Krev daruje pravidelně už skoro 47 let a před časem za svou vytrvalost dokonce převzal Zlatý kříž jako uznání za 160 bezpříspěvkových krevních odběrů. Ani ve svém věku by se dalšímu pravidelnému „odevzdávání“ krve nebránil. Ovšem právě pětašedesáté narozeniny jsou horní hranicí pro dárcovství.
„Řekl jsem své lékařce, že jakmile budou potřebovat, jsem kdykoliv připraven. Stačí se jen ozvat,“ zdůraznil rodák z Chebu, který by prý uvítal, kdyby se do dárcovství zapojili ve větší míře i mladí lidé.
On sám se z Kamenice nad Lipou vydal za svou vizí pomoci třeba do Českých Budějovic, kde v přistaveném autobusu daroval krev v rámci podpůrné akce Českého rozhlasu.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
„S dárcovství jsem ale začal už před lety v Chebu. Když jsem se pak přestěhoval do Kamenice, zapojil jsem se taky tady. Dříve sem dojížděl autobus coby pojízdná stanice pro odběry,“ prozradil. „Musím říci, že se vždycky sešlo celkem dost dobrovolníků z Kamenice i z okolí,“ zavzpomínal.
Kromě krve se po čase rozhodl přispět i krevní plazmou. Podstoupil tak hned dvě etapy odběru. „Jedna znamená deset samostatných odběrů jeden každý měsíc,“ vysvětloval. „Vzpomínám si, že když odstředili plazmu a krev mi potom vrátili zpátky do oběhu, byla tak strašně studená, že mne záblo až rameno,“ vyprávěl se smíchem Bednář.
Ze vzpomínek následně vybral i tu, kdy se vydal na svůj úplně první odběr. Tehdy netušil, na co se má vlastně připravit. „Byl jsem nervózní a trochu jsem se bál,“ přiznal Bednář.
„Všichni mě ale uklidňovali. A když mi pak vysvětlili postup, obavy zmizely. Každý další odběr už byl potom snadnější a snadnější,“ mávl rukou.
Při svém posledním odběru si prý absolutně nepřipouštěl, že by to mělo být naposledy, co usedne do křesla a nastaví paži. „Pořád si říkám, že třeba ještě nějaká pozvánka přijde,“ svěřil se Bednář.
A i když jedna kapitola jeho života skončila, nehodlá jen tak vysedávat doma. Krom toho, že sbírá známky, si rád zajede také do lázní.