"Tatoš, Tofinka a Tereza mají nejraději čerstvou, mladou, zelenou trávu. Ve většině zoologických zahrad je běžné, že hrošíci všude všechno vypasou a zničí. K tomu si dávají ještě nálož zeleniny jako je celer, mrkev, řepa a jablka. Pak jsou spokojení. V zimě jim samozřejmě místo trávy dáváme seno. Klidně se ale může stát, že sežerou i kytku v květináči. Nic zeleného před nimi zkrátka neobstojí," uvedl ředitel zoologického oddělení Jan Vašák.
Většině lidí se při slově hroch vybaví veliké těžkopádné zvířete s obrovským pozadím a tlustou kůží. Jenže není hroch jako hroch a už vůbec ne jako hrošík. Hrošík liberijský, chovaný v jihlavské zoo, je toho zářným příkladem. Čilé zvířátko s živým pohledem vyvrací hroší mýty do posledního.
Hrošík ve volné přírodě běhá po pralese
"Tento nejmenší zástupce čeledi hrochovitých dorůstá výšky kolem 80 centimetrů a váží obvykle kolem 250 kilogramů. Tlusťoškou je proti němu tedy i třeba zebra, která váží 300 kilogramů," řekla mluvčí jihlavské zoo Kateřina Kosová.
Ani tituly neohrabaný či pomalý prý těmto hrošíkům nepatří. Zvíře je dokonale uzpůsobeno pohybu v pralese. Nemá tedy problém s příkrým svahem nebo úzkou lesní cestičkou. Kdyby mu snad někdo chtěl z výběhu ukrást nějakou mňamku, hrošík ho prožene až třicetikilometrovou rychlostí.
V Jihlavě mají hrošíky liberijské od roku 1987 a je to jedna z mála zahrad, kde se tato vzácná zvířata podařilo odchovat. Šance na mládě je reálná i letos. Samec Tatoš pochází z Rostova na Donu, samice Tereza a Tofinka jsou matka s dcerou.
