Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Necudná novinka. Chlap nepotřebuje jen teplou večeři, říká autorka

  10:06aktualizováno  10:06
Mladá jihlavská novinářka vydala pod pseudonymem Linda Hogen svoji knižní prvotinu s názvem Necudná. Vtipnou, lechtivou i dramatickou. Podtitul zní: Intimní příběhy z českého maloměsta.

Svoji pravou identitu chce autorka knihy Necudná nechat skrytou. Otevřeně v ní popisuje třeba týrání. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Svoji pravou identitu chce autorka knihy Necudná nechat skrytou. Otevřeně v ní popisuje třeba týrání. Zároveň ukazuje cestu, jak si bití od muže nenechat líbit a znovu žít se vzpřímenou hlavou. „Ta kniha je napůl fikce a napůl se opírá o skutečnost,“ říká Linda Hogen.

V jedné z kapitol popisuje mimořádně vypjatou situaci. Když byla dcera hrdinky knížky menší, ležela v kojeneckém vajíčku na samé hraně postele. Na nebezpečné místo ji postavil podnapilý otec.

Fotogalerie

Její máma si mu totiž dovolila říct, ať ji nebere do náruče, když je opilý. „Ty mi nebudeš říkat, co smím a nesmím dělat,“ zuřil.

„Důrazně mi to vysvětlil tím, že mě skopal v kuchyni pod linkou, a já napůl futer viděla, jak se tam to vajíčko naklání na kraji postele, kam ho postavil. Bylo mi jedno, co udělá mně, jako by bylo jedno každý mámě ve chvíli, kdy si představuje, jak si kojenec rozbije hlavičku při pádu na zem. Nenáviděla jsem ty okamžiky strachu. A to byl ten důvod, proč jsem se rozhodla to ukončit.“

Zakázané kojení

Hrdinka knížky svého muže tyrana nenáviděla i milovala, protože to byl otec jejího dítěte. Musela překousnout i to, že jí brzy zakázal kojit.

Byl totiž své ženě nevěrný a sužovala ho nejistota, zdali se nenakazil. Bál se, aby se případná nákaza nedostala přes matčino mléko k jeho nedávno narozenému dítěti.

„Stalo se to jen měsíc po návratu z JIPky, kde jsem s ní byla skoro čtyři týdny kvůli předčasnýmu narození. Mlíko byl dar. Každá kapička mlíka byla dar. Neměla jsem ho. Moje dítě bylo v inkubátoru a tělo, který nedrží dítě v náručí, si jen těžko mateřský mlíko vytváří,“ říká hrdinka knížky.

Ze zničujícího vztahu se dokázala vyvléct. Zadlužená po uši, utahaná z brigád, o deset kilo lehčí, prázdná a zlomená, ale svobodná a hrdá. Začala si zase vážit sama sebe. A nezalitovala.

Píše od dětství

Aby ale nedošlo k omylu. Kniha Necudná zdaleka nemá jen tragický odstín. „Už mám reakce hlavně od čtenářek, že se u toho i výborně baví,“ popisuje. Linda Hogen se i na intimní situace snažila podívat s humorným nadhledem. Hlavní postava knížky popisuje, jaké muže na Vysočině během svého života potkala a co všechno s nimi prožila.

Jak jsem potkala frontmana slavné kapely

Ukázka z knihy Necudná, konkrétně z kapitoly nazvané Frontman:

Bezesporu nejzáživnější je vzpomínka na mou velkou lásku z hudebního průmyslu. Řeč je o frontmanovi jedné velmi úspěšné české kapely. Ale to není příliš podstatný. Daleko podstatnější je fakt, že má rád netradiční zážitky stejně jako já.
Seznámili jsme se při práci. (...) Od té chvíle jsme byli pořád v kontaktu. I ve tři ráno na chatu nebo na telefonu. Bohužel/dík jsem z nedostatku sebedůvěry prošvihla tu jedinečnou příležitost být jeho oficiální milou. Byl po rozchodu a tvrdil mi, že jsem to já, která je báječná. Dokonce i jednu z písniček jsem dostala ještě ze studia mailem k poslechu jako první. Byla moje! A vždycky bude. Poslouchala jsem ji milionkrát. V době, kdy ji ještě nikdo neznal. Když vyšla na cédéčku, stala se jeho nejobroušenějším místem. Jen si to představte – vaše písnička na cédu, který mají desetitisíce lidí. A když jsem přišla na zkoušku před koncertem do velký haly a mávla jsem mu, zavelel klukům: „Ještě si dáme ... ... ...“ Prostě tu mou.
A já tam seděla, v tý prázdný hale s kapelou, a moje písnička byla celá, celičká jenom moje. Myslím, že to byl vrcholnej romantickej zážitek mýho života, a pořád čekám, až ho něco přebije. Vždycky je všechno tak, jak má bejt. Utrápila bych se v životě s bohémem (...). Linda Hogen

