A nutno dodat, že naprosto s přehledem. "Jen jsem si hlídal, abych měl pořád stejný náskok a aby mě někdo nedojel o kolo. A snažil se co nejvíc šetřit síly," usmíval se Kozák, kterému ve zkráceném závodě nakonec k prvenství stačilo za 12,5 hodiny ujet na trati 26 kol a 208 kilometrů.
Máte hodně smělý plán: během tří týdnu objet tři 24 hodinové závody – Sulzbach, Jihlavu a Alfsee – a další víkend si přidat 12hodinovku ve Weilheimu. Jak se po polovině této rasoviny cítíte?
Vzhledem k tomu, že se oba dosavadní starty proměnily vinou nepřízně počasí ve 12hodinovku, tak zatím v pohodě. Takže mě ta třetí 24hodinovka už nijak nerozhodí. Spíš bych řekl, že jsem dobře potrénoval.
(usmívá se)
Jihlavský závod se tentokrát kvůli vytrvalému dešti a blátivé trati pro mnohé proměnil v peklo. Jak jste ho vnímal vy?
Na bahně je to trošku zábavnější než na suchu. (usmívá se) Trať je hodně technická, takže jsem si to docela užíval. Ale když jsem viděl, jak lidi nahoře na zahrádkách padali z trati dolů, tak jsem sám mluvil s pořadateli. Bylo lepší to skončit.
Tomáš Kozák - Dvaačtyřicetiletý biker z Plzně (narozen 15. září 1971) a závodník německé stáje Focus RAPIRO Racing je mistrem světa ve 24 hodinovém závodě horských kol pro rok 2011. |
Takže náročná trať, která prošla úpravami, se vám osobně líbila?
Ano, byla pěkná. Oproti loňské se mi líbila daleko víc, dokud byla sjízdná. Tedy, ono se na ní dalo jet celou dobu. Ale myslím, že pořadatelé udělali dobře, že závod zastavili. Protože osmdesát, devadesát procent lidí už mělo problémy. A nemá cenu takhle pěkný závod zkazit zbytečným úrazem.
Jak se vlastně člověk připravuje na závod, o kterém ví, že bude špatné počasí a čeká ho 24 hodin jízdy v dešti a blátě.
Chce to s sebou hodně oblečení. Hlavně teplé, já měl i zimní věci. Něco nepromokavého. Ono tady promokne úplně všechno, kromě igelitu. A pod ním je zase člověk zpocenej. Takže vozím jen nepromokavou vestu, aby tělo trochu dejchalo. Dvakrát, nebo třikrát jsem měnil oblečení. Víc se asi udělat nedá. Pokud možno, je potřeba být pořád v pohybu.
A jak se chystáte psychicky?
Psychicky? Mě to opravdu docela bavilo. Řekl bych, že jako trénink to bylo výborný. (směje se)
Pořadatelé prozradili, že když závod v 00:45 předčasně ukončili a bylo o tom potřeba informovat dobrovolníky, to kolo navíc jste jel právě vy. Jak se jelo, když už člověk věděl, že nebojuje se soupeři ani s časem?
Já jsem byl pořád nastartovanej, takže mi to bylo jedno. Počítal jsem, že to zavřou třeba ve dvě, ve čtyři. Tak to bylo pořád ještě v pohodě. Protože 12 hodin se opravdu dá. Je to něco úplně jiného než 24 hodin, kdy se nespí.
Takže jste si užíval, že jste si letos mohl jít lehnout a pořádně si odpočinout? Já jsem odpočíval i během těch dvanácti hodin. Snažil jsem se co nejvíce šetřit síly, kdyby se jelo až do konce. Jen jsem si hlídal, abych měl pořád stejný náskok. Aby mě někdo nedojel o kolo.
Vy jste jel všechny čtyři dosavadní ročníky Jihlavské 24 MTB. Jak tento závod hodnotíte?
Letos jsem nevěděl, jestli pojedu. Termínově jsem se sem nemohl dostat, protože minulý týden a příští týden jsou hodně důležité závody. Takže jsem zvažoval, jestli přijedu. Nakonec mi to nedalo. Říkal jsem si, že pojedu, dokud to půjde. A když to nepůjde, raději slezu. Protože kdybych příští týden vybouchl, asi by v týmu neměli radost, že jsem tady jezdil. Ale k tomu závodu mám už prostě vztah. Pořadatelé jsou už vlastně kamarádi a já sem do Jihlavy jezdím rád.
Z tohoto pohledu možná trochu zbytečná otázka, ale... Příští rok přijedete?
Pokud to nevyjde vyloženě na ten samý termín, kdy bych měl být někde jinde, tak určitě.
