Není se čemu divit, že model sovětského bojového letadla, které začalo létat v závěru druhé světové války, už z Šourkovy sbírky zmizel. Vůbec by se mu tam totiž nehodil.
Šourek se totiž dnes specializuje na tehdejšího sovětského protivníka. „Protože jsem původem z Liberce, ze Sudet, a do Jihlavy jsem se přestěhoval až v roce 1996, tak nějak tíhnu k Němcům. Zásadně stavím jejich letadla z druhé světové války a kompletuju si sbírku v měřítku 1:72,“ uvádí modelář.
Záliba zrozená v dětském věku se ho drží více než třicet let, dnes je Šourek jednatelem jihlavského Klubu plastikových modelářů a ředitelem soutěže O Štít města Jihlavy. Ta patří k nejstarším modelářským kláním v České republice, v sobotu se v Jihlavě konala už po jednačtyřicáté.
Zhruba čtyřem stovkám vystavených exponátů dominovala v Hotelu Gustav Mahler opět letadla. Bylo to částečně dáno i tím, že zde byla představena kolekce modelů britského stíhacího letounu Spitfire. Letos je to totiž 80 let od chvíle, kdy vzlétnul jeho první prototyp. Teprve za letadly byla až další vojenská, zejména pozemní technika, jako jsou například tanky či armádní vozidla.
„U modelů hodnotíme co největší věrnost s originálem,“ přibližuje hlavní soutěžní kritérium Šourek. Pokud by se mohla zapojit do soutěže, tak by cenu za největší věrnost zřejmě získala maketa Spitfiru v měřítku 1:1, kterou na Masarykově náměstí vystavil Czech Spitfire Club.
O letu do vesmíru jsme se dozvídali čtyři dny předem
Pozornost návštěvníků však kromě modelů upoutala i řada hostů. Asi nejpoutavěji je dokázal přitáhnout bývalý armádní pilot Oldřich Pelčák. Ten strávil na konci sedmdesátých let nějakou dobu v sovětském Hvězdném městečku, kde se připravoval na první let do vesmíru. Tam se však nakonec nikdy nepodíval, šanci dostal jeho kolega Vladimír Remek.
„Nikdo jsme do poslední chvíle nevěděli, kdo nakonec poletíme, dozvěděli jsme se to až čtyři dny předem,“ vzpomněl Pelčák. Kromě dvou Čechů se tehdy v Sovětském svazu na případný start do kosmu připravovali ještě Poláci nebo východní Němci.
„Samozřejmě, že mi bylo smutno, když se vyřkl ortel, že do vesmíru poletí Vladimír Remek. I když mě pak vysocí funkcionáři ještě dva roky tvrdili, že bude druhé kolo a další možnost, nikdy se tak nestalo. Ale pořád je to věc, která se dá přežít. A na světě je spousta věcí, na které rád vzpomínám,“ usmál se 72letý pilot.
