Doma v Afghánistánu dostali mladí kluci od rodičů úkol. Musí se dostat do Německa a tam požádat o azyl. Jakmile toto zvládnou, celá rodina bude moci dle mezinárodního práva na spojení rodin legálně vycestovat za nimi.
Cesta dvou chlapců ve věku od 14 do 16 let ale byla na čas přerušena na Vysočině. V mezinárodním rychlíku je odhalila policie. Protože poblíž neměli rodiče či zákonného zástupce, policisté kontaktovali sociálně-právní odbor a ten jim našel ubytování v dětském domově v Senožatech.
„Jsme zařízením pro okamžitou pomoc, máme takzvaná krizová lůžka, tudíž jsme oba mladé Afghánce pozdě večer přijali,“ začíná vyprávění ředitelka dětského domova Martina Buchalová Horská. Tím ale začal kolotoč nejistot a zkoušení neznámého, jaké v domově do té doby nezažili.
Hned ráno se zaměstnankyně domova totiž musely mladým Afgháncům věnovat. Dělali to poprvé v životě a rozhodně to nešlo hladce. „Obrovský problém byl v komunikaci. S chlapci nebylo možné se nijak domluvit. A jejich hygiena? Ta byla až na tom úplně posledním místě,“ popisuje ředitelka.
Poprvé je policisté našli v Humpolci. Podruhé už se útěk zdařil
V domově jim ráno dali najíst a napít, přinesli nové šaty. Chlapci nic z toho nechtěli, všechno odmítli. „Jediné, co jsme pochopili, bylo, že chtějí do Německa. Opakovali Berlin, Berlin,“ dodává Buchalová Horská.
Oba kluci s sebou měli pouze malý pytlíček. V něm nesměl chybět mobilní telefon, pár osobních věcí a peníze. „Později jsme se dozvěděli, že jim je rodiče dali na cestu. V podstatě je poslali splnit úkol dostat se do Německa, aby za nimi pak mohli přijet,“ líčí ředitelka dětského domova.
V jejím zařízení chlapci vydrželi jen pár hodin. Při první příležitosti vzali nohy na ramena. Utekli z denní vycházky a dětský domov zalarmoval policii. Ta oba mladé běžence brzy našla v Humpolci a vrátila je do domova. Jenže ani tentokrát tam nevydrželi o mnoho déle. Večer šli spát, ráno už v domově nebyli. „V noci utekli,“ konstatovala Martina Buchalová Horská.
Mladým Afgháncům se nakonec podle ředitelky podařilo do Německa dostat. Poznala je spolu s dalšími zaměstnanci domova na fotografii v sobotní MF DNES. „Jsou na snímku skupiny dalších běženců, jak diskutují s policistou v Drážďanech,“ uvedla.
Když tlumočníka nahradí překladač Google v počítači
Navlas stejný příběh koncem týdne senožatský dětský domov prožil s dvěma mladými Syřany. I těm bylo mezi 14 a 16 lety. A i oni při první příležitosti z domova utekli, nejspíš také do Německa.
Tyto dva případy z posledních dní přiměly vedení dětského domova přemýšlet o tom, jak jsou vlastně na takové případy připraveny. Dětské běžence bez rodičů přijmout musí. Pak si ale se spoustou věcí neví rady a řeší je za pochodu.
„Například komunikaci s nimi. Jistě, existují tlumočníci. Ale ti nepřijdou okamžitě. Kolegyně napadlo se Syřany si psát alespoň prostřednictvím překladače Google, kde je i arabské písmo. Ale to bylo opravdu nouzové řešení,“ popisuje ředitelka domova. Než stačil tlumočník přijet, děti byly ze Senožat pryč.
„Další věcí je lékařská prohlídka a očkování. Běženci tu byli v kolektivu s ostatními dětmi a s našimi vychovatelkami. Žádnou karanténu, kam bychom je mohli umístit, v domově nemáme,“ poznamenala Buchalová Horská. Očkování třeba proti žloutence nemají samotné české děti ani vychovatelky.
Kraj změny ani manuál nechystá, stav běženců ohlídá prohlídka
„Ale zvládli jsme to. Mladým běžencům jsme nabídli veškerou možnou pomoc,“ dodala ředitelka. Netají však, že do budoucna, kdy bude možná mladých běženců přibývat, by nebylo špatné sestavit jasná pravidla a vytvořit jakýsi manuál, jak postupovat.
Kraj Vysočina, který je zřizovatelem dětských domovů, však nic podobného do budoucna nechystá. A třeba po zdravotní stránce se nebylo čeho obávat.
„Nezletilí cizinci, kteří se do našich zařízení dostanou, prošli prvním lékařským vyšetřením. V případě, že by trpěli něčím, kvůli čemu by se museli dát do izolace nebo na infekční oddělení, tak už by tam byli předáni,“ vysvětlila krajská mluvčí Jitka Svatošová pro Český rozhlas.
Na Vysočině byli čtyři chlapci z Afghánistánu a ze Sýrie vůbec prvními běženci, kteří se dostali do dětského domova. „Zřizujeme celkem pět zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tři z nich jsou vhodná pro příjem nezletilých cizinců bez doprovodu dospělé osoby, a to dětské domovy Senožaty, Nová Ves u Chotěboře a Telč,“ doplnila Jitka Svatošová.
