Po hezkých jarních dnech přišlo "frišno". Mokro, vítr, zima. Komu to nevadí, jsou vojenští potápěči 15. ženijního pluku Bechyně. Ti jsou na rozmary počasí zvyklí. Cvičí čtyřikrát do roka, nesmí je zaskočit ani tuhý mráz a led, ani letní parno a voda plná sinic.
A čtvrteční dopoledne s teplotami pod deseti stupni Celsia s nimi nijak nezacloumalo. Program jim vymyslel jejich zkušený kolega, čtyřicetiletý Michal Strejc.
"Tématem dne je zneškodnění nepřátelských lodních mol u břehu a přístupové cesty k jezeru. Scénář je natolik komplexní, že kluci procvičí řadu dovedností najednou," vysvětlil Strejc.
On sám už za svou devatenáctiletou kariéru armádního potápěče absolvoval víc než tisíc ponorů. Řešil pod vodou mnoho situací. A postupně se vypracoval na zkušebního komisaře.
Co musí splňovat dobrý potápěč? "Kromě výborného zdraví a dobré fyzičky to musí mít taky srovnané v hlavě. Dělat zmatky pod vodou, to se opravdu nevyplácí," shrnul.
Cvičení je podle jeho slov nutné k tomu, aby potápěči neztráceli jistotu pod vodou. Aby uměli manipulovat s břemenem, udrželi si schopnost orientace a práce s trhavinou. Musejí umět plout stovky metrů v hlubině se zátěží o hmotnosti i desítek kilogramů.
Hlavně precizně zapojit
Ve čtvrtek poblíž hráze nedaleko Kramolína nejprve ke břehu ve vší tichosti dopluli čtyři potápěči. Urazili dvě stě metrů v třímetrové hloubce. Vlekli s sebou krom potápěčského nádobíčka ještě žebřík, hledačky min a makety zbraní.
Na příkrý vybetonovaný břeh se dostali právě díky žebříku. Dva vždy se zbraní v ruce jistili druhou dvojici, která zkoumala, zda se na břeh dá vystoupit. Zda na něm nejsou nějaké nastražené výbušniny.
Když čtveřice uznala, že je vše v pořádku, zaujala ve svahu nad břehem pozice, aby jistila kolegy, kteří o chvíli později připluli na člunech. Měli za úkol rozmístit pod mola a k cestě víc než dvacet min. A propojit je do takzvané zápalnice.
Je to činnost, při které sice jde o čas, ale hlavně o přesnost. Oba tyto faktory jsou v rovnováze. Důležitou roli hraje, jak si den předtím vojáci obhlédli terén a naplánovali předem rozmístění výbušnin.
Při čtvrtečním nácviku nedošlo k žádnému zaváhání. Závěrečné ohnivé defilé se samozřejmě nekonalo, i miny byly pouhé makety.
Je veřejnosti nějak užitečné, že jsou vojenští ženijní potápěči v kondici? "Samozřejmě, že ano. Už jsme mnohokrát pomáhali například při povodních. Jsme takoví dělníci armády," podotkl Strejc.
Nejlepší potápění? K vrakům
Ten se potápí i ve volném čase. Ale že by vyhledával nejznámější korálové útesy, to vůbec ne.
"Já už byl třeba v Egyptě. Ale největší nádhera se podle mého skrývá u Korsiky, Sardinie a Elby. Jsou tam pod mořskou hladinou vraky letadel a lodí. To je teprve nádhera se k nim dostat," odpověděl Michal Strejc.
