Režisér nechtěl natočit film o tom, proč lidé pijí. Měl v plánu ukázat, jak je na lidi vyvíjen nátlak, aby se změnili, když se dostanou do určitého společenství. V komparzu vedle hvězd vystupovali skuteční „pacienti“, kteří se v klášteře léčili ze závislosti na alkoholu.
Herec Vladimír Menšík byl již při natáčení hodně nemocný. Premiéry se nedožil. Místní na něj přesto dodnes rádi vzpomínají.
„Věděli jsme, že je nemocný. Byl ale kouzelný a velice milý. Pokaždé, když kolem nás prošel, zeptal se vesele: Děvčata, jak se máte? A promluvil s námi,“ popsala jedna z pamětnic natáčení.
Zavzpomínal na něj i kolega Oldřich Navrátil, který tehdy ještě osobně neznal všechny své zkušenější kolegy z Prahy. Proto když Menšík všechny bavil, Navrátil se zprvu stydlivě schoval mezi pověšené kostýmy. Menšík si ho hned všiml a řekl: „Pojď sem! Co se schováváš? Tady se postav, řekni ‚já jsem Olda Navrátil‘ a je to.“
Během natáčení si Vladimír Menšík musel píchat injekce. V nedalekém Humpolci bydlel v hotelu s Mariánem Labudou. Ten mu pomáhal hledat místečka na těle, kam se ještě dala jehla přiložit.
Zvracecí hodiny byly v léčebně i ve skutečnosti
„Tenkrát v Humpolci mi povídal o svém životě s nemocí i proto, že to je osvědčené pravidlo - útěchu hledej ve společnosti; nezůstávej sám. Když ostatní posloucháš a oni ti řeknou o svých bolestech, tak se začneš stydět, jak ses sám trápil a jak jsi plakal,“ uvedl Labuda.
Jeho samého potěšili želivští bratři premonstráti v době, kdy vážně havaroval na dálnici D1. Dostal esemesku z kláštera, že se tam za něj všichni modlí.
Želivská protialkoholní léčebna běžela tehdy normálně, natáčení její provoz nenarušilo. Filmaři hodně pracovali v noci a venku. Podle pamětníků tenkrát rozhodně nebyl v léčebně žádný tvrdě vystupující ošetřovatel, který by se podobal Bohumilu Masákovi. Tuto zápornou postavu hrál Rudolf Hrušínský.
Zvracecí hodiny alkoholiků však v léčebně byly - stejně jako ve filmu. V „želivském“ filmu zaznělo úsměvné protialkoholické heslo: Ať jsi docent, nebo dělník, abstinuj a nebuď zvrhlík.
Nebo Menšík pronesl: „U nás se říkávalo: lepší napitej, nežli zabitej.“ A zpívala se hymna pijanů: „Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít.“
Herci dostali za úkol napsat slohové práce o erotickém zážitku
Natáčelo se i v Humpolci na Dolním náměstí. Labuda a Kňažko tam vešli do filmové záchytky. V noci tam přivezli namol opilého fotbalistu Muclingera, kterého hrál Pavel Zedníček. Hlavní roli alkoholika Lexy měl v „Dobrých holubech“ Milan Kňažko.
Během čekání mezi záběry se rozhodl, že si soukromou videokamerou zvěční Vladimíra Menšíka, jak o přestávkách baví filmový štáb. Díky tomu Kňažko dodnes pečlivě opatruje ve svém domácím archivu čtyřicetiminutový amatérský záznam zákulisního Menšíkova vyprávění. Ten tehdy svolil, aby Kňažko natáčel - s podmínkou, že se záznam nezveřejní.
Režiséru Kleinovi se během natáčení povedl nezvyklý kousek. Přesvědčil v klášteře herce, aby si z pohledu své role napsali slohovou práci, jakýsi deník.
A téma? Můj první erotický zážitek. Všichni pak opravdu zasedli s tužkou k prázdným papírům a hodinu v tichu společně psali. Dušan Klein má jejich práce dodnes schované.
Alkoholici už se v Želivu dávno neléčí. Kdo by tam chtěl strávit volné dny, má možnost. Za vidění stojí například letní refektář, jenž se ve filmu často objevuje. V klášteře funguje i pivovar s restaurací. Je tam možnost ubytování.
V srpnu před několika dny si v klášteře připomněli 464 kněží a řeholníků, kteří tam byli internováni v letech 1950 až 1956. Mši vedli kardinál Dominik Duka a želivský opat Jáchym Jaroslav Šimek.
