Je po desáté večer. U stolu se objevuje číšník. „Chlapi, končíme, zavíráme,“ říká. Hosté dopíjejí a chystají se k odchodu. Ti, kteří ještě nemají chuť zamířit domů, spřádají plány, kde a jak pokračovat v načatém večeru.
„Co zkusit zajít do ‚Pasky‘?“ padá návrh. Kumpáni pokývají souhlasně hlavami a vyrazí. Podnik v horní části jihlavského náměstí je totiž jeden z mála, ne-li vůbec jediný, který má v tuto chvíli ještě oficiálně otevřeno.
Takhle nějak to v Jihlavě 70. a 80. let minulého století běžně chodilo. Když v určenou hodinu zavřela většina restaurací a hospod ve městě, vyrazila řada flamendrů do vinárny Passage Club. Nutno dodat, že mezi místními byla dlouhé roky legendou. Mimo jiné si ji oblíbilo i několik generací jihlavských hokejistů.
„To víte, že jsme tam chodili. Problém byl v tom, že když jsme popili, trenér Pitner druhý den věděl, kolik kdo vypil,“ usmíval se před lety při vzpomínce první brankář Dukly Miloš Podhorský.
Majitele za války zatkli a popravili, v kavárně se parodoval Hitler
Kavárna Passage (čtěte Pasáž - pozn. redakce) vznikla na jihlavském náměstí v roce 1928 na oslavu desátého výročí vzniku samostatného československého státu. Jejím majitelem byl Karel Kadrnožka.
Podnik si ve městě vydobyl velmi slušné renomé. „Byla to vyhlášená kavárna,“ potvrzuje bývalý jihlavský archivář a badatel Ladislav Vilímek.
Vlastníkovi však nebylo dopřáno, aby se z toho radoval dlouho. „Bohužel skončil neslavně. Za války byl zatčen a následně i popraven. Byl udán, že se v jeho kavárně prý parodoval Adolf Hitler,“ líčí Kadrnožkův osud Vilímek.
Podnik svého majitele přežil a fungoval i po nástupu komunistů k moci. Na zhruba čtyři desetiletí se provoz v domě, v němž sídlil, ustálil v zajetých kolejích. V přízemí byl bufet, kam se chodilo na rychlé jídlo. Podle pamětníků byl vyhlášený, a tudíž hojně navštěvovaný. V prvním patře pak fungovala kavárna.
„Na ni mám hezké vzpomínky. Když jsem se vrátil z vojny, tak jsem si tam chodil sednout vždycky s mojí ženou na čaj,“ zalovil v paměti Vilímek.
Bez kravaty ani ránu, hosté si ji mohli v šatně vypůjčit
Podle něj šlo ve své době o jeden z nejnoblesnějších podniků v Jihlavě, do nějž muži chodili zásadně v obleku a s kravatou. „Dole byla šatna, a když vás šatnář viděl bez vázanky, tak na vás houknul a za drobný bakšiš jste si ji mohli u něj vypůjčit,“ dodává Vilímek.
Kavárna Passage
|
Ve druhém patře nad kavárnou ještě v padesátých letech fungovalo Bio Čásek. Šlo o jakési nonstop kino, kde celý den běžely vesměs americké grotesky prokládané československými a sovětskými filmovými týdeníky.
Časem však biograf skončil a na jeho místě vznikl už v úvodu zmíněný Passage Club. V Jihlavě zcela ojedinělý podnik.
Otevíral až pozdě odpoledne a měl otevřeno dlouho do noci. Podle pamětníků měl zavíračku ve dvě hodiny po půlnoci. Nebylo však prý výjimkou, když se hosté rozcházeli až kolem páté hodiny ranní.
Podle pamětníků ovšem nebylo vůbec jednoduché dostat se dovnitř. Velmi často tam totiž bylo plno, lokál navíc nebyl příliš velký.
Slavní hokejisté se v kavárně porvali s majorem
Podnik si velmi rychle oblíbili hokejisté jihlavské Dukly. Svými flámy zde se proslavil například jinak výborný obránce Ladislav Šmíd. „Píťa (trenér Pitner - pozn. red.) se o tom ale pokaždé dozvěděl, nemělo smysl něco zapírat. Po každém průšvihu jsem hrál, že snad i hokejový pánbůh by ze mě měl radost,“ popsal Šmíd.
Častým hostem Passage Clubu byl i jeho kolega Jan Suchý. Člen armádního oddílu se zde v polovině 60. let dokonce dostal do křížku i s jedním majorem.
„Přišel do lokálu v civilu a začal dělat chytrého. Očumoval a vyzvídal. Začal vyhrožovat, že na nás zavolá lítačku, a hned se vykázal průkazem majora. Co ho má co vytahovat, že jo? Tak jsem mu ho sebral a hodil pod stůl,“ líčí historku Suchý ve své biografii Souška.
Napadený důstojník si to samozřejmě nenechal líbit a hnal se k telefonu, aby si zavolal posilu. Skupina kolem Suchého, v níž byli i další dva hokejisté Karel Metelka a Eduard Šmíd, ho od aparátu rychle odtáhla a dala mu i pár ran na cestu. Rvoucí se klubko od sebe prý roztrhl až číšník.
„Vysvětlili jsme mu situaci a on v rámci zachování pořádku v lokále shodil majora ze schodů,“ popsal Suchý konec sporu, po němž se raději rychle sbalil a zmizel z lokálu do kasáren.
Jenže zbitý major se nehodlal vzdát a druhý den ráno začalo vyšetřování. Bezpečně identifikoval Metelku i Šmída. Suchého, který byl tehdy v Dukle prvním rokem a nebyl ještě známým reprezentantem, však neodhalil.
„Jdeme dolů, tam se ještě svítí,“ nabádal kumpány Martinec
„Byl tam ještě jeden, co mě mlátil, ale nevím, jak se jmenuje,“ tvrdil major. Parťáci však Suchého neprozradili. Až po pár dnech za ním přišel Pitner s tím, aby kápnul božskou. Mladý hokejista se po chvilce váhání přiznal. „Vy jste takoví voli. Kdybyste toho chlapa aspoň vytáhli někam ven a tam ho ztřískali a utekli. To vy ale ne, vy se mu musíte nejdřív představit,“ uzavřel celou kauzu Pitner.
Specialitou Passage Clubu byla jeho podlaha. Byla totiž podsvícená a díky tomu se stala i hlavním motivem příhody, která se dlouhá léta mezi hráči Dukly tradovala.
„Říkalo se, že když tady byl na vojně Vláďa Martinec, taky chodil do Passage. Vrchní ho jednou se zavíračkou vyháněl domů, Vláďa se jen podíval na rozsvícenou podlahu a povídá: ‚Tak pojďme dolů, tam se ještě svítí‘,“ líčí další z legend Dukly Augustin Žák.
Ten v lokále oslavil i čtyři tituly mistra republiky. „Ale s manželkama,“ podotýká.
Éra kavárny a Passage Clubu skončila na začátku devadesátých let. Podnik se zavřel a vystřídala ho banka.
Přítomnost legendární vinárny dnes už nic nepřipomíná. Ze štítu domu zmizel neonový nápis Passage a kompletně se změnilo i průčelí. Po funkcionalistickém nádechu, který mu dával zejména balkon v prvním patře, ale i výloha bufetu v přízemí, už není ani památky. Zůstaly pouze vzpomínky pamětníků a pár černobílých snímků.
