Nejvíc času tráví Anna Jarošová na své zahradě, hlavně na jaře tam každý den odpracuje několik hodin. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

Maminka horolezce Jaroše má zeleného koníčka, tvoří a upravuje zahrady

  • 0
Kdo někdy navštívil úspěšného horolezce Radka Jaroše v novoměstské Nečasově ulici, obvykle se zakouká do zahrady, která vyzařuje zvláštní pohodu a energii. Jeho matka Anna Jarošová má totiž hodně zeleného koníčka.

Přitom na jedné straně tahle oáza klidu přímo sousedí s frekventovanou silnicí první třídy na kraji města, na druhé zase s autoservisem. Jarošovi za ni každopádně obvykle sklízejí slova uznání.

Svoji zahradu přitom horolezcovi rodiče zakládali jako naprostí samouci. „Před lety začal zahradničit můj muž. Tehdy jsme nevěděli, jak co vyroste. To byla první chyba, na své zahradě jsme se tak trošku vyučili. Musíte mít kontakt s rostlinami a představit si, jak budou za pár let vypadat. Manžel sem vybral i stromy, které by nás ‚sežraly‘,“ líčí Radkova maminka Anna Jarošová.

Tvůrčí práce ji zajímaly už od dětství, vystudovala textilní průmyslovku a před mateřskou nastoupila jako návrhářka do Horáckých tkalcoven ve Ždírci nad Doubravou. Později strávila přes dvacet let v propagaci uranových dolů v­ Dolní Rožínce.

Do své zahrady se pustili naplno po roce 1968, kdy manžel Josef, prý přesvědčený komunista, definitivně prozřel v srpnu 1968 po okupaci Československa. V práci z politických důvodů zažil kariérní sešup, pak se našel v práci na zahradě. „Já měla nápady a on je dokázal profesionálně uskutečnit,“ líčí Anna Jarošová, která začala kvůli zájmu svých známých dělat návrhy zahrad, ale třeba i rekonstrukce dvorků jako koníček.

Dlouhodobě spolupracuje se zahradnictvím Mileny Jirčíkové. Přímo v Novém Městě se pak podílela na výsadbě v ­areálu nemocnice a v arboretu, v Bystřici nad Pernštejnem vytvořila kolumbárium, v Okrouhlici zase ozdobila rodný dům malíře Jana Zrzavého.

Pro svůj velký koníček využívá i zkušenosti z návrhářství. „Když kreslím návrh, mám v sobě zakódovaný vztah k ­prostoru jako vzoru na šaty. Musí mi to všechno hrát dohromady,“ popisuje Anna Jarošová.

A tak postupně vznikla členitá zelená oáza s bazénkem ve tvaru ledviny a několika okrasnými jezírky. V nich donedávna plavaly desítky ryb. „Teď je jezírko mrtvé, přivandrovaly k nám vydry a ­sežraly všechny okrasné kapry a­ jelce. Zůstal jediný pstruh,“ zlobí se na predátory z nedaleké říčky Bobrůvky.

Čas od času na vodě přistanou kachny. „Dokonce tu jedna zahnízdila a snesla vajíčka, ale asi je vybrala kuna,“ jmenuje dalšího škůdce.

Bazén slouží k otužování

Bazének s pramenitou vodou, která odtéká přepadem a vytváří malý potůček přes půl zahrady, mají na otužování. „Radek už zahájil sezonu, zhruba do listopadu se v něm koupe,“ prozradila. A­ chodíme se do něj celoročně zchladit po saunování. Dříve jsme využívali saunu vytápěnou dřevem na dolním konci zahrady, kterou jsme roztápěli pět hodin, teď už máme elektrickou. Já už se saunuji asi padesát let. Fakt to má vliv na zdraví a kondici,“ ujišťuje.

Reportér 5plus2 zastihl Annu Jarošovou - jak jinak - při práci na zahradě. Na každém rohu má připraveno několik pytlů mulčovací kůry. „Je neuvěřitelné, kolik je každé jaro nové práce. Vždycky něco přemístím nebo doplním. Nechápu lidi, kteří si založí zahradu a mají klid. Nedovedu si představit, že na zahradě nic nedělám,“ říká s úsměvem. Nově zasadila třeba hloh.

Razí heslo, že co se nepovede, dá se vždycky napravit. „Když vidím, že to nejde do kompozice a něco vyčnívá, tak to předělám,“ líčí. Pyšná je nejvíc právě na harmonii záhonů.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Naopak pořád si nerozumí s kanadskými borůvkami. „Ať se snažím, jak chci, pořád to stojí za pendrek,“ kroutí hlavou. V rozlehlé zahradě nechybí ani ovocné stromy a bobuloviny a dva skleníky na rajčata a papriky.

Svého syna Radka využívá na zahradě nejčastěji na výškové práce. Pozemek totiž obklopují jako zelená bariéra vzrostlé jehličnany. „Radkův koníček je lézt po nich s pilou a zařezávat je. Když přijde na návštěvu starší syn Boris a trefí se, když je tady zrovna paseka po Radkovi, tak se ptá, jestli zase někam jede. Radek totiž prořezávky dělá s ­oblibou před expedicemi,“ říká se smíchem na adresu držitele Koruny Himálaje, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek a nyní se zaměřuje na nejvyšší vrcholy všech kontinentů.

Teď se zahrada teprve probouzí a zdaleka není ideální čas na fotografování. Chybí ty správné barvy. „Nejhezčí je koncem května a v červnu. Všechno má listí, začínají kvést trvalky, dokvétají cibuloviny. Strašně ráda pak vstávám už v pět hodin ráno.“

Některé z fotografií, návrhů, studií či osazovacích plánků zahradní architektky Anny Jarošové, která za dva měsíce oslaví půlkulatiny, jsou do 14. května k vidění v Horáckém muzeu.