Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Dokument je pro společnost antivirový program, říká ředitel festivalu

  18:57
Zítra začíná v Jihlavě 20. ročník přehlídky dokumentárních filmů. Už od prvního ročníku je s ním neodmyslitelně spjat jeho ředitel Marek Hovorka. Ze studentského nápadu se postupně stal kulturní magnet, který má své jméno i v zahraničí. Několikrát však festival stál na propastí.

Ředitel festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě Marek Hovorka. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Před dvaceti lety stál Marek Hovorka ještě jako student jihlavského gymnázia u vzniku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Se spolužáky tehdy pozvali na besedu dokumentaristku Olgu Sommerovou a uvedli některé její snímky.

Právě v té době se zrodila myšlenka uspořádat akci, která by reflektovala současnou českou i světovou dokumentární tvorbu a kde by diváci mohli otevřeně diskutovat s tvůrci.

Ač byly začátky poněkud spartánské, dnes stojí Hovorka v čele mezinárodně respektované přehlídky, která má čtrnáctimilionový rozpočet. A někteří celosvětově uznávaní tvůrci dokonce označují jihlavský festival za Mekku dokumentárního filmu. Jeho jubilejní 20. ročník se uskuteční už od úterka do neděle.

Marek Hovorka

  • Narodil se 8. března 1980 v Jihlavě.
  • Je zakladatelem a ředitelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
  • Vystudoval katedru dokumentární tvorby FAMU. Zde nyní vede pro studenty kateder dokumentu a produkce seminář Festivalové strategie.
  • V roce 2015 producentsky zajistil a s režisérem Jiřím Havelkou i připravil scénář hraného filmu s pracovním názvem Zahradník.
  • Letos na jaře kandidoval na pozici děkana FAMU.
  • Šest let je jako nestraník za TOP 09 členem jihlavského zastupitelstva.
  • Má tři děti.

Vzpomenete si někdy na úplné začátky festivalu?
Přiznám se, že na vzpomínání není moc čas. Připravit festival zabere celý rok. Je to dost náročná práce a svého druhu adrenalinový sport. Ale když jsem se letos kvůli výstavě na jihlavském náměstí i kvůli jisté rekapitulaci uplynulých ročníků probíral starými katalogy a fotografiemi, měl jsem radost. Festival vytvořil prostor pro filmy a jejich tvůrce, který tu dříve nebyl nebo byl spíše na okraji jiných filmových akcí. A zároveň ukázal těmto filmům jejich diváky.

Potkáváte se ještě s kamarády, kteří s vámi stáli u zrodu přehlídky? Co teď dělají?
Určitě. Nejen že se průběžně potkáváme - třeba s Matějem Kolářem na jihlavském zastupitelstvu nebo s Jirkou Havelkou, Janem Šprinclem a Filipem Dobrovolným v Praze, ale od začátku se snažím, aby kluci byli festivalu blízko, jak jen to jde. Takže Matěj bude letos reprezentovat Jihlavu v porotě české soutěže Česká radost, Jiří je společně s Ondřejem Cihlářem tradičním průvodcem slavnostním zahájením i zakončením festivalu a Filip bude s divadlem Vosto5 moderovat diskusi po uvedení televizního záznamu jejich dokumentární hry Dechovka.

Co byl pro rozvoj festivalu z vašeho pohledu klíčový okamžik?
Každý jednotlivý rok, protože každým rokem festival trochu přibral na váze. Jednou to bylo rozšíření o Sokol, dnešní DIOD, pak DKO... A dnes jsme na osmi kinosálech. Rekonstrukce kin, bez ní bychom už v Jihlavě opravdu být nemohli. Stejně jako bez významných hostů, retrospektivy, mediální pozornosti, zahraničního respektu. A nových projektů, kdy stejně podstatné bylo jihlavské Živé kino jako evropský projekt pro nastupující producenty Emerging Producers. Právě v té kompaktnosti vidím smysl.

Byly naopak některé roky pro přehlídku vyloženě kritické?
Samozřejmě období ekonomické krize. Poprvé to bylo v letech 2009, 2010. V té době se ukázalo, jak je podstatný tříletý grant jihlavského magistrátu. Ten nás podržel a věřím, že se k tomuto víceletému způsobu podpory nejen město vrátí. Krize se pak ohlásila ještě jednou - před třemi roky. Tehdy stál festival nad propastí. Ale díky pomoci klíčových institucí se ji také podařilo zvládnout. A z Jihlavy nás málem vyhnala odkládaná rekonstrukce kina Dukla, po níž jsme volali dlouhých šest let. Naštěstí se to nestalo.

