Obnovený kout jihlavského ústředního hřbitova, kde našly místo posledního...

Obnovený kout jihlavského ústředního hřbitova, kde našly místo posledního odpočinku oběti první světové války. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Jihlava obnovila válečný hřbitov. Slitina z náhrobků zůstala tajemstvím

  • 0
Pohřebiště vojenských obětí první světové války na jihlavském hřbitově už nevypadá jako zapomenutý kout. Desítky let zanedbanému místu se díky magistrátu vrátila jeho původní podoba z roku 1928. Obnovené jsou hroby, konečně čitelné jsou kopie litinových destiček.

Pohřebiště má tvar soustředných kruhů s cestami, které jej dělí na přesné čtvrtiny. Uprostřed je kamenná mohyla s jednoduše vytesaným křížem a takřka nečitelnými písmeny. Z nápisu lze dnes vlivem zvětrávání přečíst už jen slovo „Válečné“.

Kdo je pochován na hřbitově

Ústřední hřbitov v Jihlavě byl založen v roce 1869, jeho zřízení prosadil jihlavský český buditel Leopold Fritz.

Postupně se jeho součástí staly tři velké vojenské hřbitovy. Největší z nich je místem posledního odpočinku 409 sovětských vojáků padlých ve druhé světové válce.

Vedle je pohřebiště 297 vojáků z první světové války, zřízené v letech 1922 až 1928. Je zde také hřbitov německých vojenských obětí druhé světové války.

Na rozdíl od minulých desetiletí jsou nyní dobře čitelná jména vojáků rakousko-uherské monarchie, Itálie a Ruska, kteří jsou zde pochováni pod kovovými válečnými kříži, či pod kamennými a betonovými náhrobníky s kovovými plaketami. Jedná se o vojáky a zajatce, kteří zemřeli v jihlavském vojenském lazaretu ve Velkých kasárnách u nynější Křížové ulice, v zajateckém táboře nebo během přesunů.

Celkem je zde na kruhovém pohřebišti pochováno 259 rakousko-uherských vojáků a na jeho menší připojené podlouhlé části také 38 dobových nepřátel: Rusů a Italů.

„Podle symbolů na plaketách vidíme, že tady byli pochováni vojáci katolického vyznání, husité i pravoslavní,“ řekl Martin Tomek, který společně s kovářem Josefem Habermannem zajišťoval obnovu plaket.

„Nechali jsme je udělat z pozinkované a patinované litiny. To ale nebyl původní materiál plaket, tím mohla být snad zvonovina nebo ražená alpaka,“ odhaduje Tomek

Tajemná slitina vydržela sto let, zlodějům ale neodolala

Plakety jsou přesnými kopiemi původních. Jenom uchycení nyní restaurátoři vyřešili jinak. Původně byly totiž plakety provrtány a uchyceny šrouby. Právě v místě provrtaného otvoru nejčastěji praskaly.

Architekt Jaroslav Huňáček, který vytvořil projekt obnovy pohřebiště, se domnívá, že původním materiálem plaket mohla být lehká slitina na bázi nynějšího elektronu.

„Je otázka, zda by se ještě dnes původní slitinu podařilo namíchat. Materiál to byl ale asi kvalitní, protože prakticky sto let vydržel, aniž by na něm byly znát vlivy stárnutí nebo počasí. Neodolal ale vandalům a zlodějům kovů,“ podotkl Huňáček.

Slévači znovu vyrobili sedm křížů a dvacet náhrobníkových desek náhradou za poničené nebo ztracené. Chybějící údaje na desky doplnili z dochované evidence hrobových míst. Ostatní desky byly vyčištěny a na hrobová místa usazeny betonové repliky původních náhrobních kamenů.

Hřbitov vojáků z první světové války byl dokončen k desátému výročí jejího ukončení v roce 1928. Částečnou změnou prošel v sedmdesátých letech v rámci úprav sousedícího pohřebiště 409 vojáků Rudé armády, padlých v regionu za druhé světové války.

Práce na obnově hřbitova z první světové války začaly v červenci, skončily na konci října. Okamžitě po dokončení začali na pohřebiště spontánně přicházet návštěvníci, pokládat k hrobům věnce a zapalovat svíčky. „Je pozitivní, že lidé mají zájem o tuhle část hřbitova, která byla dlouho trochu upadlá v zapomnění,“ míní Huňáček.