Například vila v Masarykově ulici číslo 58. Má nejstarší mansardovou střechu v regionu, památkáři velmi ceněnou. Odborníci ji datují do roku 1732. Dům se nachází v památkové zóně, byl postaven v 30. letech 18. století jako solitér. Později ho obklopily další objekty a utvořily řadu. Má zachovalé barokní schodiště a řadu dalších dobových prvků.
„Cihelné zdivo vily teď ale výrazně zavlhá a začíná se drolit. Okenní výplně jsou v přízemí značně poškozené a v uličním průčelí zazděné,“ popsala momentální stav budovy mluvčí telčských památkářů Ilona Ampapová. Jedinou dobrou zprávou je, že do domu při deštích nezatéká. Zatím.
Telčský starosta Roman Fabeš tuto vilu velmi dobře zná. „Je problematická. Už tam šla výzva majiteli, aby se stavem domu něco dělal,“ uvedl starosta. Podle jeho slov byl dům i na prodej.
„Před časem jsem ho zahlédl v realitce. Nabízeli ho za – podle mě nadsazených – osm milionů korun,“ uvedl Fabeš. Nyní vila podle dostupných informací v prodeji není.
Dům má kromě architektonické hodnoty také zajímavou minulost. V polovině 19. století ho vlastnil spolu se sousední budovou Jakub Páral. „V roce 1866 oznamuje stavebnímu úřadu zamýšlenou přestavbu hospodářských budov na zájezdní hostinec,“ zalistovala v archivních materiálech Ampapová.
Objekt později nějaký čas vlastnila taky rodina Jonášových, kterým v Telči patřilo několik domů. Jedním z představitelů této rodiny měl být podle místních zdrojů rakouský krasobruslař Peter Jonas. V 60. letech reprezentoval Rakousko v krasobruslení a dosáhl i na bronzovou medaili na evropském šampionátu v roce 1965.
Parní mlýn čeká na lepší časy
Vila v Masarykově ulici ovšem není jedinou památkou ve městě se světoznámým renesančním centrem, která by si zasloužila lepší péči. Další se skrývá pod hrází Staroměstského rybníka, v lokalitě, které se říká Na romantice. Jde o parní mlýn.
Ten stojí v místech, kde se mlelo obilí už v polovině 16. století. Tehdy zde však stál velký vodní mlýn. V roce 1825 jej továrník Jakub Lang rozšířil a přestavěl na barvírnu, přádelnu a tkalcovnu.
„Na parní pohon byl upraven v roce 1863, kdy ho zakoupila hraběcí rodina Podstatzky-Lichtenstein. S výjimkou krátkého období patřil mlýn Podstatzkým až do roku 1945,“ uvedla mluvčí památkářů Ampapová.
Dnes je mlýn technickou památkou. Bohužel chátrající. Jeho stav je však o něco lepší než u zmíněné vily. Budova je v současné chvíli zakonzervovaná a turistům nepřístupná.
„Před lety se v mlýně pěkně rozběhla rekonstrukce. Bohužel ji zásadně zbrzdily finanční potíže jednoho spolumajitele, které bylo potřeba vyřešit. Záměr mlýn opravit podle mých čerstvých informací trvá, jen co majitelé seberou více sil – i finančních. Protože památka je to zajímavá a pro lidi přitažlivá,“ prozradil telčský starosta Fabeš.
Unikátní špýchar zaplavuje každé jaro vodaTelč není jediným místem, kde se v regionu nedaří pečovat o všechny historicky cenné budovy. Zde je namátkový výběr dalších ohrožených staveb. Středověký špýchar se pomalu sune k zemi Kdo pendluje po silnici mezi Jihlavou a Znojmem, ten si vybaví nepřehlédnutelný historický špýchar v Prostředkovicích. Přesněji řečeno jedná se o dochovaný rychtářský špýchar pozdně středověkého typu s rytým letopočtem 1581. Po víc než čtyřech stoletích od výstavby se ale pomalu sune k zemi. „Takovýchto pozoruhodných hospodářských staveb je v České republice a zvláště na Vysočině velmi málo a rozhodně je důležité jejich zachování pro budoucí generace,“ zdůraznila mluvčí telčských památkářů Ilona Ampapová. Zdivo je narušené trhlinami způsobenými vlhkostí a zemním tlakem. Jedna ze zdí se vychyluje. Přízemí je 120 centimetrů pod úrovní okolního terénu, do objektu zatéká a na jaře bývá přízemí zatopeno až do výšky 80 centimetrů. Statiku objektu narušuje i přilehlá frekventovaná silnice. Špýchar patří obci. Letos na jaře došlo k setkání představitelů Suché, pod niž Prostředkovice spadají, se zástupci jihlavského magistrátu a telčských památkářů. Společně hledají technické řešení, jak unikátní špýchar zachránit. Košetice – zámek za cenu rodinného domu Zámek v Košeticích na Pelhřimovsku býval kdysi výstavním domem, však se na jeho podobě podíleli tuzemští mistři svého oboru. Autorem barokní přestavby renesančního objektu byl pravděpodobně odborník z okruhu významného českého barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky. O soudobou sochařskou výzdobu hlavního průčelí se postarala dílna hvězdy první velikosti, Matyáše Bernarda Brauna. Období socialismu však se zámkem udělalo své. Mobiliář byl rozkraden, z parku zmizely vzácné sochy. „Před pěti lety zámek koupili Italové. Prezentovali několik turisticky zajímavých záměrů. Mluvilo se o muzeu, tenisových kurtech, ubytování. Nakonec z plánů pokaždé sešlo,“ popsala situaci košetická starostka Blanka Veletová. Podle jejího názoru měli noví majitelé opravdovou snahu. Místo jim učarovalo, ale všechno ztroskotalo na drahém provozu. Historický památkově chráněný objekt zakonzervovali. „A teď ho prodávají,“ řekla. V nabídce jedné realitní kanceláře figuruje za 4,5 milionu korun. To dnes stojí obyčejný rodinný dům s pozemkem. |
