Patnáct let vozí z Anglie pro zájemce autoveterány a renovuje je. Když takové padesát let staré auto „otevře“, tak se prý někdy nestačí divit.
„Myslel jste, že jste koupil auto z plechu a železa, ale zatím je z poloviny z epoxidu a laminátu,“ směje se Kovařík.
Jiří Kovařík má své království autoveteránů v Třebíči-Řípově. Na renovacích starých britských aut ho baví jejich jednoduchost a preciznost – a nakonec i báječný pocit z jízdy a zvuku motoru.
„Britští automechanici totiž jsou schopni brousit karosérii hrubým smirkem a natírat štětcem, umí velice efektně opravit poškozené části plechů sklolaminátem. Na první pohled to nevypadá špatně, ale český automechanik by takhle nepracoval, karosérii by vyvařil. Slyšel jsem vtip, že Angličani opravují svářečkou železné ploty kolem svých domů, ale auta doma na koleně spravují lepidlem,“ vybavil si Kovařík.
Z britských ostrovů na kontinent vozí do svého řípovského autoservisu nejčastěji vozy značky MG, občas i Jaguar či sportovní Triumph Spitfire.
„Jednou jsme dokonce koupili mé sestře ke čtyřicetinám MG Midget jen na základě jeho fotografií. Měl jsem z toho trochu strach, ale auto bylo v pořádku - kamion z Británie nám ho přivezl prakticky až k baráku,“ směje se Kovařík.
Investice do veteránů je dobrým spořením na důchod
Koníček pro bohaté? Kovařík má jiný výklad. Investice do dobrého autoveterána je dobrým spořením na důchod. „Za chromovanou verzi vozu MG v dobrém stavu bez nutné renovace sice dáte 250 až 350 tisíc korun, ale ty peníze se vám zhodnotí. Dlouhodobě cena těchto aut stoupá, nikdy neklesá.“
Jak si třebíčský automechanik nedělá iluze o metodách mnohých svých anglických kolegů, nedá naopak dopustit na preciznost a technologickou pokročilost britských strojů.
„Rád se svezu i českým veteránem, ale kdo si jednou zkusil jízdu starým britským vozem, tak zpravidla začne toužit to auto mít. V zatáčkách sedí a cítíte se v něm bezpečněji než ve srovnatelných ročnících české výroby. I když jsou relativně podobná, technicky jsou britská auta propracovanější od zavěšení náprav po motory se dvěma karburátory,“ popsal Kovařík.
Sestavené lidskýma rukama, aby to člověk mohl i opravovat
Jeho oblíbené MG ze 60. let má například vcelku nečekaně nízkou spotřebu paliva - na sto kilometrů si při relaxační jízdě vezme kolem devíti litrů Naturalu 95. Do soudobého benzinu je ale nutno kvůli odlišnému motoru veterána přidávat olovnatou příměs.
Nejpříjemnějším momentem je při renovacích veteránů pro Kovaříka moment, kdy porovná svou představu o zvuku motoru, až s autem poprvé vyjede na testovací jízdu.
„Stará auta opravuji raději než nová. Na britské veterány ze šedesátých let bez problémů seženete náhradní díly, trh je dobře zásoben. Je to srdeční záležitost: ve starém autě je méně technologií. Je znát, že je to vymyšlené a lidskýma rukama sestavené, aby to lidské ruce zase jednou mohly opravovat,“ řekl Kovařík.
