Každou neděli v poledne promlouvá Petr Vaněk k dětským divákům jako uhrančivý pan Továrník v Úžasném světě techniky, po večerech se pak mění ve vesnického casanovu a frontmana metalové kapely Trakthor Láďu Karase ve druhé sérii Vinařů.
Jestli je však nějaká role pro Petra Vaňka typická, jsou to židovské postavy. „Je pravda, že když někdo zavolá, abych hrál Žida, tak už se kroutím. Měl jsem období, kdy jsem si říkal, že už to není možné,“ říká šestatřicetiletý herec ze Žďáru nad Sázavou. Přesto se na podzim chystá na další „košer“ roli.
Aktuálně vás mohou diváci vidět ve druhé řadě Vinařů. Jak jste si užíval natáčení?
Dostal jsem roli Karase, lamače dívčích srdcí a člena metalové skupiny Trakthor. Užíval jsem si to, bavilo nás to všechny, scénáře psal Petr Kolečko (je autorem seriálů Okresní přebor či Čtvrtá hvězda – pozn. red.). Tím pádem jsem měl dost pracovní léto. Když už bylo volno, jezdil jsem do Brandýsa nad Labem surfovat na umělou vlnu na řeku. Na Vysočině jsem zase pádloval třeba i na Velkém Dářku. Doplaval jsem doprostřed a pozdravil se s rybníkem.
Prkno je v Česku dost nezvyklý koníček. Berete si ho s sebou i na natáčení, když je možnost?
Tam nebývá prostor. Ale zažívám už tak dost vtipné situace, hlavně když jsem jezdil kvůli porouchanému autu tramvají. Bylo zajímavé sledovat udivené pohledy lidí: „Jak to, že nosí surfové prkno tady v Praze?“ Když jsem si druhý den vzal i psa, bylo to dokonalé. Kamarád mi radil, ať se zeptám: „A kde máte prkna vy?“ Je to ideální relax, vypnu mozek, takhle mi to vyhovuje. Někdo chodí na golf, jiný jezdí na kole. Voda je element, který mi dodává sílu.
Co chystáte dál?
Na podzim budeme točit nový televizní film v režii Jiřího Svobody s názvem Zádušní oběť. Je to drama, hraji Žida.
Už zase?
Ano. Tentokrát mám víc prostoru, budu hrát košer řezníka.
Každou neděli v poledne promlouvá Petr Vaněk k dětským divákům jako uhrančivý pan Továrník v Úžasném světě techniky.
Nemáte už židovských rolí plné zuby? Vojín Lieberman v Tobruku, Stein v Colette, Žida jste hrál i v Posledním cyklistovi nebo Posledním vlaku...
Je pravda, že když někdo zavolá, abych hrál Žida, tak už se kroutím. Měl jsem období, kdy jsem si říkal, že už to není možné. Ale na druhou stranu každá postava byla jiná. Ta nová postava je barevnější. Jestli mají všichni pocit, že jsem Žid, tak na to přistoupím. Ale obřízku ještě nemám.
A čistě hypoteticky: nemáte židovské kořeny? Zkoumal jste svůj rodokmen?
(směje se) Nemám, ptal jsem se na to doma. Prostě mám takovou fyziognomii. Možná lepší než být oplácaný Čech.
Kterou roli považujete za nejvýraznější, nebo snad životní?
Tak na tu ještě čekám, vlastně počkat – ta životní je být dobrým člověkem. (směje se) Přijde mi, že se teprve probouzím a že vše teprve začíná. Chodím na zpěv, učím se na ukulele, baví mě objevovat nové dovednosti. Určitě jedním ze zásadních filmů byl pro mě Tobruk a loňský film Nosferatu in Love s Peterem Straughanem.
Jste takový univerzální herec. Kromě filmových rolí zvládáte i divadlo, seriály, občas jste vidět i v reklamních kampaních. Vyhovuje vám to?
Jsem rád, že je moje práce různorodá. Dělám i věci pro děti, například U6 neboli Úžasný svět techniky pro Českou televizi nebo divadlo pro děti v Minoru. Plus pohybové, taneční věci a činohru. Kdyby to nebylo tak pestré, ani by mě to nebavilo.
Docela často vás obsazují zahraniční produkce. Čím to je?
Nepřemýšlel jsem o tom, možná tím, že mě mají rádi. Angličtina mě baví a jsem rád, že se díky ní dostanu k zajímavé práci.
Už jsem zmínil reklamy. Vybíráte si hodně, než kývnete a „prodáte“ svoji tvář?
Nevezmu cokoliv. Čekám, co se objeví, určitě dělám víc reklamy do zahraničí. Pomůže to domácímu rozpočtu, ale priority mám jinde. Nepotřebuji dělat všechno za každou cenu.
