Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlaky zastavovaly i v Božím Požehnání. Kniha mapuje historii železnice

  15:17aktualizováno  15:17
Ten zážitek, že při cestě z Třebíče do Brna zastavíte s vlakem v Božím Požehnání, tedy dnes Zastávce u Brna,, kdysi mohli cestující zažívat každý den. Poslanec Karel Černý je spoluautorem nové knihy nazvané Železniční tratě z Jihlavy do Znojma a Brna na starých pohlednicích. Mapuje v ní počátky železnice v kraji.

Takto před více než sto lety pózovali lidé fotografovi na nádraží ve Starči. | foto: Archiv Karla Černého

Poslanec Karel Černý je od roku 1988 autorem či spoluautorem třiceti knížek. Ta poslední se týká historie vlakových tratí vedoucích z Jihlavy.

Kdy na Vysočinu přijel první vlak?
Na přelomu let 1870 a 1871 byla na Vysočinu přivedena první železnice. Rakouská severozápadní dráha propojila hlavní město monarchie Vídeň s Prahou. Propojila také na Vysočině ležící města Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Jihlavu, Havlíčkův Brod, Světlou nad Sázavou a Golčův Jeníkov. A pak také Třebíč prostřednictvím stanice Stařeč-Třebíč. Na tuto pro Vysočinu páteřní trať navazovaly její lokálky i tratě jiných soukromých a státních společností.

Karel Černý

* Narodil se v roce 1965. Od roku 1998 je poslancem za sociální demokracii. Je autorem či spoluautorem třiceti knih.

* Postupně s kolegy knižně zdokumentoval tratě v úsecích Německý (dnes Havlíčkův) Brod - Nové Město na Moravě - Brno, Německý Brod - Pardubice, Jihlava - Německý Brod - Kolín (s lokálkami do Polné a Humpolce) a ve dvou dílech také celou trasu Posázavského pacifiku ze Světlé nad Sázavou do Prahy.

Tuto poslední knížku jste nepřipravoval sám.
Knihu jsme připravili společně s Františkem Gregorem, ředitelem třebíčského okresního archivu a ještě s novinářem Martinem Navrátilem.

Co přesně jste zmapovali?
Knihu tvoří čtyři kapitoly, které dokumentují jednotlivé historické tratě v úsecích Jihlava - Znojmo (Rakouská severozápadní dráha), Moravské Budějovice - Jemnice (Císařskokrálovské státní dráhy), Okříšky - Brno a Studenec - Velké Meziříčí (Rakouská společnost státní dráhy). Kniha nabízí více než 170 fotografických příloh. Jsou jimi reprodukce unikátních historických pohlednic z období konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století. I reprodukce dobových fotografií, plánů a jízdních řádů.

Vy staré železniční pohledy sbíráte?
Část dokumentů použitých v knize pochází z archivních a muzejních fondů, ale většina, zejména pohlednic, je ze soukromých sbírek, včetně nás tří autorů.

Kterou z pohlednic považujete za nejcennější?
Pohlednice a fotografie s železniční tématikou patří mezi velmi vyhledávané a sběratelé za ně obětují poměrně velké částky. Zejména pak za ty, které zobrazují vybavení železničních stanic a samozřejmě lokomotivy. Z těch použitých v knize mě snad nejvíc zaujala pohlednice zobrazující atmosféru na nádraží ve Studenci.

V jízdním řádu z roku 1889 je napsáno, že po Rapoticích zastavovaly vlaky v Božím Požehnání. Co to bylo za stanici?
Boží Požehnání je původní název Zastávky u Brna.

Kolik knížek v této „železniční“ edici už jste připravil?
Knížka, o které se bavíme, je šestou v řadě, která mapuje staré železniční tratě převážně na Vysočině. Rozhodně to není pouze má záležitost. Na tomto projektu se od roku 2009 podílí celkem šest autorů, z nichž někteří jsou profesionální historici, jiní nadšenci zapálení pro nostalgii rakousko-uherské a prvorepublikové železnice.

Jaká jsou podle vás nejzajímavější místa na tratích v kraji?
Zajímavý je význam bývalé Rakouské severozápadní dráhy, která byla páteřní tratí pro Vysočinu. V minulosti zde jezdily přímé vozy do Berlína nebo třeba legendární Balkanzug. Nyní význam této trati spadl rozsahem i spektrem dopravy téměř na úroveň regionálních drah.

