Němečtí zajatci na cestě do sběrného tábora u Jihlavy. Snímek z knihy Jiřího...

Němečtí zajatci na cestě do sběrného tábora u Jihlavy. Snímek z knihy Jiřího Padevěta je zachycuje na horní straně jihlavského náměstí. | foto: Repro z knihy Krvavé léto 1945

Padevětova kniha Krvavé léto se neubránila zkratkám ani přehmatům

  • 7
Sedm až třiatřicet – to je odhad počtu obětí masakru odzbrojených německých zajatců ze strany českých partyzánů, ke kterému mělo dojít 11. května v Bystřici nad Pernštejnem. I tuto epizodu zmiňuje historik Jiří Padevět ve své nové knize Krvavé léto 1945.

Padevět v ní mapuje poválečné excesy v českých zemích, ať už byli jejich oběťmi příslušníci ozbrojených složek nacistického Německa, nebo třeba vlasovci. Další skupinou obětí byli němečtí civilisté i Češi, na kterých se násilností nejčastěji dopouštěli vojáci Rudé armády.

Z oblasti nynější Vysočiny se kniha zabývá 20 případy.

Průkazka s razítkem velitele pracovního tábora v Bedřichově, obce, která později splynula s Jihlavou.

Ke zmíněnému bystřickému excesu došlo poté, co byli v místě po předchozím střetu s wehrmachtem a po příchodu Rudé armády pochováni partyzáni Jan Silný a František Kupka.

Štefan Kanka, kamarád padlých partyzánů, pak několik německých zajatců zastřelil. „Některé z obětí zřejmě pistolí zastřelil Ivan Labuňský, protože Kanka je pouze zranil. Labuňský kromě této exekuce zastřelil jednoho důstojníka WaffenSS, který se mu údajně protivil, a dalšího v budově soudu. Těla byla pochována před hřbitovem,“ píše v knize Padevět.

K Bystřici dodává ještě další informaci: místní občan, který prý za války působil jako tlumočník, byl vyveden z města, pověšen na strom a upálen.

Zasedání lidového soudu v Jihlavě

Padevět v knize zmiňuje nedávno medializovaný případ z Budínky u Dobronína, kde bylo zmasakrováno pravděpodobně sedmnáct německých zajatců (šipka u přiložené mapky je však velmi nepřesná), či případ z Fryšavy na Žďársku, kde byli 9. května po střetu s partyzány týráni a zabíjeni němečtí zajatci. Celkem zde přišlo o život 138 lidí.

Popisuje i výsledek zasedání lidového soudu (tvořili ho partyzáni a důstojníci Svobodovy Československé armády) v Jihlavě, po kterém bylo den poté, 7. června, zřejmě 20 lidí u Rančířova popraveno.

Autor knihy se neubránil omylům: zmiňuje lynč Otto Panka, který situuje podle doprovodné mapky do Kojetína u Havlíčkova Brodu, zjevně má ale na mysli Kojetín u Kroměříže.

Kniha se vyznačuje mnohdy nečekanou strohostí: Padevět bez jakýchkoli podrobností uvádí existenci poválečného pracovního tábora pro Němce v Leskovicích u Pelhřimova, kde je však podstatný kontext, že jde o obec, kterou vypálili 5. a 6. května členové Waffen-SS a zavraždili zde přitom 25 lidí.

Kniha navazuje na předchozí autorovu publikaci Krvavé finále o nejbrutálnějších zločinech, kterých se v českých zemích dopouštěli nacisté od března do května 1945.