Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miloň Čepelka až po vydání knihy zjistil, že nedělňátkem vlastně není

  8:22aktualizováno  8:22
Dvacet minut před zahájením stála před dveřmi salonku dlouhá fronta. Všichni se nakonec dovnitř ani nedostali. O Miloně Čepelku a Zdeňka Svěráka byl na Knižním trhu v Havlíčkově Brodě největší zájem. Právem. Herci Divadla Járy Cimrmana představili knihu o Čepelkovi i Cimrmanovi. Nuda při tom nebyla.

Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka na Podzimním knižním trhu v Havlíčkově Brodě. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

„Někdy v mládí jsem zaslechl, že nedělňátka jsou šťastná. Já si celý život myslel, že jsem se v neděli narodil,“ vysvětloval Miloň Čepelka, herec Divadla Járy Cimrmana, jak vznikl název knihy s rozhovory.

„Až, když knížka vyšla, jsem se dozvěděl, že jsem vlastně narozený ve středu,“ prohlásil.

Fotogalerie

Celý salonek v havlíčkobrodském Kulturním domě Ostrov se otřásal smíchy. Ne poprvé. Během půlhodinové besedy s Miloněm Čepelkou se tak stalo několikrát. Mnohokrát k tomu přispěl i Zdeněk Svěrák, který svému hereckému kolegovi a příteli s prezentací knihy v rámci Podzimního knižního trhu pomohl.

Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech. Tak se nová kniha o Miloni Čepelkovi jmenuje. Autorem série knižních rozhovorů s jedním ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana je Aleš Palán.

„Když se mě nakladatelství ptalo, zda bych se nechtěl knižně vyzpovídat, byl jsem v rozpacích. A kdo by mě zpovídal? Nechtěl jsem nikoho, koho znám. Navrhli mi Aleše Palána. S ním jsem se předtím nepotkal,“ přiblížil Čepelka.

Cimrman a semináře jsou nouzovým nápadem z restaurace

Když se zmíní jména Miloň Čepelka a Zdeněk Svěrák, znamená to jediné. Řeč se zákonitě musí stočit na nejslavnějšího Čecha Járu Cimrmana. Právě oni dva byli polovinou týmu, který mu před půlstoletím vdechl život.

Jára Cimrman přišel na světlo světa tak trochu náhodou. Když Svěrák s Čepelkou, Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem (mimochodem vesměs přátelé z vysoké školy pedagogické) zakládali soubor, měl každý za úkol napsat jednu krátkou divadelní hru.

„Všichni jsme ji napsali. Ale jenom tři se dočkaly života na jevišti. Já napsal jakýsi horor, odehrával se v pohřebním ústavu. Shodli jsme se, že to není k smíchu. Od té doby jsem hru z mysli vytěsnil a ani nevím, o čem byla,“ usmíval se Čepelka.

Když měl amatérský spolek hry odehrát, stále byla hotová jen jedna: Akt od Zdeňka Svěráka.

„Měli jsme tvrdit, že je napsal jakýsi Cimrman. Jenže ta druhá hra nebyla hotová a my museli představení dvou jednoaktovek odehrát, aby nás přijali do státního divadla. Proto jsme v restauraci přišli na nouzový nápad, že první hodinu vyplníme přednáškami o autorovi. A tak jsme stáli před otázkami, kdo to byl, kdy žil, jak žil, co měl rád,“ vypráví Svěrák.

Jára Cimrman byl na světě. A s ním i obvyklý formát „cimrmanovských“ představení. Od té doby bývá vždy první část - s jedinou výjimkou, Němým Bobšem - vyplněna seminářem.

„Jak jsme byli mladí, měli trému a hrát neuměli, tak jsme s tím seminářem měli větší úspěch než s hrou samotnou. Lidem se prostě líbil seminář víc. A tak u nich už zůstalo,“ vysvětlil Svěrák.

Patnáct her napsali díky bolševikovi. Režim chtěl stále víc

Divadlo Járy Cimrmana má na kontě 15 her. Podle Svěráka za to můžou hlavně nadřízené orgány za minulého režimu. Jinak by jich prý bylo mnohem méně.

„Za bolševika nám vnucovali, že když jsme členy státního divadelního studia, musíme studovat stále nové hry,“ vzpomněl Svěrák.

„A my jsme říkali ,Vždyť pořád chodí lidé, máme vyprodáno. I Voskovec s Werichem čekali, až bude pokles poptávky, a pak neradi sedli a sepsali novou hru.‘ Nezabralo to. Teď si říkám, chválabohu, že nás k tomu donutili,“ poznamenal Zdeněk Svěrák.

Při té příležitosti zopakoval, že žádnou další novou hru už nenapíše. České nebe označil za hru poslední, za jakousi závěť.

„Další hru už nenapíšu, protože tu Láďa není a byl jsem zvyklý ji psát ve dvojici. Byl by to veliký risk, kdybych ji napsal a opravdu se ukázalo, že tam ten Smoljak chybí,“ podotkl.

Zdeněk Svěrák s Miloněm Čepelkou patří v divadelním souboru k nejstarším. „Zaplať pánbůh nám chodí stále noví a noví diváci. V hledišti jsou generace našich vnoučat,“ prohodil v sobotu v Havlíčkově Brodě Svěrák.

„Je krásné, že máme takovou odezvu a jako dědové nejsme těm dětem směšní,“ dodal.

„No, to nevím,“ skočil mu do řeči Čepelka.

On sám, letos 80letý, ještě donedávna hrál ve hře Vražda v salonním kupé praktikanta Hlaváčka. A na jeho věk tam padá jedna dotěrná otázka. Čepelka si s ní poradil s grácií.

„V posledních letech jsem už na otázku ,Kolik je vám let?‘ odpovídal ,Dvacet jedna... pryč‘,“ řekl.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.