„Názvy těchto ulic jsou odvozeny od historického charakteru této lokality využívané v zemědělství, který v dané části přetrvává do současnosti. Připomínají proto typické plodiny pěstované na Vysočině,“ stojí ve zdůvodnění, proč padla volba právě na tato jména.
Měli tam bydlet Němci. Nakonec vyhrály LidiceUlic se zajímavou historií najdeme v Jihlavě celou řadu. Například Lidická kolonie, jejíž název je jakýmsi vzdorem vůči původní myšlence jejího vzniku. Čtvrť na jižním okraji Jihlavy byla primárně určena německému obyvatelstvu. Výstavba domků zde byla zahájena v roce 1939 pod patronací Arthura Seyss-Inquarta - rodáka z nedalekého Stonařova, který působil jako obergruppenführer SS a jako říšský ministr bez portfeje. „Původní název zněl Siedlung I, tedy Sídliště I. Tato čtvrť byla primárně stavěna pro přicházející německé obyvatelstvo, které mělo posílit počet Němců v Jihlavě,“ vysvětluje historik Zdeněk Jaroš. Později se však právě tato ulice přejmenovala na Lidickou kolonii, jako hold vzdaný všem obětem v nacisty vypálených Lidicích. |
„Podle zákona o obcích o názvech ulic, silnic a veřejných prostranství rozhodují příslušné obce. Na jihlavském magistrátu se tím zabývá odbor rozvoje města. Ten pak vše konzultuje s historiky, pracovníky muzea či archivu. Návrh pak putuje na Radu města a poté zastupitelům,“ vysvětluje postup mluvčí magistrátu Radek Tulis.
Ještě do loňského roku návrhy názvů ulic připravoval jihlavský historik Zdeněk Jaroš.
„Dali jsme si kritéria, podle kterých při návrhu jmen postupovat. Například, že by názvy měly navazovat na charakter místa, na staré vžité pojmenování nebo vzdát poctu nějaké významné osobnosti,“ vysvětluje Jaroš.
Bedřichov je odvozen od jména jednoho ze statkářů
Názvy tak vycházejí například z místního pojmenování území, z vžitých místních názvů nebo například ze situace nebo vlastností, které jsou pro místo charakteristické. V Jihlavě tak je pojmenovaná například ulice Krátká, Křivá, Slepá, Srázná či Úzká.
A víte, proč se třeba jedné z jihlavských čtvrtí říká Bedřichov? „V tomto případě jde o českou podobu německého jména Friedrich. Název vychází z křestního jména jednoho z majitelů velkých statků v této obci, která byla k Jihlavě přičleněna v 50. letech minulého století,“ vysvětluje Jaroš.
Název může odkazovat například i na někdejší hospodářskou činnost, která na daném území probíhala, ale může i usnadňovat orientaci. To je příklad ulic U Rybníčků, Nad Splavem, Pod Školou, Pod Rozhlednou či U Hraničníku nebo U Hřbitova.
Nejčastěji svůj název měnilo centrální náměstí
Velmi časté je pojmenování po významných osobnostech. V Jihlavě tak narazíme na Masarykovo náměstí, ulice Jiřího z Poděbrad, Olbrachtova, Zrzavého, Gorkého, Palackého, Březinova či Komenského.
Jedny z posledních ulic, které Zdeněk Jaroš navrhoval, mají názvy dřevin. Ve čtvrti Horní Kosov tak jsou adresy jako Jasanová, Kaštanová nebo Šípková.
Mnoho míst i ulic v Jihlavě se však nevyhnulo přejmenování. Důvodem byla zpravidla změna politické situace. A některé názvy byly pro režim zkrátka nepřijatelné.
Místem, které v Jihlavě prošlo nejčastější změnou názvu, je centrální jihlavské náměstí. Za dob Rakouska-Uherska se jmenovalo po tehdejším císaři Františku Josefu I.
V roce 1924 se přejmenovalo a do jeho názvu vstoupil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V březnu 1939 po nacistické okupaci náměstí neslo označení Adolf Hitler Platz. Konec druhé světové války s sebou přinesl návrat k názvu Masarykovo náměstí. Po nástupu komunistů k moci se v roce 1955 stalo náměstím Míru a od roku 1990 nese opět pojmenování Masarykovo náměstí.
