Kroniku píše Lenka Bezděkovská stále. V srdci má však hlavně dětský kroužek...

Kroniku píše Lenka Bezděkovská stále. V srdci má však hlavně dětský kroužek Šikulové, který by ráda obnovila. | foto: František Jirků, MAFRA

Brzy ráno odcházela do kravína, aby pak měla víc času na psaní kroniky

  • 0
Na stole leží velká červená kniha, na jejíchž deskách je vyvedený hasičský znak - kronika sboru dobrovolných hasičů. Lenka Bezděkovská z Rohozné na Jihlavsku ji zná lépe než kdokoliv jiný. Byla to totiž právě ona, kdo ji zakládal.

Zápisy do ní ostatně píše dodnes. „Strávila jsem nad ní hodně času,“ přiznává. A není se čemu divit. Byť dobrovolní hasiči v obci letos oslavili 125. výročí, jejich kronika se začala tvořit podstatně později, konkrétně na sklonku 80. let minulého století. Do té doby neexistovala a obecní dokumenty skýtaly pouze minimum záznamů o činnosti sboru.

Jelikož se však blížilo sté jubileum založení sboru, rozhodla se Bezděkovská coby tehdejší členka výboru, že se do minulosti hasičů ponoří.

V té době pracovala v rohozenském kravíně. Ráno vstávala brzy, aby byla už o­ půl čtvrté v práci. „Po deváté jsem pak byla zase doma a měla jsem čas na psaní a pátrání po historii hasičů,“ vzpomíná.

Nejdříve vyrazila do Jihlavy, tam ji poslali do Pelhřimova, neboť Rohozná kdysi spadala do pelhřimovského okresu. A z Pelhřimova putovala do Červené Řečice, neboť archiv tehdy sídlil tam. „Když jsem tam přišla poprvé, přivezli mi kárku plnou dokumentů a písemností,“ říká Lenka Bezděkovská a rukou ve výšce zhruba 70 centimetrů nad zemí naznačuje výšku celé hromady.

A dala se do pátrání a do zapisování. Celá kronika je psána ručně, doplňují ji ještě kreslené obrázky. „Něco jsem malovala já, s něčím mi pomáhal ještě jeden pán z Jihlavy,“ vzdává se stoprocentního autorství Bezděkovská.

Děti ji baví víc než historie

V kronice zaznamenala nejdůležitější události sboru. Místy je však poznat, že záznamy a prameny, z kterých čerpala, nebyly kompletní. U některých roků jsou krasopisně vyvedeny například pouze jen dva řádky.

„Taky se mi nepodařilo vypátrat, kdo sbor založil. Všude se psalo pouze o většině, o chlapech, že se dali dohromady,“ přiznává šestapadesátiletá rodačka z Lešova, která se do Rohozné přivdala.

I když je, jak se říká, naplavenina, nebrání jí to v tom, aby se ve vesnici angažovala i víc než jen sepsáním hasičské kroniky, kterou stále vede. Před třemi lety například založila v obci kroužek pro děti, kterému dala název Šikulové, byl určen tříletým až čtrnáctiletým. „Kronika mě bavila, ale práce s dětmi je lepší,“ říká matka tří dětí a babička čtyř vnoučat.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Skupinka devatenácti dětí se pravidelně minimálně jednou do týdne scházela v místní hasičárně. „Když jsme nacvičovali na svatováclavskou pouť tance, scházeli jsme se i třikrát týdně. Ale stálo to za to,“ připomíná Bezděkovská.

Šikulové svými vystoupeními přispívali ke kulturnímu životu v obci. Například vystupovali o Vánocích jako betlém, hráli divadlo nebo chystali pro ostatní na Den dětí Pohádkový les.

„Letos se nám obzvlášť povedl. Připravili jsme ho společně s rodiči, kteří se také převlékli do pohádkových kostýmů. Sešlo se přes padesát dětí, které musely plnit různé úkoly. Kromě toho nám ještě vystoupilo Bobo divadlo nebo seskočili parašutisti.“

Hodně populární byly taky turnaje v­ Člověče, nezlob se, kterých se kromě dětí účastnili taky dospělí. Každého klání se zúčastnilo až čtyřicet hráčů.

Jenže o poslední pouti činnost Šikulů skončila. Hasičárna se dětem uzavřela a ­jiné vyhovující prostory momentálně ve vsi nejsou. V Rohozné v současné chvíli nefunguje mateřská ani základní škola. Proto by Bezděkovská ráda Šikuly v nejbližší budoucnosti obnovila.