„Obhájit titul je vždycky těžší než vyhrát poprvé,“ hlásí jihlavský chirurg Tomáš Engel, který se kromě titulu dvojnásobného mistra světa může z minulých let pochlubit také dvěma stříbry.
„Rozhodně to ale není tak, že bychom od začátku věděli, že se zase budeme vracet s medailí. Konkurence roste a úroveň všech týmů jde rychle nahoru,“ přesvědčuje.
Premiérové zlato získali čeští lékaři loni v Americe, druhé potom přidali před pár dny ve Španělsku. Ve finále porazili Švédy 2:1 po penaltovém rozstřelu.
„Zase nám hrozně moc pomohl Honza Vojáček,“ nešetří Engel chválou na adresu brankářské jedničky týmu. „V základní hrací době během šampionátu chytil nějaké tři penalty, šel z něj strach,“ dodává.
Vojáček má totiž za sebou i profesionální fotbalovou kariéru. V minulosti oblékal například dres prvoligové Olomouce a objevil se také v FC Vysočina.
„To, jaký měl respekt u soupeřů, bylo vidět i ve finále. Švédové při penaltovém rozstřelu kopali na extrémní riziko - hlavně aby nechytil. Stejně jim to ale nebylo nic platné,“ směje se Engel.
Lékaři se na hřišti nešetří, občas odváží sanita
Sympatický jihlavský chirurg byl v předchozích letech pokaždé jediným zástupcem Vysočiny v reprezentačním týmu lékařů. Až letos poprvé ho doplnil kolega z Havlíčkova Brodu - Adam Nedvěd. A shodou okolností také chirurg.
To, že by lékaři specialisté, vědomi si veškerých zdravotních rizik, na hřišti nechodili do soubojů naplno, prý ale rozhodně nehrozí. „Kdepak, na to nikdo nekouká. Je to přece mistrovství světa,“ argumentuje Engel.
„V našem týmu se sice za celý turnaj objevila jen dvě zranění, přičemž jednou to bylo koleno a podruhé nějaký sval, ale zažili jsme i zápas, kdy pro jednoho z hráčů přijela sanitka. Měl otřes mozku,“ prozrazuje.
Češi na celém turnaji prohráli jediné utkání, ještě ve skupině podlehli Irsku 0:2. „Byla to teprve naše druhá porážka v základní hrací době za celou dobu, co na šampionát jezdíme,“ připomíná Engel.
„Samozřejmě, že nás to mrzelo, chceme vyhrávat pokaždé. Ale zase na druhou stranu, už před zápasem jsme věděli, že stejně postoupíme, tak jsme trochu šetřili síly. Naopak Irové nám chtěli oplatit loňské vyřazení ze čtvrtfinále,“ doplňuje.
Slavilo se až do rána. Alkohol z rukou doktora je přeci lék
Po organizační stránce se podle Engela letošní šampionát v Barceloně relativně povedl, i když jedna věc všechny týmy přeci jen trochu zaskočila.
„Na zápasy jsme se museli dostávat po vlastní ose. V našem případě to znamenalo třicet minut strávených v tramvaji a pak další kus pěšky. Nejsme rozmazlení, ale jelikož se hrálo kvůli horkému počasí hlavně večer, tak se nám taky stalo, že pak už tramvaje nejezdily a museli jsme čekat na noční autobus,“ vysvětluje.
Finálové vítězství však nakonec všechny nedostatky smazalo a čeští reprezentanti si zisk druhého titulu pořádně užili.
„Nejprve byla ta oficiální část s předáváním poháru. No a pak už přišla na řadu ta neoficiální, která se protáhla až do rána. Alkohol z rukou doktora je přece lék,“ směje se jihlavský chirurg. „Ale samozřejmě bylo všechno s rozumem, hned v neděli jsme totiž letěli domů,“ dodává.
Příští rok bude český tým lékařů bojovat o třetí zlato v řadě v Rakousku a za dva roky převezme pořadatelství světového šampionátu Česko. „Samozřejmě, že bych chtěl v sestavě do té doby vydržet. Ale rok od roku je to těžší,“ přiznává Engel.
