Počet zaměstnanců v jihlavském Boschi se drží nad čtyřmi tisíci zaměstnanců, jak to vypadá s dalším náborem a volnými místy?
Zaměstnanost se dostala přes čtyři tisíce pracovníků už dávno. Momentálně atakujeme pětitisícovou hranici. Zaměstnanost v podstatě kopíruje trend evropské ekonomiky. Nejsme žádnou výjimkou.
Co dál říct konkrétně k situaci v jihlavském Boschi?
Poptávka po zaměstnancích je nyní poměrně vysoká. Jen pro příklad: třeba teď k 1. květnu bychom potřebovali sehnat dalších 150 zaměstnanců do výroby. Na stávajícím českém trhu práce je to ale v podstatě nemožné, nejde to. Spolupracujeme proto mimo jiné s agenturami práce, které zajišťují zaměstnance ze zahraničí. V současné době nabíráme pracovníky z Bulharska.
Jste s nimi spokojení?
V prvních vlnách se nám osvědčili. Jsou velice pracovití, lehce se integrují do kolektivu lidí, kteří zde pracují. Toto je cesta, kterou jsme se vydali. Poslední statistika úřadu práce říká, že na Jihlavsku se nezaměstnanost pohybuje na úrovni 3,8 procenta. To v podstatě odpovídá dosažení plné zaměstnanosti.
Jak tuto situaci v České republice za plné zaměstnanosti řešit? Jedině „dovozem“ zaměstnanců?
Vláda udělala první kroky směrem na Ukrajinu, jenomže kapacita konzulátu ve Lvově je velice omezená. Jestliže je ze strany velkých zaměstnavatelů měsíčně poptávka řádově na tisíce zaměstnanců pro nové výroby, tak je to při kapacitě konzulátu ve Lvově s řádově 300 až400 vyřízenými žádostmi za měsíc naprosto nedostatečné. Proto se poohlížíme po zaměstnancích z Bulharska nebo i z jiných zemí, které by nám v této situaci mohly vyhovět.
Jsou cizinci z těchto zemí ochotní do České republiky jít?
Evidentně ano.
Ptám se proto, jestli tento krok třeba neberou jako „mezistupeň“ k následnému získání práce v Německu.
Někteří z nich to tak berou. Protože, když už jsou ochotní cestovat, dejme tomu, 1 500 kilometrů, tak už pro ně není problém cestovat o 300 kilometrů dál a zakotvit v Německu. Řada z těchto zaměstnanců je ale orientovaná na prostředí, ve kterém se dorozumí. Bulharština je slovanský jazyk a šance, že se zde naučí česky, je mnohem vyšší než zvládnout němčinu v Německu.
O uplynulém víkendu jste měli v závodě v Pávově na akci High Tech Day studenty z tuzemských vysokých škol. Jak je to s absolventy, které tyto školy dodávají firmám? Lepší se znalosti a kvalita vysokoškoláků?
Ne, a nebude se to lepšit. Demografické údaje jsou neúprosné. Demografická křivka, která dlouhá léta zasahovala střední školství klesajícím trendem v počtu žáků, momentálně dorazila na vysoké školy. Očekáváme, že v několika příštích letech bude pro zaměstnavatele každý rok k dispozici méně absolventů vysokých škol. A nejen to, je to i o kvalitě.
V jakém smyslu?
Školy se chovají pragmaticky, řada z nich zrušila vstupní výběrová řízení, bojují o každého studenta. Protože studenti jsou pro ně poměrně výrazným zdrojem peněz do rozpočtu. To se odráží ve snaze udržet studenty, nechci říct za každou cenu, ale tak, aby ten zdroj příjmů nevyschnul. Je to logické, je to v podstatě odrazem toho, jak je nastavené naše školství. A s tím je spojený fakt, že kvalita studentů při absolutoriu v průměru není příliš vysoká.
Co to pro vás jako zaměstnavatele znamená? Že musíte mladé zaměstnance po nástupu dál zaškolovat?
Tato potřeba byla i v minulosti, teď je, jestli ne stejná, tak o něco vyšší. Znalost jazyků je u čerstvých absolventů na nízké úrovni, orientace v praktické výrobě - což je stěžejní oblast, která nás zajímá - není příliš vysoká. Čerstvý absolvent je pro nás adeptem pro rozvojový program, který trvá dva roky. Po jeho absolvování je schopen plného nasazení v našich výrobách a je plnohodnotným přínosem pro závod.
Jakými projekty se aktuálně zabýváte tady v Jihlavě, ať už v personální oblasti, nebo ve spolupráci s městem či krajem. Jsou tam nějaké novinky?
Projekty, které běží delší dobu, už znáte. Jde o pořizování stavebnic Roto a Merkur pro základní školy. V letošním roce jsme ve spolupráci s Krajem Vysočina a radní pro oblast školství Janou Fialovou rozjeli projekt Lego Mindstorms (programovatelné robotické stavebnice, pozn. red.). Tento projekt cílí na žáky devátých tříd základních škol, doplňuje technickou výuku. Začínáme se čtyřmi „cílovými“ školami, kterým dáváme čtyřicet stavebnic přibližně za půl milionu korun. A očekáváme, že pokud bude zájem ze strany škol vyšší, tak budeme v tomto projektu pokračovat a rozšířili bychom jej. Ve středních školách jinak pokračujeme v projektu vozů Kaipan a na vysokých školách s Formulí Student.
A co s městem?
Tam se spolupráce rozjíždí. Setkali jsme se několikrát s novou náměstkyní primátora Janou Mayerovou, do jejíž gesce spadá mimo jiné školství a doprava, a ze strany Jihlavy je snaha zapojit se do aktivit pro školy. Město je zřizovatelem základních škol. Doufám, že spolupráce se bude rozvíjet minimálně stejně dobře jako s krajem. Od toho si hodně slibujeme.
A co doprava do průmyslové zóny v Pávově? Když teď přibývají zaměstnanci a blížíte se k hranici pěti tisíc pracovníků...
To téma jsme rovněž řešili. Samozřejmě, uhodil jste hřebíček na hlavičku. S rostoucím počtem zaměstnanců roste nárok na dopravní obslužnost, autobusové linky sem jsou v této chvíli nedostatečné. V řadě případů se stává, že zaměstnanci při rotacích směn se do autobusů vůbec nedostanou, protože vozy mají nedostatečnou kapacitu. Toto téma se budeme do budoucna snažit vyřešit tak, aby zaměstnanci byli obslouženi.
Nějakými kloubovými autobusy, které zatím jihlavský dopravní podnik nemá?
Spíše posílením spojů v době výměny směn.
