Tess se narodil v květnu 1992 v německé Zoo Krefeld. O dva roky později se zabydlel v Jihlavě. Jen dva měsíce mu trvalo, než se zakoukal do své životní partnerky Jeleny.
Tess se řadí mezi nejstarší levharty sněžné na světě žijící v zajetí. Za svůj život zplodil 10 potomků.
Nyní si však Tess může zaslouženě užívat levhartího důchodu, neboť má na svém kontě s Jelenou osm mláďat. I po odchodu partnerky Jeleny do liberecké zoo Tess nelenil a pořídil si ještě dvojčata se samičkou Kačenkou.
"V přírodě se levharti dožívají deset až dvanáct let. Tam je to způsobeno především tlakem na ně, který je ze strany konkurentů veliký. Když přijdou mladší a silnější jedinci, tak ho prostě vypráskají z jeho území. Levhart potom nějaký čas živoří a poté zdechne," vysvětlil zoolog Jan Vašák.
Levhartího dědečka trápí zuby i ledviny
Nebýt tlaku mladších a silnějších jedinců, dožívali by se levharti tak 15 let. Záleželo by však i na tom, zda je irbis v dobré kondici a netrpí nějakou vrozenou vadou. Podle Jana Vašáka je od desátého roku života u levhartů zvýšená frekvence hynutí. Hodně záleží na klimatu prostředí, ve kterém žijí.
"Šestnáct let je hraničních, většinou se jich nedožijí. Několik zvířat z necelých třech tisíc registrovaných se dožilo téměř dvacet jedna let, což je rekord," řekl muž z jihlavské zoo.
Levhart Tess se tedy pomalu blíží k rekordu, snad ho překoná. Jako každého důchodce i levharty trápí neduhy spojené se stářím. Potýkají se například s vypadáváním zubů, kůže už není tak pružná jako dříve i smysly jsou horší.
Děda levhart si nejspíš za ta léta zadělal na problémy s ledvinami, chovatelé zpozorovali, že pije více než obvykle. Jinak je v dobré kondici, potravu hravě zvládne, jen mu trvá déle, než ji sežvýká.
