Mít hradby, vařit pivo, popravovat hříšníky, kteří smilnili nebo zabíjeli. To byla práva, na která až do roku 1335 lidé v Třebíči neměli nárok.
Třebíčské oslavy 700 let od narození Karla IV.
|
Sice tam bujel na první pohled městský život s trhy a řadou řemeslníků, ovšem osada okolo kláštera s kostelem neměla výsady města právně podložené.
V té době měli král Jan Lucemburský a jeho syn Karel důležité jednání s Poláky v Trenčíně. Ujednávali, že Lucemburkové už nebudou nadále užívat titul polského krále. Když se otamtud vraceli, zastavili se v Třebíči.
„Víme spolehlivě, že byl konec léta roku 1335, když Karel udělil Třebíči městská práva. A byla to doba, v níž spolu otec a syn vycházeli relativně dobře, později se jejich vztahy zostřovaly. Dokonce Jan Karlovi svěřil úřad markraběte moravského, což - dá se říct - byl zástupce panovníka na Moravě. Předtím do roku 1334 tuto část povinností držel sám,“ říká třebíčský historik Rudolf Fišer.
O třebíčském pobytu se konkrétní detaily nezachovaly. Jisté je, že odtud vládce a jeho syn odjeli do dnešního Havlíčkova Brodu. Tam taky vznikla listina, kterou byla Třebíči udělena městská práva.
Pergamen v neuvěřitelně dobrém stavu je v trezoru archivu
Karel byl vydavatelem listiny, samotná městská práva ovšem mohl udělit pouze král. Proto je na dokumentu dodatek, v němž s udělením práv Jan Lucemburský souhlasí a hrozí sankcemi za porušení.
Jde o pergamen, tedy jemně vyčiněnou kůži. Text je psaný duběnkovým inkoustem. Dodnes je v neuvěřitelně dobrém stavu, zavřený v trezoru třebíčského archivu.
„Základ je v použitém materiálu. Papír zničíte raz dva. Ale zkuste poškodit kůži. To se vám jen tak nepodaří,“ říká archivářka Jana Padrnosová. Pergamen přežil skoro sedm století i díky tomu, že jako zásadní právní dokument ho představitelé města vždy pečlivě přechovávali. Zpravidla v odolné truhle.
Listinu nepsal Karel vlastní rukou, vyhotovil ji protonotář, vedoucí kanceláře panovnické.
„Protonotář byl víc než notář. Vystavil listinu, kde Karel oslovuje představitele města. Starší třebíčští dějepisci si představovali, že sídliště Třebíč nějaká městská práva mělo a že došlo jen k povýšení. To je samozřejmě hloupost. Poněvadž městská práva může udělit jenom panovník,“ upozorňuje historik Fišer.
V úvodu je tam napsáno v překladu doslova toto: rychtáři, radě a venkovanům z Třebíče. A pak se v textu praví, že až si Třebíčané postaví hradby a budou vybaveni městskými právy, která jim král dává, pak teprve budou moci býti čestně nazýváni měšťany.
Zlý Karlův dovětek dějepisci záměrně vypouštěli z překladů
Třebíč je už o desítky let dříve, v roce 1277, zmiňována jako město. Podle Fišera je potíž v tom, že jde o město z hlediska funkcí - byl tam trh, víc zástavby než na venkově, žili tam řemeslníci. Třebíč však tehdy neměla právní formu města.
„Co vyplývá z té Karlovy listiny a co dějepisci nejspíš záměrně vypouštěli z překladů, je zlý dovětek, kde Karel apeluje: ‚Taky si dostavte to město!‘ To znamená, že město bylo velkoryse založeno, ale nebylo dobudováno. Nebyli na to lidi,“ vysvětlil Rudolf Fišer.
Práva nejsou přímo specifikovaná. V listině je pouze uvedeno: Třebíč získává všechna městská práva, z nichž se raduje a těší město naše královské Znojmo.
Dokument dal Třebíči právo - či spíše nepříjemnou povinnost - ohradit se hradbami. Bylo to poměrně drahé. Obdržela taky právo várečné: možnost vařit pivo. Mezi tradiční výsady pak patřila možnost vytvořit si samosprávu. Taky právo meče, tedy moc popravovat zločince. Protože Třebíčští nemívali vlastního kata, půjčovali si ho ze Znojma.
V Třebíči byl městský písař, zkoušený z právních předpisů, a ten vyřkl rozsudek: „Jsi natolik vinen, že zemřeš.“ Ze Znojma přijel kat, který byl ubytovaný někde na předměstí a za peníze vykonal popravu.
„Po třicetileté válce už to nešlo. V Praze byl apelační soud a každý hrdelní rozsudek musel jít ještě před něj, kde rozhodnutí podléhalo revizi. Velkým prohřeškem byla vražda i smilstvo,“ dodává Rudolf Fišer.
