Školáci ve Svratce hrají při tělocviku novou míčovou hru - kin-ball, který vznikl v 90. letech v Kanadě. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Děti ve Svratce strhla kanadská hra s obřím míčem

  • 0
Až z Kanady dorazila na základní školu ve Svratce nová míčová hra, která dokáže stmelit celou třídu. Jmenuje se kin-ball a s obřím míčem ji může hrát dvanáct až maximálně šestatřicet hráčů.

Hra vznikla v kanadském Quebeku v devadesátých letech minulého století a dnes se už pořádá i její mistrovství světa. Podle tělocvikáře Borise Jakubíka stmeluje kolektiv, učí spolupráci a nikdo se při ní neulije.

"Hráč se nenamáhá jednostranně a mohou ji hrát i lidé s handicapem nebo méně sportovně nadaní. Svratka je jednou ze dvou škol v kraji, které tento sport do výuky zařadily," uvedl Jakubík.

Kin-ball, jenž vzal své pojmenování podle názvu velikého míče, zpestřil hodiny tělocviku ve Svratce od jara a baví děti od čtvrté do deváté třídy.

Jak se hra hraje

"Omnikin, modrá!" křikne dívka v červeném a velký černý balon s nápisem Omnikin odpaluje na druhý konec tělocvičny. Její spolužák v modrém je naštěstí na správném místě, takže míč pohotově zachytává. Děti už se k němu každý z jiného rohu sálu sbíhají a pomáhají balon správně podepřít. A zase rozmach, rychlé rozhlédnutí a rána.
Dvanáct školáků je neustále v pohybu. Po sedmi minutách se čtyřčlenná družstva střídají s dalšími třemi. Hra se přesouvá z jednoho konce místnosti na druhý.

Při hře je často slyšet pískání: hráči si totiž nevšimli, že jejich soupeř přišel o hodně bodů, a zapomněli ho podle pravidel chvíli šetřit a míč adresovat jiné barvě. Nebo když někdo protivníkovi zatarasí cestu, pokud běží na pomoc spoluhráčům. A to se v kin-ballu nesmí.

"Tohle a vybíjená mě baví asi nejvíc z toho, co tu hrajeme," svěřuje se po tělocviku v kanadském stylu sedmačka Pavlína Peřinová.

Pochopit pravidla prý nebylo tak těžké, jak to na první pohled vypadá. Pro hru se před několika měsíci nadchnul dlouholetý tělocvikář Boris Jakubík. "Zaujalo mě na ní právě to, že se při ní musejí stejnou měrou zapojit všichni, kdo ji hrají, což u jiných míčových her nebývá. Když žák není příliš zdatný nebo se chce prostě ulít, tak se ve fotbalu nebo vybíjené k míči nedostane," říká učitel, který se na škole věnuje také dětem se zdravotním postižením.

"Vypadá to, že kin-ball je zatím baví," dodává s úsměvem. Několik týdnů však musely děti čekat na speciální obří míč, za který škola zaplatila pět tisíc korun.

"Kromě míče vlastně není ke hře nic potřeba. Můžeme hrát kdekoli, i v přírodě, když si vyznačíme hranice. A zapojit se mohou lidi od devíti let do šedesátky," dodal Jakubík, který se právě snaží dát dohromady i dospělá kin-ballová družstva.