Poznámky, jež ve 20. letech minulého století o brtnickém zámku sepsal učitel a spisovatel Alois Karel Hoffmann, jsou téměř nadčasové a vizionářské zároveň.
Při procházce opuštěnou alejí či prohlídce zanedbané anglické zahrady problesknou podobné myšlenky hlavou každého návštěvníka. Léta po odchodu posledních pánů nebyla pro zámek právě příznivá. Památka chátrá a její sláva postupně pohasíná.
Uplynulých jedenáct let se o zámek soudí dva potenciální majitelé, což ke zdárné existenci památky příliš nepřispívá.
Přesto se do osudu zdánlivě ztraceného sídla vkládají lidé, kteří se snaží pomoci. Od roku 2008 se město Brtnice zapojuje do oprav, které mají zaručit bezpečnost na zámku.
"Aniž by byl zámek náš, každý rok do něj investujeme určité procento financí a opravujeme jej. Letos renovujeme šindelovou střechu na třetím nádvoří, na druhém nádvoří zase komíny. Měníme krytiny napadené dřevomorkou, čímž zastavíme chátrání a zatékání. Pokud někdo zámek dostane, může pokračovat v opravách pod spravenou střechou," vysvětlil záměry města starosta Stanislav Jirků.
Osamělý bojovník za záchranu výjimečného zámku
Ještě před rokem byl zámek po delší době otevřen pro veřejnost. Aktivně se zde angažovala nadace Opus Moraviae, která zámek opravovala a průběžně zpřístupňovala.
Třenice o právoplatného majitele ovšem nebrala konce, a tak musela firma Opus Moraviae Brtnici opustit. Zůstal zde jediný "osamělý bojovník" za záchranu zámku Petr Veselý, který zde i po odchodu Opusu realizuje své plány.
V rámci brtnické pouti má Petr Veselý v plánu zorganizovat třídenní cyklus prohlídek. O akci, které se dříve říkalo Pouť Anděla strážce, se před více než 90 lety zmínil i kronikář A. K. Hoffmann.
"Dnes se již s původním leskem neslaví, ale jak dříve, i dnes rádi zavítají k svým milým neb známým ti, kteří jinak po celý rok do své rodné obce přijíti nemohou. Pouť byla zavedena po roce 1715, kdy hrozný mor řádil v Brtnici a pohltil více než 500 osob. Pouť tato slaví se vždy kolem 1. září: když připadá svátek sv. Jiljí před čtvrtkem, koná se pouť v neděli předchozí, jinak v neděli následující," zapsal si Hoffmann.
Letošní pouť vychází přesně na první zářijový den a už od 30. srpna budou mít zájemci možnost nahlédnout i do zámeckých komnat.
"Lidé uvidí zbytky interiéru, například byt posledních majitelů ze 40. let. Podíváme se i do reprezentační části nazvané Modrý salonek, kde si hosté prohlédnou renesanční náhrobek Hynka Brtnického. Hlavním lákadlem je určitě barokní Sál vjezdů s plátny K. F. Teppera. Je to jedenáctidílný cyklus, který zobrazuje příjezdy jednotlivých císařů na Brtnici," uvedl Petr Veselý.
Mezi zdmi památky bloudí bílá paní, lesmistr i zlý adjunkt
K brtnickému zámku se vážou i strašidelné historky. "Jedna pověst vypráví o lesmistrovi, který měl dříve strašit v zámeckém stromořadí a nalezl pokoj, až když ho kněz zažehnal. Jiná pověst je o zlém adjunktovi, který se po smrti zjevoval na zámku a chechtal se z okna," přiblížil dva tajemné příběhy bývalý brtnický kastelán Tomáš Hartman.
Podle zápisků A. K. Hoffmanna z knihy Městys Brtnice na Moravě má zámek i vlastní bílou paní. Jedná se o Biancu, dvorní dámu hraběnky Chiavy, která se před stovkami let zamilovala do muže své paní - do hraběte Tolberta. Hraběnka byla velmi žárlivá a zamilovanou Biancu nechala zaživa zazdít. Když se hrabě vrátil z války, rozlítil se na manželku, Biance už však nebylo pomoci.
"Bílá paní v nočních hodinách tiše kráčí chodbami zámeckými. Tak chůva vyprávěla, že spatřila ji, jak pozoruje ji a dítko péči její svěřené. Usmívá-li se bílá paní, jest událost, která rodinu čeká, radostná," napsal Hoffmann.
Dvaasedmdesátiletý Jan Šaroun na zámku dříve bydlel. Přišel tam jako jeden z nájemníků po druhé světové válce. "Bylo mi tehdy asi pětadvacet, s manželkou jsme dostali dvě místnosti: kuchyň a seknici. Tu jsme rozdělili na ložnici a obývák, koupili jsme si i naftová kamna," vzpomíná penzista.
"Bylo tam krásné bydlení, ale v 70. letech jsme museli odejít, zámek neměl dobrou statiku a dneska to tam vypadá hrozně," pokračoval smutně Šaroun, který nyní žije v pečovatelském domě.
"Moje teta pracovala na zámku v 60. letech, byly tam sklady hraček a už tehdy byl ve špatném stavu," vzpomíná zase Marie Birnbaumová z Brtnice.
