Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bombu nad Hirošimu nesl i potomek Čechů, zůstaly mu klíče od letadla

  18:54aktualizováno  18:54
Před 70 lety Američané svrhli atomovou bombu na Hirošimu. V letadle, které „malého chlapce“ nad japonské město doneslo, seděl i potomek Čechů. Podle některých zdrojů pocházeli ze Žďáru nad Sázavou. Navigátor Joe Stiborik si s sebou jako talisman vzal kulicha. A v kapse mu zůstaly klíče od legendárního letounu.

Na snímku je část členů posádky bombardéru B 29, který vešel do dějin jako Enola Gay. Operátor radaru Joe Stiborik, Američan s českými rodiči, je první zleva. | foto: Wikipedia

Jen malý zarámovaný obrázek na stěně jeho kanceláře v texaském Rockdalu připomínal válečnou službu seržanta Josepha Stiborika. Na fotografii byla Enola Gay - jedno z nejslavnějších letadel válečné historie.

Třicetiletý Stiborik se jako obsluha radaru bombardéru s označením B-29 Superfortress 6. srpna před 70 lety přímo podílel na svržení atomové bomby na japonskou Hirošimu.

Nebýt této události s obřím dopadem na světové dějiny, byl by to nejspíš jen obyčejný příběh českých emigrantů za velkou louží.

Josephův otec Antonín Stibořík odešel do Spojených států v roce 1907 z tehdejšího Rakouska-Uherska. Když se usadil v Oklahomě, bylo mu pouhých dvacet let.

Pocházeli jeho rodiče ze Žďáru? Historici jasno nemají

Podle mnoha zdrojů píšících o Josephově životě jeho rodiče pocházeli ze Žďáru nad Sázavou. Původ válečného veterána zmiňuje například encyklopedie Wikipedie a uvádějí ho i další autoři. Jenže bez vysvětlení. Pokud se vydáme proti proudu času, stopa končí. Alespoň prozatím.

Po kořenech rodiny pátral také žďárský historik Miloslav Lopaur. „Nenašli jsme důkaz o údajném narození Antonína Stiboříka ve Žďáře. Podle matrik můžeme prakticky vyloučit, že by se narodil v městské farnosti,“ potvrdil historik.

Lopaur se zabývá historií města, vydal i Žďárský uličník, ve kterém jsou popsáni prakticky všichni majitelé domů. Zbývá však podrobně projít ještě matriky sousední farnosti ze Žďáru-Zámku, který byl do roku 1949 samostatnou obcí.

„Na jméno Stibořík jsem v dějinách Žďáru dosud nenarazil, pro tuhle oblast není typické. Je však možné, že ve Žďáru před emigrací nějaký čas pracoval na železnici nebo v obuvnické továrně, což se nemusí nikde v dokumentech projevit,“ uvažuje historik.

Další možností je, že v amerických zdrojích došlo k záměně s jiným Žďárem.

Otec navigátora byl v Americe respektovaným novinářem

MF DNES začala pátrat také po amerických příbuzných Joea Stiborika. Podařilo se kontaktovat příbuzného z druhého manželství Antonína Stiboříka. „Jeho první žena Cecílie, rozená Najvarová, totiž zemřela na komplikace po porodu ve věku pouhých 32 let. Anton se poté oženil s tetou mého otce Mary Baranovou,“ popsal střípek z rodinné historie Kenny Baran Taylor.

Fotografie Joea Stiborika při odpočinku na letecké základně Wendover v...

Fotografie Joea Stiborika při odpočinku na letecké základně Wendover v americkém Utahu i s osobním věnováním je k mání na serveru Amazon za téměř tisíc dolarů.

„Antonín zemřel ve věku 69 let v roce 1956 na Hodgkinovu nemoc.“ Ani Baran však český původ rodiny blíže nevysvětlil.

Otec Stibořík svůj původ určitě neskrýval, v krajanské komunitě dělal v českých novinách s názvem Texaský rolník a krátce také působil v jiném českém titulu Našinec, který vycházel ve městě Granger. „Byl to respektovaný novinář,“ potvrzuje Patricia Benoit z texaského deníku Temple Daily Telegram.

Antonín Stibořík se podle dostupných údajů narodil 11. července 1887. Jeho budoucí manželka Cecílie Najvarová (ani ona ve žďárské matrice nefiguruje, pozn. red.) byla o rok a čtvrt mladší. Do Spojených států amerických odešli z Rakouska-Uherska ještě před vypuknutím první světové války. Je však pravděpodobné, že se seznámili až za „velkou louží“.

Chtěl se stát pilotem, barvoslepost mu to znemožnila

„Do Spojených států amerických přišel Anton Stiborik v roce 1907, nejdřív se usadil v Oklahomě, do Texasu se přestěhoval o devět let později,“ píše novinářka.

To už byl na světě malý Joe, který se narodil 21. prosince 1914 v Halletsville. Joe byl po sestře Leoně druhý nejstarší z pěti dětí, bratr Frank však zemřel ve věku pouhých deseti měsíců. Děti vyrůstaly v texaském Tayloru.

A jaký byl osud jednoho z dvanácti členů oslavované i zatracované posádky Enola Gay?

