Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dlouhých deset let strávil bádáním. Vrátil tvář obětem i vrahům

  10:39aktualizováno  10:39
Desetileté hledání v archivech a mnoho setkání s pamětníky přetavil badatel Ondřej Červený ve dvě knihy, které výrazně posunují události z konce války. Jako kluk hltal paměti letců, teď zpřesnil dějiny osvobození.

Podle historika Miloslava Lopaura kniha Osvobození Žďárska přináší mnoho nových poznatků a demytizuje některé události. | foto: obálka knihy

Zatímco pětisetstránkové Osvobození Žďárska vyšlo už loni v říjnu, kniha Mnoho sirotků a vdov, pojednávající o masakru ve Velkém Meziříčí, je novinkou k 70. výročí tragických událostí.

„Chtěl jsem dát tvář a pojmenovat každého člověka, který ve válce zahynul nebo přišel k úhoně na zdraví či majetku,“ říká 34letý badatel Ondřej Červený, který pracuje ve státní sféře a vytrvale odmítá označení historik.

K válečným tématům se dostal už jako kluk, nejdřív hltal československé letce. „Četl jsem například Fajtlovy memoáry. Zaujala mě letecká válka nad Německem, boje v Pacifiku, pak mě začala zajímat válka ve Vietnamu, dokonce jsem začal sbírat militárie,“ líčí Červený. Jeho zájem šel tak daleko, že si dopisoval s americkými veterány z Vietnamu.

70 okamžiků druhé světové války

K ryze regionálním tématům ho dostala až práce v okresních novinách. „Když jsem psal o výročí války, kontaktoval jsem Jaromíra Kotíka,“ vzpomíná na setkání s kronikářem a archivářem z ­Velké Bíteše.

Právě na jeho knihu o květnových událostech pak navázal. Zbavil ji nánosů doby a doplnil a rozšířil o všechno, co sám zjistil. Protože už se nemusel ohlížet na režim, rozvíjel dosud heslovité věci nebo ty, které byly totalitnímu režimu nepohodlné.

Hlavně však strávil dlouhé hodiny v ­badatelnách. „Šel jsem do archivů v ­okrese, prošel jsem školní a obecní kroniky, četnické stanice, ohledací listy a podobně,“ popisuje mravenčí práci.

Povídal si s přímými účastníky bojů

Vynechat nemohl pochopitelně ani důležité archivy v Praze i Brně, často si kvůli tomu bral dovolenou. Ale někdy mu „piplačka“ v archivu přinesla nečekané zážitky. „Úplnou náhodou se mi do rukou dostaly i krycí doklady Karla Čurdy na jméno Karl Jerhot z roku 1944,“ připomíná rozporuplnou postavu exilového vojáka, který je považovaný za hlavního zrádce atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Druhým zdrojem byli pro Červeného lidé, kteří válečné boje zažili na vlastní kůži. Těch však s každým dalším výročím konce 2. světové války rapidně ubývá. „Mluvil jsem s několika pamětníky, kteří zažili třeba nálet ve Velkém Meziříčí nebo Křižanově. Vyloženě přímých účastníků válečných akcí jsem zastihl málo,“ lituje.

Nezapomenutelné bylo především setkání s plukovníkem Janem Velíkem ze Svratky. „Je jedním z posledních žijících přímých účastníků bojů, který byl na našem území vysazen,“ líčí badatel. A dodnes si připomíná, jaký stisk ruky měl i po devadesátce Vincenc Koutník z Bystřice nad Pernštejnem, který aktivně působil ve druhém i třetím odboji.

Díky Červenému se vrátily na světlo i ­některé, dosud nepublikované fotografie. „Ne všechny se do knih vešly. A některé ztratily bez místního a časového určení svoji hodnotu, protože nejsou popsané. To je nešvar, který v minulosti byl při sestavování některých archivních fondů,“ poukazuje.

Teď ho zajímá partyzánská skupina Jermak

Během deseti let narazil i na šťastné příběhy. „Někteří se zachránili z koncentračního tábora, utekli zázrakem z ­vězení nebo vydrželi zapírat u výslechu. Válka přinesla i spoustu pozitivních příběhů,“ zdůrazňuje.

Skousnout však musel hlavně tragické osudy. „Až na pár výjimek jsem to snášel docela dobře, tolik jsem to neprožíval. Přemýšlel jsem však, jak bych asi reagoval sám. Nebyla legrace být na výslechu u gestapa nebo být konfrontován s ­německou jednotkou na ústupu, to nebyly dobré situace. Proto nesnižuju lidi, kteří se dnešním pohledem mohou jevit tak, že si šli na poslední chvíli vystřelit.“

Jejich postoj dokáže pochopit i kvůli tomu, jaké museli Čechoslováci po Mnichovu a německé okupaci zažít ponížení. „Když viděli příležitost, chopili ji za pačesy,“ glosuje. „Nátura lidí byla tehdy jiná, byli více solidární. Nevím, kolik lidí by bylo ochotno nasadit život dneska, nejsme připraveni na strádání, už jen kdyby přestala téci voda a vypnula elektřina,“ dodává.

Svoje bádání zdaleka nekončí. „Chci se zaměřit na partyzánskou skupinou Jermak, která operovala od Olomoucka až po Žďársko,“ prozradil svoje další plány.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jen víla Amálka, včelí medvídci a další dětští hrdinové namalovaní na zdi...
Zůstala jen víla Amálka. Dětští pacienti z nemocničního pavilonu zmizeli

Jen víla Amálka, včelí medvídci a další dětští hrdinové namalovaní na zdi připomínají, komu sloužil aktuálně nejstarší pavilon v nemocnici v Novém Městě na...  celý článek

Střet osobního auta a vlaku na Znojemsku má tragické následky. Na místě zemřeli...
Dva dospělí zemřeli po střetu auta s vlakem, dívka bojuje o život

Tragická nehoda zastavila odpoledne provoz na trati v obci Olbramkostel na Znojemsku. Dva dospělí pasažéři z osobního auta, které vjelo před vlak, zemřeli na...  celý článek

Klokana tuláka Kukiho se podařilo odchytit nedaleko Jihlavy.
Klokaního tuláka odchytili po čtvrt roce, ze Šumperska doskákal k Jihlavě

Před třemi měsíci utekl majiteli na Šumpersku a postupně doskákal až na Vysočinu. Teď klokana Kukiho odchytila jihlavská městská policie ve spolupráci s hasiči...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.