Svého času to bývala dokonce výkupna jablek. Přitom dnešní podobu nechali Špitálku dát z velmi bohulibých pohnutek Questenberkové. Postarali se tak o některé chudé, přestárlé a nemocné na svém panství. A Jaroměřičané se rozhodli, že historické stavbě navrátí zašlou kvalitu.
Opravený Špitálek, který se nachází za mostem přes říčku Rokytnou na dohled od zámku, se stal po důkladné rekonstrukci reprezentativním turistickým informačním centrem, scházejí se tu senioři, konají výstavy a teď nově přibyla sice miniaturní, přesto skladbou rostlin moc zajímavá meditační zahrádka.
„Zakomponoval jsem do ní vodní prvek a 43 druhů bylinek, které působí i okrasně. Mezi nimi je i šalvěj babské ucho, kterou známe ze Saxány,“ zmínil jaroměřický zahradník Vladislav Vejtasa.
Rostliny mají své popisné cedulky. Kdo rád zahradničí, může se inspirovat. A kdo vášnivý pěstitel není, má možnost si jen tak v klidu posedět a přemýšlet. Až se trvalky rozrostou, vznikne zajímavé zákoutí s deseti druhy máty či pelyňkem brotanem, lidově řečeným boží dřevec, o kterém se často ve svých knížkách zmiňovala Vlasta Javořická.
Budoucnost Špitálku zajistil jeho zakladatel závětí
Podle projektanta rekonstrukce Špitálku Miloslava Jandy je zajímavé a svým způsobem neobvyklé už založení celé stavby. Předci chytře počítali s blízkostí potoka a říčky, a tak má objekt zaklenuté základy.
Dnes je Špitálek ve stavu, v jakém ho nechal v druhé polovině 17. století přebudovat hrabě Jan Antonín z Questenberka. Byl to otec Jana Adama - téhož Questenberka, který se počátkem 18. století zasloužil o dnešní úchvatnou podobu zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Místní prvorepublikový badatel Josef Fišer pak dohledal řadu historických souvislostí, které potvrzují to, co se o hraběti Janu Adamovi po staletí traduje. Že byl k obyčejným lidem na svém panství na svou dobu poměrně vstřícný a oni ho za to měli rádi.
„Špitál a jeho chovance zajistil právně pro budoucí časy. V předposledním odstavci své závěti ze dne 14. května 1750 ustanovil, aby ve špitále, v němž bylo v té době vydržováno šest chudých občanů jaroměřických, zřídil jeho dědic Dominik Ondřej z Kounic-Rietberku dalších šest nadačních míst,“ uvádí badatel. Kastelánka jaroměřického zámku Jana Petrová to vnímá jako zajímavý sociální aspekt, důležitý pro rozvíjející se město.
Zbožně žijte, hlasitě se modlete. To byly povinnosti špitálníků
Jan Adam svou manželku Marii Antonii coby poručnici nezletilého dědice pověřil, aby navrhla, vyhotovila a do zemských desek vložila fundační listinu, na základě které byli všichni budoucí držitelé jaroměřického panství povinni udržovat špitální budovy a vydržovat dvanáct špitálníků.
Když Jan Adam z Questenberka 10. května 1752 zemřel, vdova po něm vyplnila přesně to, co si přál.
„Špitálníci mohli žít v pohodlí, o jakém se jim v mladých letech nezdálo. Postarala se jim o byt, teplo, výživu, prádlo, oděv i pohřeb. A uložila panskému důchodu všechno obstarávat a do špitálu dodávat. Za to měli almužníci jen dvě povinnosti: zbožně žít a denně se modlit růženec hlasitě a společně ve farním chrámu Páně při mši za duše zakladatelů,“ uvádí Fišer.