Joe si vysnil, že bude pilotem, jenže byl barvoslepý, a tak ho škola pro piloty několikrát odmítla. „Místo toho šel nakonec ke vzdušným silám sloužit od října 1942 jako dobrovolník, poslali jej do školy pro operátory radaru,“ řekla Temple Daily Telegramu Stiborikova dcera Stephanie Reevesová.

Na Floridě Stiborik poprvé potkal zkušeného válečného pilota Paula Tibbetse, kterého později armádní špičky povolaly k novým „letajícím pevnostem“ B-29 a zapojily jej do projektu Manhattan, který tajně vyvíjel superzbraň v Novém Mexiku.

Velitel si ze stovek vojáků vybral k radaru Stiborika

Tibbets si následně z 1 800 vojáků pro speciální misi Hirošima vybral k radaru Stiborika. Jeho úkol byl jasný - navigovat na cíl bombardér a sledovat nepřátelská letadla.

Válečný veterán Joe Stiborik zemřel v roce 1984 ve věku 69 let.

Válečný veterán Joe Stiborik zemřel v roce 1984 ve věku 69 let.

Ve čtyři hodiny odpoledne 5. srpna 1945 byla posádka připravena. Velitel Tibbets využil svoje privilegium a nazval bombardér po své matce: Enola Gay. Stiborik ještě stačil večer zajít na mši a zabalit si s sebou suvenýr pro štěstí - lyžařského kulicha ze Salt Lake City.

Druhý den v půl třetí ráno odstartovali. „Neuvědomovali jsme si, co s sebou vlastně máme,“ vzpomínal na atomovou bombu Stiborik v roce 1956 v jednom z mála rozhovorů, který kdy poskytl.

S sebou si nemohli vzít žádné mapy a dokumenty, všechno se museli „nabiflovat“ předem. Teprve v půlce letu je velitel seznámil s „atomovým“ úkolem a rozdal jim kyanidové kapsle. Pro případ, že mise špatně skončí...

„Můj Bože, co jsme to udělali?“ vyčítala si posádka

Puma přezdívaná Little Boy pak zpustošila celou Hirošimu. Stiborik si z výbuchu pamatuje jen slova druhého pilota Roberta Lewise: „Můj Bože, co jsme to udělali?“ Pak prý nastalo ohlušující ticho.

„To nešlo vyjádřit slovy. Byli jsme v šoku. Myslím, že to hlavní, co jsme se všichni snažili mít na paměti, je, že tahle věc ukončí válku,“ popisoval. I po přistání byl zaražený.

Ani později mu nedělal dobře zájem a odmítal popisovat, jak se to celé stalo. Se svou ženou Helen a dvěma dcerami se usadil v Texasu.

Bezesnými nocemi kvůli svému podílu na zničení Hirošimy a utrpení lidí podle vyprávění dcer netrpěl. „Tu špinavou práci musel někdo udělat. Kdybychom ji neudělali my, udělal by to někdo jiný,“ říkal.

Jako hrdiny je doma nikdy nevítali

„Lidé jej nevítali jako hrdinu, někteří jeho roli nepřijali,“ vzpomínala jeho mladší dcera Melanie Gravesová. Stiborik nikdy nepřišel na sraz posádky, ale zůstal s jednotlivci dlouhé roky v kontaktu.

„Neštval se za slávou. Dostal úkol, a tak to udělal. Nikdy to dál nerozebíral. Byl ochoten riskovat život, aby zastavil válku. Věděli, že můžou zemřít, ale šli do toho. Byl jako všichni, kteří sloužili v Evropě nebo v Tichomoří,“ hájí svého otce Stephanie Reevesová.

Joe Stiborik zemřel v Rockdale 30. června 1984. Kromě dvou dcer po něm zůstal i velký kufr s výstřižky a válečnými medailemi. A taky klíče. „Pořád je máme,“ líčila před lety Stephanie.

Jen týden před misí Hirošima letěl její otec bombardérem na jinou základnu. Po přistání mu pilot hodil klíče, on je schoval do kapsy. „Myslím, že na ně pak zapomněl.“ Na klíče od Enoly Gay.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jednatel firmy EFKO-karton Miroslav Kotík drží v pravé ruce karty s filmovou...
Nový Hurvínek v teniskách už se objevuje i ve společenských hrách

Do kin brzy zamíří nový film o Hurvínkovi. Stopy slavné postavičky míří poslední roky také do Nového Veselí na Žďársku. I tam – třeba na kartách – museli...  celý článek

Lukáš Fous zpočátku nebyl žádným velkým filmovým fanouškem, jenže pak se dostal...
Spontánní nápad na letní promítání v Jihlavě narazil, nestihl razítko

Hradební parkán u Brány Matky Boží v Jihlavě je přes léto otevřený veřejnosti. Když tam ale chtěli lidé z kina Dukla promítat v srpnu po setmění zdarma filmy...  celý článek

Voda pro Prahu - Vodní nádrž Želivka
Vodohospodáři chtějí omezit zemědělství kolem Želivky, obyvatelé reptají

U Želivky je krásně, ale téměř se zde nedá žít. To je pocit, kterému často propadají lidé, kteří bydlí v blízkém okolí vodní nádrže Švihov. A možná se ještě...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.