Marie Gregorová - na snímku vpravo

Marie Gregorová - na snímku vpravo | foto: Kraj Vysočina

Pečovat o umírající nemůže každý, musíte umět naslouchat i mlčet, říká žena

  • 0
Věděla, že i její nemocná maminka bude jednou umírat, a chtěla ji na poslední cestě doprovázet. Když se Marie Gregorová s chmurnou problematikou seznamovala, rozhodla se pomoci i jiným a vybudovat hospic. Pomohly jí i zkušenosti z Nizozemska.

Zdlouhavá, náročná, plná vzestupů a pádů i nádherných lidských setkání a neuvěřitelných zážitků. Tak hovoří Marie Gregorová o cestě, která vedla k založení telčského občanského sdružení Sdílení. Od roku 2007 poskytuje služby v oblasti péče o seniory, osamělé a nemocné lidi včetně pomoci rodinám, které v domácím prostředí pečují o umírající.

Za svou práci letos získala ocenění Žena regionu Kraje Vysočina a Cenu odborné poroty a ambasadorek v Senátu Parlamentu ČR.

Přitom zpočátku prý vůbec neměla myšlenky zakládat nějakou organizaci. Ovlivnily ji však dvě věci. Tou první byla dlouhodobá péče o nemocnou maminku.

„A druhou zásadní věcí bylo setkání s úžasnou paní Evou van Dijk Kriz, Češkou, která žije mnoho let v Holandsku a pracovala jako dobrovolník v Hospici Utrecht. Při jedné její návštěvě u nás doma jsem se jí na tuto práci vyptávala, jelikož jsem věděla, že i moje maminka bude umírat a já bych jí ráda na její poslední cestě doprovázela. Tehdy poprvé jsem slyšela vyprávění o hospici, o tom, jak doprovázet umírající, a vše, co s tím souvisí,“ vysvětluje zakladatelka obecně prospěšné společnosti Marie Gregorová.

A tak si s kamarádkou usmyslely, že do toho půjdou. „Já jsem měla pouze naivní představu, že postavíme hospic, ale jak jsem postupně pronikala do celé problematiky, zjistila jsem, že naše cesta bude jiná - domácí hospicová péče,“ vzpomíná na úplné začátky.

Čtyři miliony korun na hospicovou a paliativní péči

Nadace Agrofert dlouhodobě podporuje domácí hospicovou a paliativní péči pro děti i dospělé. V posledním grantovém řízení uspělo celkem 14 regionálních organizací, které poskytují služby nevyléčitelně nemocným a jejich rodinám. Mezi tyto poskytovatele služeb rozdělí Nadace Agrofert bezmála 4 miliony korun.

Sdílení, Telč - 300 000 Kč
Domácí hospic Athelas, Písek - 300 000 Kč
TŘI (Hospic dobrého pastýře), Čerčany - 300 000 Kč
Andělé Stromu života pobočný spolek, Nový Jičín - 300 000 Kč
Cesta domů - 300 000 Kč
Charita Zábřeh - 300 000 Kč
Diecézní charita Brno - 300 000 Kč
Domácí hospic Jordán - 300 000 Kč
Oblastní charita Pelhřimov - 156 944 Kč
Hospic sv. Štěpána, Litoměřice - 300 000 Kč
Ledax, České Budějovice - 300 000 Kč
Hospic sv. Zdislavy, Liberec - 300 000 Kč
Mobilní hospic Ondrášek, Ostrava - 300 000 Kč
Domácí hospic Vysočina, Nové Město na Moravě - 200 000 Kč

Cesta byla pozvolná. Nejdříve vybudovat dobrovolnický program, který bude směřovat svoji činnost k seniorům. Pak vytvořit půjčovnu kompenzačních pomůcek pro rodiny pečující o svého blízkého spojenou s poradenstvím. „Od toho už byl jen krůček k poskytování terénní odlehčovací služby pro seniory a nejvyšší meta: domácí hospicová péče.“

Štěstí měla i na své spolupracovníky a zaměstnance. „Vždy jsem potkala ve správný čas ty správné lidi,“ poznamenává. A jací to jsou? „Jsou to úžasné ženy, které mají něco! Mají ten vzácný dar, že umí být přítomny u umírajícího, umí naslouchat i mlčet, umí pomáhat, soucítit, sdílet... Nevím, jak bych to vyjádřila. Toto musí objevit každý sám v sobě. A pak ví, že je to jeho místo, jeho poslání. Ano, je to poslání a nemůže to dělat každý.“

V týmu je sociální pracovnice, zdravotní sestry, ošetřovatelky, dobrovolníci, lékař a v případě potřeby i psycholog a duchovní. V roce 2015 se na poradně uskutečnilo 720 poradenských kontaktů a sdružení zapůjčilo 252 pomůcek. V odlehčovací službě pomáhalo 54 klientům a v hospicové péči bylo 15 lidí.

Největší zájem je podle Marie Gregorové o pomůcky a s tím spojené poradenství. Terénní odlehčovací služba má podle ní také stále více klientů a domácí hospicová péče, které je věnována největší pozornost, se pomalu, ale jistě rozjíždí také.

„Zde je pozice nejtěžší, neboť nejsme zvyklí doprovázet umírající doma. Bojíme se, že nezvládneme péči. Zde nás čeká ještě mnoho překážek, hlavně v povědomí lidí. Já bych ráda povzbudila všechny, kteří váhají a mají obavy - doma můžete zvládnout hodně, a když máte podporu, dokážete všechno,“ apeluje Marie Gregorová, která už řízení organizace předala své nástupkyni a nyní si užívá důchodu.

Se Sdílením je ale stále v kontaktu. Pomáhá jako dobrovolník a sedí ve správní radě. Navíc připravuje knihu, která bude její osobní výpovědí o doprovázení blízkého člověka ke smrti.

„Je to kniha o zvláštních zážitcích, které mě provázely při setkání se smrtí, o ‚náhodách‘, které mě posouvaly vpřed za zhmotněním původní myšlenky a vize vybudovat hospicovou službu,“ představuje téma knihy, která vyjde v elektronické podobě a snad i v knižní formě.