Studoval jste alternativní a loutkové divadlo, takže asi ani neprahnete po stálém angažmá třeba na Vinohradech.
Neláká mě to. Nejsem člověk, který by chtěl jít do angažmá, ty hranice by mě po určité době omezovaly a necítil bych se volně. Takto můžu pracovat v různých divadlech se zajímavými lidmi. Ve Studiu Hrdinů hraji v Říši zvířat, v květnu měla premiéru hra O slavnosti a hostech, přepis filmového scénáře Jana Němce, který Katarina Schmidt přepsala pro divadlo. Ve Švandově divadle hraji v Krakatitu, o kterém už Karel Čapek říkal, že je pro divadlo nepřeveditelný. A taky jsem v Proměně, volné adaptaci Kafkovy hry, to nás všechny baví. Péráka v Arše děláme už šest let, je neustále vyprodaný. S Aničkou Polívkovou hrajeme nově 8GB tvrdého porna, to je pohled na dva ztracené lidi. Taky dělám pohybová představení Muži a Malá smrt.
Kdo je Petr Vaněk
|
Když hrajete tolik rolí, nepletou se vám občas texty?
Ne, zatím opravdu ne, je to pokaždé jiná postava a ta má jiný příběh.
Angažujete se i občansky. Loni jste byl vidět v iniciativě Chceme si s vámi promluvit, pane prezidente. Co vás k tomu vedlo?
Hovory z Hradu už překročily určité meze. S kamarádkou Terkou Hofovou jsme chtěli něco udělat. A nakonec jsme se spojili s Martinem Přikrylem a připravili akci s červenými kartami. Základní impulz dal Martin. Bylo úžasné, že na Národní třídu přišli nejen mladí, ale i starší. Vzali si kartu a děkovali, že se něco takového stalo. Bylo skvělé, že se to odehrálo bez vulgarit, mělo to společenskou sílu. Vajíčka na Albertově už nebyla naše akce. Někdo měl holt potřebu to dotáhnout dál.
Sledujete pořád kroky a výroky prezidenta Zemana?
Už nejsem na Facebooku, snažím se moc nečíst noviny a nesledovat televizi, nedělá mi to dobře. Zaznamenal jsem Zemanovu plavbu na rybníku v Novém Veselí, s Ferdinandem Peroutkou se zase netrefil. A jestli se mu znovu podaří vymyslet něco, co nás spojí? Ať to zkusí, třeba se znovu ukáže, že nás není málo, komu vadí, co se kolem nás děje.
Proč už nejste na Facebooku? Je to únik z virtuální či mediální reality?
Bralo mi to spoustu času. Nemusím neustále kontrolovat mobil, abych na něco klikal nebo něco připíchnul na zeď svého profilu. Mám víc času na sebe a lidi kolem.
Když se dostanete domů do Žďáru, uděláte si čas na kamarády a koníčky? Třeba na basketbal, který jste za místní klub hrával?
Kdyby mi někdo zavolal, ať si jdu zahrát, šel bych rád. Se Žďárem jsem v kontaktu i přes iniciativu Žijeme Žďárem. Jsem moc rád, že mám ve Žďáře a jeho okolí stále několik blízkých kamarádů.
Iniciativu jste dokonce loni před volbami podpořil v jejich oběžníku. Část aktivistů v čele se Zdeňkem Navrátilem pak dokonce kandidovala, vyhrála volby a získala křeslo starosty. Sledujete dění o to víc?
Jsme v kontaktu. Přál bych si, aby byl Žďár otevřenější a přístupnější a zároveň lepším místem pro život. Jsem rád, že můžu podat pomocnou ruku.
Co vám ve městě vadí?
Velká škoda, že je z náměstí velké parkoviště. To už jsem zase dlouho nikde neviděl, pro opravené náměstí je to škoda. Rád bych, aby se víc kultivovalo prostředí kolem cyklistické stezky. Je škoda, že skatepark je v takovém stavu, když jedu kolem, tak jej mládež využívá. V ulici, co vede přes nový most na Klafar, by mohly být umístěny omezovače rychlosti, často si to tam lidé pletou se závodní dráhou.
A naopak co se vám tady líbí?
Třeba areál u Pilské nádrže je super. Je to místo zajímavé pro domácí i návštěvníky. A to, že se něco začalo ve Žďáře opravdu dít, nejen díky iniciativě Žijeme Žďárem.
V létě jste se mezi natáčením oženil. Stihli jste i svatební cestu?
Tu se ženou plánujeme na zimu. Vyrazíme na delší cestu do Mexika, surfovat a učit se španělsky. Moc se těšíme.