Fotogalerie

Co všechno ještě z doby vzniku těch tratí se dochovalo dodnes?
V různé podobě, někdy po mnoha stavebních úpravách, nalezneme celou řadu výpravních budov. Na některých nádražích jsou i vodárny a další zařízení. Co se však zachovalo téměř v původní podobě, to jsou vysoké kamenné pilíře mostů v Třebíči, Vladislavi, Náměšti nad Oslavou, Kralicích nebo ve Znojmě. Pouze původní železná nýtovaná konstrukce byla v minulosti z mostů snesena a nahrazena novou.

Která stanice je nejzachovalejší?
Nevím jestli nejzachovalejší, ale v téměř původní podobě se zachovala výpravní budova v Třebelovicích na lokálce z Moravských Budějovic do Jemnice. Tato dráha se jako jediná u nás od roku 1996 honosí zápisem na seznam kulturních památek. Zmíněné nádraží v Třebelovicích bylo využito filmaři v roce 1998, kdy se stalo součástí filmu Stůj, nebo se netrefím.

Existují ještě některé hodně staré lokomotivy a vagony, které kdysi jezdily po Vysočině?
Ano. Mnohé jsou provozuschopné a při svátečních jízdách se objevují i u nás na Vysočině. Velmi zajímavým místem, kde je k vidění přes třicet exponátů historických lokomotiv, ale i množství osobních, služebních i nákladních vozů, je Železniční muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka. Rozhodně stojí za návštěvu.

Jak často jezdíte vlakem vy?
V poslední době je mým hlavním dopravním prostředkem automobil a komunikací dálnice D1, takže na koleje se vydám jen občas. Vlak je pro mne hlavně vzpomínka na dětství a železnice. A taky trochu rodinná tradice spojená se dvěma pradědečky, kteří pracovali na dráze.

Jakou knížku připravujete nyní?
Společně s Eduardem Stehlíkem a Radimem Chrástem ve volném čase dokončujeme druhý díl knihy Legionáři s lipovou ratolestí, která je věnovaná patnácti generálům-legionářům narozeným na Vysočině. Navazuje na první díl, který obsahuje medailonky šestnácti jejich druhů, kteří obdrželi generálskou hodnost již před rokem 1939. Měla by vyjít v první polovině příštího roku.

Kolik knížek už máte za sebou?
Od roku 1988 jsem se podílel asi na třech desítkách publikací.

Kterou z nich považujete sám pro sebe za nejcennější?
Z „železniční“ řady asi nejvíce čtenáře zaujaly oba díly o Posázavském pacifiku, ale já si nejvíce cením knížky Nejmladší parašutista. Původně to měla být malá vzpomínka na bystřického skauta Františka Vrbku, který odešel v 15 letech do zahraniční armády. O tři roky později se vracel do vlasti jako parašutista. Během pátrání v našich a německých archivech se mi podařilo ve spolupráci s německým novinářem Michaelem Heimem zjistit nové skutečnosti o sestřelení dvou britských Halifaxů u Mnichova s československými paraskupinami Bronze a Iridium na palubách. Na rozdíl od britských a kanadských letců byli naši parašutisté nezvěstní. Poté, kdy knížka vyšla, jsem získal seznam pohřbených vedle mnichovské věznice gestapa. Našel jsem tam skupinu zkomolených českých jmen. Šlo o jména z falešných legitimací našich parašutistů. Nyní už mají na náhrobcích svá jména. Měl jsem dobrý pocit, že se podařilo něco pro ty naše kluky udělat. I když je to jen malá část toho, co těmto lidem dlužíme.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Chrudimská školka nabízí speciální zázemí pro děti s poruchou autistického...
Úřady hledají do školky nezapsané předškoláky. Rodičům hrozí pokuty

Roli detektivů si během prázdnin museli vyzkoušet úředníci odboru školství městských úřadů na Vysočině. Snaží se totiž najít rodiče dětí, kteří své pětileté...  celý článek

Na své cestě z Vídně do Prahy se v jihlavské restauraci Na Růžku pravidelně...
Byla neděle a Na Růžku zavonělo dvaadvacet bábovek

Letos na podzim uplyne 50 let od doby, kdy byla v Jihlavě zbourána restaurace Na Růžku, o níž je další díl seriálu Ta naše hospoda.. Podnik z roku 1916...  celý článek

Střet osobního auta a vlaku na Znojemsku má tragické následky. Na místě zemřeli...
Dva dospělí zemřeli po střetu auta s vlakem, dívka bojuje o život

Tragická nehoda zastavila odpoledne provoz na trati v obci Olbramkostel na Znojemsku. Dva dospělí pasažéři z osobního auta, které vjelo před vlak, zemřeli na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.