Po celou tu dobu byl na nohách. Bez spánku, bez odpočinku. Za to soustředěný, odhodlaný a energický, jistý v každém kroku tím, co dělá a tím, co dělají jeho kolegové.
U spadlého mostu ve Vilémově měl od čtvrtečního odpoledne až do pátku jako velitel zásahu vše na povel. „Takhle to občas u hasičů někdy bývá, že se dělá dva dny v kuse,“ v klidu odvětil, jako by to měla být ta nejsamozřejmější věc na světě.
Po hlášení na místo neštěstí jeho posádka dorazila mezi prvními, krátce po patnácté hodině. V tu dobu už u spadlého mostu byli záchranáři a ošetřovali dělníka, kterého zasáhly odlétající trosku mostu. „Byl jen lehce zraněný, odešel sám,“ uvedl Sedláček.
Ze sutin volal druhý zraněný. Musel ale vydržet. První, co hasiči musí při těchto typech zásahů udělat, je zabezpečit místo, aby zkáza nemohla pokračovat. A aby sami nepřišli k újmě.
„Museli jsme zajistit, aby na nás něco dalšího nespadlo, něco se neuvolnilo, museli jsme zajistit statiku,“ popisuje velitel.
Teprve pak přišla řada na zraněného Slováka. Pro hasiče a záchranáře bylo dobře, že nebyl v bezvědomí. Komunikoval, popisoval místo, kde je, co mu je, co potřebuje. „Takhle jsme s ním mluvili asi na dva metry, dokud jsme ho nevytáhli,“ přiblížil Martin Sedláček.
Vzduchová kapsa. A kolem tři metry sutin, hlíny a kamene
Muž měl zavalenou spodní polovinu těla. Jenže nebylo vůbec snadné se k němu dostat. „Byl na straně mostu dál od centra Vilémova, tam, jak je ta výdřeva,“ ukazoval hasič v sutinách k místům, kde zpod těžkých betonových kvádrů vykukují kusy dřeva. „Měl tam kapsu, ve které byl schován,“ dodává. Neskutečné štěstí. Všude okolo tři metry sutin, betonu, hlíny, kamene.
Záchranáři zavalenému dělníkovi skulinou podali kyslík, aby se mu lépe dýchalo a zůstal při vědomí. Jeho vyprošťování trvalo dlouhé tři hodiny. „Nešlo to vůbec snadno. Museli jsme postupovat opatrně, abychom mu třeba nějakým otřesem ještě víc neublížili. Hrabali jsme se k němu jen s pomocí lopatek a kýblů,“ popsal dramatický zásah Martin Sedláček.
Zraněný pak putoval do královéhradecké Fakultní nemocnice. V tu dobu až na místě byli kynologové. Ti sutiny prohlédli, psi určili místa, kde by mohli být další zavalení. Kontrola echolokátorem však nesignalizovala, že by někdo další přežil.
Z Prahy mezi tím dorazil specializovaný hasičský tým na vyhledávání lidí v sutinách v obydlených oblastech. „Vyprošťování si pak řídil on, my jsme jim dělali podporu,“ prozradil velitel zásahu.
I když měli hasiči tušení, že nikdo další živý pod troskami mostu není, museli i nadále postupovat velice opatrně. „Nevěděli jsme to s jistotou. Co kdyby přeci jen někde dole byl někdo živý,“ vypráví Sedláček.
Byl to zásah, který nikdy předtím nezažili
Jenže se žádný zázrak nestal. V sutinách hasiči nalezli už jen čtyři mrtvá těla. V tu dobu pracovali už dávno po tmě. Poslední oběť se jim podařilo vyprostit až skoro nad ránem. „Ale není pro nás rozdíl, jestli děláme ve dne, nebo v noci. Používáme speciální světelné balony, s těmi máme spoustu světla i za tmy,“ vysvětlil hasičský velitel.
Ani vyproštěním čtvrtého mrtvého dělníka směna hasičům nekončila. Počkali si na prověření místa kynology, opět zkusili echolokátory. Oba způsoby naznačovaly, že už pod sutinami nikdo není. „Ale ještě pro úplnou jistotu jsme na žádost policie začali trosky mostu rozebírat. Museli jsme si být naprosto jisti,“ řekl Martin Sedláček.
To trvalo až téměř do pátečního poledne. Teprve pak mohli hasiči předat staveniště zpět stavebním firmám. Odklizení všech sutin už bude na nich.
Hasiči si tak konečně mohli trochu oddychnout. I pro ně to byl náročný zásah. A takový, který profesionálové z Havlíčkova Brodu ještě nikdy neabsolvovali.
„Zasahovali jsme u množství závažných věcí, ať už to byly požáry nebo těžké dopravní nehody. Ale zřícený most s vyprošťováním osob a tolika úmrtími, to pro nás byla hodně mimořádná a náročná událost. Po všech stránkách,“ dodal Sedláček.
Hasiči a psovodi při odklízení škod ve Vilémově na Vysočině:
