Období své největší slávy má Zlatá hvězda už několik let za sebou. V posledních letech se z reprezentativního zařízení stala základní umělecká škola, herna a momentálně v něm jsou hlavně kancelářské prostory.
Současný majitel hotelu Drahoslav Roubíček však věří, že se do štítu opět vrátí zlatá hvězda, která plně zazáří.
„Chceme, aby zde byl opět hotel. Pokud vše dobře dopadne, rádi bychom stavební práce na rekonstrukci vnitřních prostor zahájili již tuto zimu,“ poznamenal Roubíček s tím, že v současné době probíhají jednání s památkáři a řeší se parkovací prostory.
Plánuje zde mít i tři restaurace a minipivovar. „Jedna restaurace by fungovala spíš jako kavárna, další by byla součástí našeho minipivovaru, který by byl umístěn ve sklepních prostorách domu,“ dodal Roubíček.
Hotel vydražil v roce 2007 v aukci za 32,8 milionu korun. Od té doby dům na své plné využití čeká a je prakticky prázdný. V letech 2011 až 2013 zde našli přechodné útočiště žáci a pedagogové Základní umělecké školy.
Do roku 2015 v jedné části fungovala herna a v současné době jsou prostory podle jednatele společnosti využívaný zčásti jako kanceláře. „Máme tam i jednoho nájemce, který provozuje steak house,“ poznamenal.
Jihlavané před okny byli významnou posilou Václava Klause
Historie hotelu sahá až do středověku. Z historických pramenů lze vyčíst, že hostinec Zlatá hvězda měl pivnici v suterénu dnešního hotelu již koncem 14. století. Tehdejším návštěvníkům se zde roznášelo pivo a v menší míře i pokrmy. Díky kvalitě moku i kuchyně si brzy získal proslulost.
Na svůj zřejmě nejslavnější okamžik si však musel počkat 600 let. Právě letos uplyne čtvrtstoletí od chvíle, kdy se v hotelu uskutečnilo klíčové jednání mezi tehdejšími lídry ODS a HZDS Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem. Jednali zde tehdy o rozpadu Československa.
„Byli jsme tenkrát napjatí a nervózní. Jihlavané před okny hotelu nám byli významnou posilou. Potřebovali jsme vědět, jak lidé reagují. Byla to neopakovatelná chvíle,“ vzpomínal později Klaus už jako prezident republiky.
V jednom ze salonků jednal s Mečiarem až do půlnoci. Nakonec Mečiar v Jihlavě svolil, že už nebude dál prosazovat transformaci státu v česko-slovenskou unii. Komuniké pak společně sepsali na starém hotelovém stole a psacím stroji z roku 1920. Rozdělení státu tak mohlo začít.
Rockový klub v hotelu otevřel koncert Davida Kollera
V době, kdy jednání probíhalo, byl hotel krátce po své poslední velké rekonstrukci. Proběhla v 80. letech a trvala čtyři roky. Uvnitř domu jsou zachovány původní klenby a malby pocházející z renesančního období. Na výjimečnosti mu přidávají obnovená původní sgrafita, takzvaná psaníčka, na fasádě domu, která se zachovala jako jediná v Jihlavě.
Hotel byl zařazen do kategorie tříhvězdičkových. Dlouhou dobu to byla také jediná možnost ubytování na centrálním náměstí, které tehdy neslo název náměstí Míru.
Hotel Zlatá hvězda zná generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků především díky rockovému klubu Maňána, který od roku 1999 do poloviny roku 2006 sídlil ve stylových sklepních prostorech.
Na počátku své kariéry vystoupila v klubu spousta dnes slavných kapel. „Hráli tam skoro všichni kromě Kabátů. Úplně první koncert, který jsem v Maňáně domluvil, a který klub otevíral, bylo vystoupení Davida Kollera s Lenkou Dusilovou a se Štěpánem Smetáčkem,“ vzpomíná Víťa Schrek, který byl šest let hudebním dramaturgem klubu.
Maňána souběžně fungovala ještě s jiným, rovněž velmi populárním klubem AMC (Áčko). Snahou bylo programově se odlišit. „Chtěli jsme být moderní undergroundovou scénou, takže tam pravidelně hrály mladé talentované kapely, které jsou dnes už naprostým standardem. Pravidelně k nám jezdili kluci z Wohnoutů, -123 minut i Iné kafe. Koncertovaly zde například skupiny Nahoru po schodišti dolů band či Tarafuki,“ vybírá z paměti.
Odehráli koncert, do rána pařili. A pak šli o tři patra výš spát
Do Maňany se chodilo ale i na hudební legendy, jakými byl Radim Hladík, Jaroslav Hutka, Ivan Hlas, skupina Vltava, Psí vojáci nebo punková legenda Plexis.
„Když se řekne Maňána, jako první se mi vybaví schody, po kterých se sestupovalo do klubu, a pak spousta úžasných protančených večerů a nocí,“ vzpomíná například Michaela Procházková, jedna z tehdejších pravidelných návštěvnic klubu.
Velkou devizou Maňány byla podle Schreka právě těsná blízkost hotelu. Až 90 procent z účinkujících tam totiž po koncertu přespávalo.
„Odehrál se koncert, pak se do rána pařilo a nakonec šli muzikanti spát o tři patra výš. Navíc jsme se o ně hezky starali. Součástí hotelu byla také kuchyně, takže k dispozici byla spousta jídla. Všechny kapely sem rády jezdily a opakovaně se vracely, byť kapacita klubu byla poměrně malá,“ vzpomíná na úspěšnou hudební scénu.
