Letošní rok vám odstartoval vcelku úspěšně. Stala jste se druhou nejlepší basketbalistkou Evropy, a navíc se vám jako druhé hráčce v české lize podařilo překonat šestitisícovou bodovou hranici.
Tak ono to není moc o tomhle roce, protože jsou to věci, které se staly loni nebo v minulých patnácti letech. Takže to nějak moc neberu, já se spíš koukám na sezonu jako celek, který začíná v září.
Pomyslné stříbro v žebříčku nejlepších basketbalistek starého kontinentu asi potěší. O to víc, když výběr vzešel z úst odborníků.
Samozřejmě to potěší, koho by to nepotěšilo.
Máte za sebou šest tisíc bodů, stanovila jste si ještě další bodovou hranici?
Nedávala jsem si žádné předsevzetí. Já jsem body ani nesledovala, kdyby s tím nepřišla Česká televize, tak to ani nevím. Myslím, že většina hráček tohle nesleduje. Na druhou stranu hodně tomu nahrál fakt, že jsem neodešla za hranice – jako některé jiné hráčky – a zůstala jsem v Česku.
Vaše basketbalová kariéra trvá už patnáct let, vzpomenete si na zápas, kdy se vám body střílely opravdu těžko?
Přijde mi, že čím je člověk starší, tím se mu ty body dávají hůř. Takže asi tak. Když jsem začínala v české lize, to bylo v šestnácti za Žďár, tak jsme byly mladý holky. Dá se říct, že jsem byla lídr, a tam to byla asi moje nejlepší sezona, co se týče bodového zisku.
A vzpomenete si na svůj první ligový bod?
To asi ne. Já si vzpomínám na první euroligový koš, ale jinak ne.
Nemáte třeba v paměti, proti kterému týmu to bylo?
Je to takové matné. Takže si opravdu nevzpomenu.
Zmínila jste první koš v evropských pohárech. Kdy to bylo?
Já nevím proti komu, ale vím jak. Pamatuju si tu situaci. Vím, že to bylo ještě na staré hale v Brně.
S USK se vám daří, i když vás letos Brno už dvakrát porazilo. Ale stejně asi berete jen titul, že?
Bylo by to hezké a dá se říct, že je to pravda. Ovšem minulý týden jsme přišly o Český pohár. Tam se ukázalo, že to nebude jednoduché.
Jak vůbec vypadá vaše budoucnost v profesionálním basketbalu? Pomalu se bude blížit otázka konce kariéry nebo mateřství.
Tak není to jen věkem, je to i tím, že přijde kolikrát období, kdy člověku nic nejde a říká si, že už by s tím měl seknout. Další věc je ta, že se dostávám do věku, kdy moje kamarádky, spoluhráčky, bývalé spolužačky už mají děti. Takže na to koukám i z tohohle pohledu, ale v nejbližší budoucnosti to není na pořadu dne.
Když jste nakousla mateřství, tak to přece nemusí automaticky znamenat konec kariéry.
Já to beru tak, že když se rozhodnu skončit a založit si rodinu, tak si myslím, že už se nevrátím. Sice už to takhle říkalo hodně basketbalistů nebo sportovců a pak se nakonec vrátili, ale myslím, že nejsem jedna z nich. Už mám basketu přece jen nad hlavu. Možná kdybych se vrátila, tak třeba do jiné ligy. Je to těžké takhle říkat, přece jen ještě před sebou nějaký ten pátek mám a je možné, že za půl roku za rok názor změním.
Takže třeba přijde návrat domů do Žďáru nad Sázavou?
Bylo by to hezké si zase zahrát ve Žďáře. Hrozně ráda na svoje začátky vzpomínám. Bylo to hezké, vyrůstaly jsme tam spolu a bylo to zase něco jiného.
Skončit v době, kdy se daří, je asi těžší, než kdyby to nešlo.
No, daří... Sice z pohledu úspěchů rok začal hezky, ale letošní sezona zatím není ani pro mě ani pro USK příliš vydařená. Nehrajeme ani podle představ.
Ovšem slovo nedaří, když vedete ligu, zní zvláštně.
Je tam hodně maličkostí, které se nahromadí a potom se projevují v tom samotném výkonu celého týmu.
