Souprava, která v sobotu vyrazí na trať, sestává z malé polské lokomotivy (zřejmě jediného pojízdného kusu svého druhu u nás) a dvou vagonů „hytláků“, které byly původně určené jako služební vozy k nákladním vlakům.
Jemničtí jsou obdivuhodně vytrvalí. O svou trať číslo 243, které ještě před čtyřmi lety hrozil úplný zánik, přijít nechtějí. Prázdninové víkendové osobní vlaky jsou toho alespoň částečným dokladem.
Vlaky na trati 243Osobní vlaky Výletní vlaky Den Jemnické dráhy 13. 9. (tři obraty), 28. 9. Za Babím létem (dva obraty), 31. 10. Slavnost světla, 5. 12. Mikulášské jízdy, 27. 12. Vánoční vlak. Časy budou teprve upřesněny. Jemnická bitva |
„Jsme přesvědčeni, že tady koleje nikdo nevytrhá a trať nezanikne. Už proto, že s ní souvisí důležitý detail - je to kulturní památka, likvidace není možná,“ říká místostarosta Jemnice Petr Novotný.
Především díky Jemnickým jezdí v době letních prázdnin v sobotu a v neděli tři páry spojů. Nasazený je zmíněný typ motoráku 810, typický pro tuzemské lokální tratě.
„Někdy ve vagonu sedí čtyři lidé, někdy je jich patnáct a jindy je skoro plný, zprůměrovat to nelze, záleží taky na počasí,“ zmínil Jan Šatava ze společnosti Railway Capital, která vláček provozuje.
Cestující využívají jízdu po kolejích za nákupy i na výlety spojené s koupáním.
„Loni nám jezdilo podle zpětných propočtů průměrně patnáct lidí na spoj. Celkem se za sezonu po trati přepravilo okolo 1 500 cestujících. To je nezanedbatelné číslo, když se vezme v úvahu, že šlo o víkendové spoje. Kdyby vlak jezdil v pracovní dny a nedubloval se s autobusy, jsem přesvědčený, že by jej využívalo dost lidí, co pravidelně míří za prací a do školy,“ myslí si místostarosta Novotný.
Patří mezi ty, kteří aktivně usilují o návrat pravidelné osobní dopravy na údajně nerentabilní Jemničku, jak se mezi místními trati říká. Trať je stále dobře udržovaná. I proto, že ji několikrát do měsíce v průběhu celého roku využívají nákladní vlaky ČD Cargo.
Poprvé tu vlak „profuněl“ už ve zlaté éře páry v roce 1886. Trať se sedmi zastávkami, dlouhá 21 kilometrů, byla odbočkou z významné trasy rakouské severozápadní dráhy, v době vzniku nejkratší spojnice Vídně s Berlínem.
S veteránem se nedá také dělat taxislužba
Martin Kouřil, předseda SVD-JZM, už se těší, až se 8. srpna zase na trati objeví pestrobarevná souprava jejich spolku. „Cesta na tradiční Jemnickou bitvu bude příjemná. Jezdíme jen sporadicky, protože provozujeme typický výletní vlak. Technicky by asi nebylo možné jím zajistit klasickou osobní dopravu. O to nám ani nejde,“ vysvětluje Kouřil.
„Lidé se nás na to ptají, my jim říkáme, že veteránem se taky nedá provozovat taxislužba. Každopádně příští rok bychom chtěli zkusit vyrážet na trať z Jemnice do Moravských Budějovic aspoň jednou týdně,“ plánuje šéf spolku. Petr Novotný říká, že barevná výletní souprava jezdí v režimu „cesta je cíl“. „Jízda z jednoho města do druhého trvá hodinu, osobní vlak musí být rychlejší.“
Trať se ještě nedávno stát pokoušel prodat za cenu přesahující sto milionů korun. Podle místostarosty se cena aktuálně pohybuje někde u desetiny této sumy. Jemničtí čekají na fázi, kdy celý proces skončí nabídkou bezúplatného převodu na obce. Ten by mohl přijít už brzy. O trať mají zájem. Pak chtějí opět jednat v koordinaci s hejtmanstvím o zavedení pravidelné osobní dopravy.
