Tomáš Kůdela měl povoláním k plachtění vždy poměrně daleko. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a po pádu komunistického režimu založil firmu na vývoj elektrotechnických zařízení.
"Vždycky jsem ale věděl, že by mě táhlo moře. S našimi jsme jezdili k Baltu a mě neuvěřitelně lákalo pádlování na malém nafukovacím kajaku na otevřené moře přes vlny," vypráví o dávných začátcích své životní vášně.
Poprvé se skutečně plavil až v roce 2000. To si v Chorvatsku půjčil malý motorový člun a s rodinou se vypravil z ostrova Hvar na ostrov Brač. A hned z toho bylo drama. "V půli cesty se nám porouchal motor a do toho přišla silná bouřka, která nás táhla na otevřené moře," líčí.
"Žena se tak chopila PET láhve a začala vylívat vodu z člunu, zatímco já jsem opravoval motor s vědomím, že i přes velké vlny mi nesmí žádná součástka spadnout do moře. Etapu jsem ale nakonec dokončil," popisuje nevšední začátky s úsměvem Tomáš.
Na Jadran se pak brzy vrátil. Obcházel jachty a plachetnice a hlavou se mu honily myšlenky na pořízení své vlastní. Protože to nebylo zrovna nejlevnější a protože Česko nemá moře, nápad rychle zavrhl.
Jak viděl reklamu na kapitánské kurzy, zapomněl na vše ostatní
Jeho další kroky pak vedla náhoda. "Za delší čas jsem jel po Praze a na rohu visela cedule s nabídkou kapitánských kurzů. V tu chvíli jsem zapomněl, kam jsem jel, a vydal jsem se do agentury," říká.
Na místě zaplatil a čekal na termín zkoušek. "Ty byly celkem veselé. Jednak skripta byla z chorvatštiny přeložená napůl a za druhé jsem zkoušky složil, aniž bych někdy byl na lodi. Ironií je, že daná agentura za půl roku skončila," směje se Kůdela.
V tu chvíli se do svého koníčku doslova zakousl. Nastudoval stohy odborných knih a hned se vydal na rodinnou dovolenou na palubě motorové jachty "První dva roky jsem si na plachty netroufl, přece jen jsem se musel hodně věcí učit," vzpomíná Kůdela.
Postupně ale probrázdil celý Jadran i Středozemní moře. Nejdál byl na lodi na Kapverdských ostrovech. Na tuto cestu má také nejvíce vzpomínek.
"Na Kanárských ostrovech jsem ještě neměl jachtu svoji, ale půjčovali jsme si ji. Naše plavba čítala celkem 3 400 kilometrů. S půjčenou lodí nebyla jiná varianta, než že se vrátíte. Jakýkoli převoz, oprava a jiné prodlení je poměrně drahá a logisticky náročná věc. Nám se ale bohužel mezi Kapverdskými ostrovy kvůli opotřebení upevnění ve stěžni roztrhla hlavní plachta," popisuje patálie na dobrodružné výpravě.
Na dobrodružné výpravě přes Atlantik je stále ještě volno
Na ostrově ji pak kapitán maríny opravoval tři dny. I když sám nevěřil, že plachta vydrží, podařilo se doplout do cíle. "Zpátky jsme se vraceli křižováním proti větru dvanáct dní a proti nám šly čtyřmetrové vlny. Celou dobu jsem byl ve střehu, abychom při ovládání lodi neudělali žádnou chybu, která by znamenala definitivní, na moři neopravitelné poškození plachty," vypráví mořeplavec. Potřebný dosah k pevnině neměla ani vysílačka.
To ho vedlo k tomu, že si přece jenom pořídí vlastní loď. A satelitní telefon. Před rokem a půl se tak také stalo. Domovským přístavem jeho Delphie je Řím.
Vyzkoušet si jí může pod dohledem každý. Do posádky totiž Kůdela vezme zájemce, kteří se mu na konkrétní expedici přihlásí a projdou pohovorem. "Dokonce u mě mohou lidé skládat i praktickou část kapitánských zkoušek," dodává Tomáš Kůdela.
Letošní podzimní dny stráví na lodi kolem Korsiky. Velkou výzvu ale připravuje na příští rok. Na přelomu léta a podzimu se chystá přeplout na své jachtě Atlantik. A na palubě je prý ještě volno...
