Emeritní fořt Bureš prováděl zámečkem a ukazoval jako historickou pozoruhodnost...

Emeritní fořt Bureš prováděl zámečkem a ukazoval jako historickou pozoruhodnost nejen lesnické mapy z první republiky. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Emeritní fořt Bureš vzpomínal v loveckém zámečku na svoje mládí

  • 0
Dvaaosmdesátiletý Vladislav Bureš spojil celou svoji profesní kariéru fořta se zámečkem Aleje v lesích mezi Brtničkou, Stonařovem a Kněžicemi na Jihlavsku. Jako lesník zde začal Bureš pracovat v roce 1954 a vydržel tu pak až do roku 1992.

O vzpomínky na osmatřicet let dlouhou službu se podělil i poslední den roku 2015. „Zdejší krajina mi připomínala mé rodiště, východočeský Lanškroun, a tak jsem se tady cítil jako doma a strávil tady celý život,“ svěřil se.

To ostatně platí i o jeho manželce Květoslavě, která byla nestorkou tuzemské ekologické výchovy a založila i nedaleké středisko Chaloupky. Své vzpomínky vyprávěl návštěvníkům zámečku, kteří poslední den loňského roku využili příležitosti, kdy se Aleje otevřely veřejnosti.

Lovecký zámeček nechal v klasicistním slohu vybudovat v letech 1815–1817 brtnický kníže Eduard Collalto. Rod di Collalto e San Salvatore areál a panství držel až do konfiskace v roce 1945.

Zajímavostí areálu jsou paprsčitě se sbíhající dlouhé rovné cesty k centrálnímu zámečku, které daly areálu jméno.

Emeritní fořt Bureš prováděl zámečkem a ukazoval jako historickou pozoruhodnost nejen lesnické mapy z první republiky, ale i jmenovací listiny pro své předchůdce ještě s podpisem posledního brtnického knížete Octaviana Collalto.

„Na zámečku v době mého nástupu ale nebyla elektřina, hajný tady nebydlel, postavil si dům v Kněžicích a areál byl pro lesní správu už nepotřebný. Nejprve jej lesy prodaly Svazu architektů, který se pak stal součástí Svazu umělců,“ přiblížil Bureš. Nástupnická organizace - Nadace českého výtvarného umění – zámeček vlastní i dnes a postupně areál i s dalšími budovami rekonstruuje.

Lesy u Alejí původně zásobovaly dřevem především sklářské hutě v okolí, ty však postupně zanikly. Zajímavostí u cesty z Kněžic je hliniště – odlesněný pozemek, který uprostřed lesa sloužil k těžbě písčitokamenité zeminy na vysprávku lesních cest.

„Nikde v okolí tady totiž není na povrchu ložisko kamene. Proto jsou také s výjimkou jestřebské a kněžické všechny ostatní cesty k Alejím asfaltové nebo panelové. Zdejší cesty byly naší chloubou: každý lesník byl posuzován mimo jiné i podle lesní dopravní sítě – a my se mohli pyšnit, že tak hustou síť cest v okolí nikdo neměl,“ usmíval se lesník Bureš.

Myšlenka na silvestrovská setkání na Alejích vznikla v roce 2013 ve Stonařově. Okamžitě měla příznivý ohlas. Loňský třetí ročník pořádala Brtnice, letos připadne pořadatelství Kněžicím.

Lidé z okolních obcí přicházejí k Alejím ze všech sedmi přístupových směrů – „alejí“: Opatovskou, Stonařovskou, Brtničskou, Zelenou, Kněžickou, BrtnickoJestřebskou a Tabulní. „Účast byla vynikající, jsme velice spokojeni. Nejvíce lidí – 570 – šlo od Stonařova,“ pověděla brtnická starostka Miroslava Švaříčková.