Už šedesát let si sem lidé z Jihlavy chodí pro rady a léky na překonání svých neduhů. Dům zdraví letos načal svou sedmou dekádu.
Takto vypadal jihlavský Dům zdraví krátce po svém otevření. Dnes je vzhled budovy totožný bez výraznějších změn.
„Svému účelu stále slouží dobře a dokážu si představit, že bude sloužit dalších padesát let. Sice potřebuje kosmetické úpravy uvnitř i venku, ale zejména velkorysost vnitřních komunikací je dostatečná,“ myslí si architekt Jaroslav Huňáček, jenž považuje stavbu za velmi zdařilou. A to i přesto, že vznikala v době, kdy byl tvrdě uplatňován takzvaný socialistický realismus.
„Bylo to vzácně svobodné vzedmutí v době sorelového tuhnutí,“ ocenil řešení i David Vávra v pořadu Šumná města.
Dům navrhl architekt Oldřich Liska. Stavět se začal v roce 1948 a prvním pacientům se otevřel o sedm let později. Poliklinika byla ve své době považovaná za vzorovou. „Na provinční město, jako je Jihlava, šlo o hodně velkorysý projekt,“ přikyvuje Huňáček.
Uzavřen byl jeden z vchodů, místo něho je bufet
Ostatně Dům zdraví se měl stát součástí jakéhosi nového správního centra města, kde by vyrostly nové budovy škol a úřadů a kolem nich bytové domy. Záměr byl naplněn pouze částečně, kromě polikliniky vznikla už jen policejní služebna a takzvané Sídlište I podél Vrchlického ulice.
Jihlavský Dům zdraví. Prakticky jedinou změnou během šedesáti let jeho existence je uzavření jednoho z vchodů do budovy.
Za šedesát let své existence utrpěl Dům zdraví několik šrámů a neslouží přesně tak, jak by si architekti představovali. Například už dvě desítky let je zavřený jeden ze dvou hlavních vchodů. Místo něj funguje bufet.
„Z kapacitních důvodů by bylo lepší, aby se schodiště používalo. K tomu baráku patří i kompozičně,“ myslí si Huňáček.
Jenže jsou to právě pronájmy, které nesou majiteli Domu zdraví, jímž je Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, příjmy. Kromě 78 ordinací, které i s čekárnami tvoří zhruba 60 procent plochy objektu, pronajímá prostory například lékárně, optice, Českému červenému kříži, ale také trafice, již zmíněnému bufetu nebo prodejci drogistického zboží.
Podle vedoucí provozního oddělení Zdravotního ústavu Jitky Bojtošové se však sorta nájemců za posledních pět let, co ústav polikliniku vlastní, výrazně změnila.
V minulosti připomínaly chodby budovy spíš asijskou tržnici
„Při své první návštěvě tohoto pracoviště jsem byla nepříjemně překvapena stavem veřejných prostor, především chodeb a čekáren. Byly plné stánků a prodejních stolků, takže to připomínalo asijskou tržnici,“ tvrdí s tím, že jsou to právě pouze peníze z nájemného, které mohou být investovány do oprav a rekonstrukcí polikliniky. V posledních letech se za ně vyměnila drtivá většina oken nebo upravily chodníky.
Některé práce, které by byly pro budovu žádoucí, jsou však zatím odsouvány. „Jde o zateplení budovy. Vedle úspor na topení by jí nový kabát určitě prospěl. Hlavním důvodem, proč nebyla tato akce dosud realizována, jsou opět náklady v řádu mnoha milionů,“ přikyvuje Bojtošová.
Podle architekta Huňáčka by si významnou investici zasloužily také výtahy, které současný nápor pacientů a návštěvníků nezvládají jak kapacitně, tak i rychlostně.
