Na kopci za Vílancem stával od nepaměti kamenný kříž. A to přímo u rušné silnice první třídy spojující Jihlavu se Znojmem. Nyní je rozlomený vejpůl. Vedení blízké obce Cerekvička, na jejímž území kříž stojí, plánuje jeho opravu.
„Určitě se na to podíváme. My tyto kříže, které jsou v našem okolí, spravujeme. Třeba i u polních cest,“ uvedl Zdeněk Roh, místostarosta Cerekvičky.
Silničáři ale nejsou z křížů u takto vytížených silnic příliš nadšení. Přitom je jich řada už z předválečných dob. Jsou mezi nimi i kříže, jimž je sto a více let. Jeden z těch vyšších stojí například u Hladova za čerpací stanicí.
Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), kterému patří i cesta u Vílance, se o ně vůbec nestará. Nejsou totiž součástí ani příslušenstvím silnic, přestože u nich stojí. A ve Vílanci se navíc spekuluje, že kříž na kopci byl zlomen při sečení trávy u cesty.
„My nevíme, kdo je vlastníkem křížů. Jestli je budovaly fary, obce nebo jednotliví sedláci. Ale stává se, že je někdo opraví,“ uvedla mluvčí ŘSD Nina Ledvinová.
Ani krajští silničáři se o kříže nestarají. Občas ale udělají výjimku. „Jsou ojedinělé případy, že jsme některé kříže znovu postavili a stabilizovali. To když nebylo možné určit vlastníka, kříže spadly a mohly ohrožovat bezpečnost provozu,“ popsal Tomáš Mátl, technicko-správní náměstek krajských silničářů.
Třeba když kraj opravoval silnici mezi Zašovicemi a Okříškami na Třebíčsku, byl jeden ze starých křížů přemístěn o kus dál od staré cesty k nové.
Kříže jsou podle Mátla většinou ve vlastnictví konkrétních lidí nebo obcí. Majitelé by se o ně měli starat. „V řadě případů se ale nestarají, ať už je důvodem nedostatek peněz nebo ztráta zájmu,“ dodal Mátl.
Kříže kdysi stavěli třeba bohatí sedláci na krajích svých polí u cest. Jako poděkování nebo jako památku na konkrétního člověka či nějakou událost. Někdy i tragickou. To ale nebývalo časté.
„Kříže se stavěly i tam, kde se křižovaly cesty v polích,“ popsal František Gregor, ředitel Státního okresního archivu v Třebíči. A dnes jsou třeba už polní cesty zaniklé, a kříže tam vydržely.
Některé kříže faráři i světili a jsou zapsané ve farních kronikách. „Kříže patří ke krajině. Tyto drobné památky jí dodávají charakter,“ nepochybuje František Gregor.
Většinou však nejsou na seznamu kulturních památek a záleží na dobré vůli vedení obcí či jednotlivců, jestli se o ně starají. A mnoho zástupců měst i menších vesnic o kříže pečuje. Patří mezi ně také městys Stonařov.
Starají se tam i potomci lidí, kteří je kdysi vystavěli. Třeba i rodiny Němců, kteří ve Stonařově do roku 1945 žili. I v současnosti nechávají opravit v městysi drobné sakrální památky. „A my jsme před lety investovali do opravy božích muk ze sedmnáctého století,“ popsal Ivan Šulc, místostarosta Stonařova.
Pomníčky po nehodách. To je jiná kategorie
Do jiné kategorie patří křížky či malé pomníčky, které u silnic vznikají v posledních letech po tragických autonehodách. Ani ty se silničářům moc nelíbí.
„Problém má dvě strany mince. Snižují pozornost řidičů, když na ně na okamžik zaměří svůj zrak, a můžou způsobit nehodu. Pracovníkům údržby silnic dělají problémy při sekání trávy, plužení sněhu, umísťování značek nebo čištění příkopů,“ popsala mluvčí ŘSD Ledvinová.
U větších pomníčků může podle ní hrozit i zranění cyklistů v případě nehody. „Také dochází k zastavení auta kvůli zapálení svíčky, případně pro výměnu květin mnohdy v nepřehledných úsecích. Tím vzniká nebezpečí další nehody. Na druhou stranu však symbolizují lidská neštěstí a z určité piety zde mají své opodstatnění,“ dodala Ledvinová.