Psaní považuje Hogen za svoji životní potřebu. Už v dětství si sama dělala školní časopis. I dnes ve čtyřiatřiceti mívá nutkání vypsat se z bolestí i radostí.

Zpočátku vůbec neuvažovala o tom, že by mohla vydat knihu. Jen svým kamarádkám posílala útržky toho, co napsala z vnitřní potřeby. Pak se ozval nakladatel, že by z toho mohla být knížka. A doporučil autorce, ať se nebojí jít v popisech až do intimností.

„Já mám třeba jednu kapitolu za deset minut napsanou. Někdy jsem nekritická, jindy extrémně kritická. Pak už to po sobě nerada čtu, pro mě je to hotové. Základ knížky jsem začala psát jednou u skleničky vína,“ vzpomíná autorka.

Známí jí prý říkají, že ona toho zažije za jediný rok tolik, co oni za deset let. „Vážu na sebe divné příběhy. Na jednu stranu je pravda, že prožívám život se vším všudy, ale někdy bych si ráda odpočinula. Nemusela bych toho zažívat až tak moc,“ zamýšlí se.

Přála by si, aby knížka dala po přečtení ženám pocit, že by se měly více věnovat potřebám svých mužů. „Chlap nepotřebuje jen teplou večeři, jak si ženy mnohdy myslí a oni se tak muži někdy i tváří. A chlapi aby si uvědomili, že stárnout je hezké. Není nutné si něco dokazovat, jak stárnoucí chlapi často mívají ve zvyku,“ míní Linda Hogen.

Líbí se jí, když partneři vedle sebe umějí elegantně stárnout. Hlavní hrdinka knížky ale tvrdí, že se nikdy nevdá, protože každému chlapovi uteče. Na rovinu jim to i v začátcích říká. „Smějou se tomu. Nějakej čas. Než se to stane. Pak přicházejí různorodý reakce.“

A jak je na tom sama autorka? Měla hodně těžké životní období, ale pak se jí ho podařilo zvládnout. „Dříve jsem hodně věřila na lásku. Zažila jsem pak cosi zlomového a dnes už nechci po špatné zkušenosti jen tak někomu věřit. Řekla jsem si, že jsem strašně samostatná. Chci si dělat vše podle svého a ne poslouchat někoho, kdo mi říká, co mám dělat. Ale jednou třeba, možná...“

Autor:


Témata: Vysočina, Vysočina


Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Na ubytovně v Humpolci byl zavražděn cizinec, policie už má podezřelého

Na ubytovně v Humpolci se v noci na pondělí stala vražda. Na chodbě byl nalezen pětačtyřicetiletý cizinec bez známek života. Policisté ihned zadrželi...  celý článek

Jednou z hlavních postav Pražského jara 1968 a chystaných reforem socialismu...
Poslali děti pro zásoby a zmizeli ve studiu. Při okupaci pomáhal rozhlas

Před 49 lety začala okupace tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy. Do Žďáru nad Sázavou dorazily polské jednotky. Manželé Holoubkovi o dění...  celý článek

Na vietnamskou večerku nedají ve Velkém Beranově dopustit. Otevřeno je takřka...
Vysočina pošle peníze pro vesnické prodejny, dostane se i na Vietnamce

I k vietnamským obchodníkům na vesnicích by se mohly dostat peníze od Kraje Vysočina, jimiž už brzy podpoří malé prodejny na venkově. O tom, jakým způsobem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.