tabák nebo na zjištění škrobnatosti brambor. Ve vitríně je vystaven i nůž na ryby herce Karla Effy, v němž je zabudovaná váha a metr.

Muzeum přitom Miroslav Moravec původně vůbec v plánu neměl. Jenže, jak říká sám sběratel, obyčejný koníček se změnil přímo v koně. Zabývá se i historií vah.

„Vše začalo u dvoumiskových vah, které měly sloužit jen jako dekorativní předmět na kuchyňské lince. Zanedlouho se ale k tomuto kousku začaly připojovat i další a z volných prostor na půdě se postupně stávalo místo pro uskladnění nových objevů,“ vzpomíná Moravec. Na nápad zřídit muzeum přišla partnerka sběratele.

Pochlubit se může kousky z Ameriky, Asie i Afriky

Dříve, když ještě nebyl internet, se musel Moravec spoléhat pouze na informace od známých, také si složitě dopisoval se starožitníky. Dostal se třeba i k vahám pocházejícím z Japonska, Afriky a Číny, které jsou až 300 let staré.

Kvalitní kousky nacházel v Německu i Polsku. Navíc v kruzích sběratelů po celém světě funguje výměnný systém. Častokrát díky němu Miroslav Moravec získal exponáty, které by jinak neměl pražádnou šanci objevit. Takto například směňuje s nadšenci z USA.

Exemplářů v muzeu bude přibývat i nadále. Avšak už i sám sběratel přiznává, že bude muset váhy více selektovat. „Prostory nafouknout nelze,“ říká Moravec. Soustředit se chce hlavně na váhy jednoúčelové. Také by se rád pustil do sepsání svých postřehů z odvětví. Na knihu si ale zatím netroufá.

„Nevěřím tomu, že bych měl teď až takové znalosti, aby má kniha byla něčím nová a přínosná. Ještě se toho musím hodně dozvědět, než usednu za stůl a své postřehy hodím na papír,“ pravil.