Diskuze

Mlýn přečkal válku i znárodnění. A dnes mele mouku tak, jako kdysi

Řemeslo, které se dědí z generace na generaci, oprášil ve Střížově nedaleko Brtnice na Jihlavsku s pomocí rodiny František Křepela. Ten se na počátku devadesátých let rozhodl obnovit provoz mlýna, který u Střížova ve třicátých letech vybudoval jeho dědeček Karel Vidourek.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Ty stroje to je nádheraR^

0 0
možnosti
LK

Co je paradoxního na řepce za mlýnem ? Pořád jenom obilí tam být nemůže, stačí přijet za rok znovu.

0 0
možnosti
LH

Až za rok přijedete znovu, nebude tam obilí, ale kukuřice. Ta je potřebná pro "bioplynky". Stejně tak jako je řepka potřebná pro výrobu biosložky do nafty a benzínu. A nemyslete, že tím to končí. Další rok tam můžou být třeba solární panely. Takže aby dnešní dítě na poli vidělo obilí by byl skoro zázrak. A už vůbec by jsme nemohli chtít, aby rozpoznalo pšenici od ječmene (o žitu ani nemluvím, to už se skoro neseje) nebo ovsa.

0 0
možnosti