Které festivalové momenty či setkání se vám za těch dvacet let vryly nejvíc do paměti?
To je strašně těžká otázka. Neumím na ni jednoznačně odpovědět. Paradoxně je teď na festivalu tolik hostů, že je ani nezvládnu všechny osobně pozdravit. Sami se pak ke mně hlásí, když mě potkají na jiném festivalu, a vzpomínají, jak se jim tu líbilo.

Ředitel festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě Marek Hovorka.

Festival se v Jihlavě dlouho potýkal s nedostatkem vhodných kinosálů, teď zase řešíte nedostatek ubytovacích kapacit. Není Jihlava už zkrátka pro takovou filmovou přehlídku malá? To, že by se mohla přesunout jinam, je na přetřesu prakticky každoročně...
Nevím, my tuto otázku od otevření rekonstruovaného kina Dukla neotevíráme. Asi jde o nějaké pomluvy, dohady... Jsem rád, že je festival v Jihlavě. A může i přispět k její proměně. Dost možná kdyby nebyl festival, neměli bychom už městské kino, možná ani DIOD. A život v Jihlavě by vypadal jinak, nejen během přehlídky.

Vy jste v čele festivalu už dvacet let, což je dlouhá doba. Netoužíte už po změně? Napovídala by tomu třeba vaše letošní kandidatura na děkana FAMU...
Jak jsem už řekl, festival je stálá změna, takže já se nenudím. Co se týče FAMU, šlo mi o to, pojmenovat cestu, kterou by se podle mne měla vydat. Jsem jí blízko skoro dvacet let, znám ji jako student, externí pedagog i festivalový dramaturg. Můj koncept kladl důraz na pojmenování vize. Nebylo pro mě překvapením, že mě senát ve složení, v jakém byl, nezvolil. Ale to neříkám nijak zhrzeně, můj cíl byl naplněn. A podpory, které se mi dostalo od studentů a pedagogů, si moc vážím.

K samotnému natáčení se nechcete vrátit?
Moje oblíbená francouzská režisérka Claire Denis začala natáčet filmy v osmačtyřiceti letech. Já se zatím učím a rozhlížím kolem sebe, ale je to možnost. Nijak jsem ji v sobě neuzavřel.

Letos jste prý před festivalem vybírali z 3 600 filmů, přičemž zařazeno do jeho programu jich bude „jen“ 310. Stává se ještě, že se tvůrci s vámi přou o to, proč jste právě jejich film nevybrali?
Jistě, děje se to každý rok. To je jedna z nejnepříjemnějších částí mé práce. Ale počet filmů, které můžeme zahrát, je daný. Stále se tvůrcům snažím vysvětlit, že když film není vybrán, neznamená to, že je špatný. Tak jednoduché to není. Výběr ovlivňuje spousta vlivů. Počet sekcí, počty filmů z různých zemí, témata dokumentů. Je toho mnoho. Ale chápu, že to režiséry mrzí.

K festivalu patří i hosté a významné osobnosti světového dokumentu. Na jaké setkání se tentokrát nejvíc těšíte?
Na setkání s Rebeccou O’Brien, producentkou filmů britského režiséra Kena Loache, který letos vyhrál festival v Cannes. Byl jsem na jaře u ní v kanceláři zrovna chvíli poté, co jí volali z Cannes, že jejich film zařadí do hlavní soutěže. Je to velká osobnost, která produkuje Loachovy filmy už třicet let.

Ve festivalové anketě pokládáte otázku „Bude dokument existovat za 20 let?“. Jaká je vaše odpověď?
Podle mě určitě bude. Záleží jen, v jaké podobě. Jednou stránkou je rozvoj technologií, druhou společenská nálada. Dokument v minulosti zažíval rozkvět, když byla ve společnosti svobodná a otevřená atmosféra. Naopak když byly války nebo krize, byl spíš nástrojem propagandy. Já doufám, že se dočkáme jeho rozkvětu. Dokument je totiž pro společnost jako antivirový program pro počítač: dokáže pojmenovat a oslabit, co je pro společnost škodlivé. Zachovává pluralitu názorů a zkoumá věci do hloubky. Alespoň takové filmy se snažíme hledat a nabízet divákům.

Jste zároveň i jihlavský zastupitel. Máte vůbec při všem shonu čas komunální politiku sledovat?
Samozřejmě ji sleduji. Někdy je to náročné, ale stíhám to. Tím, že nejsme součástí koalice, jsou naše možnosti velmi omezené. Ale podobně jako u festivalu svou roli vnímám také v propojování lidí, snažím se to v rámci možností dělat i zde.

Co vás třeba v tomto směru dlouhodobě trápí?
Měl-li bych to shrnout jednou větou, je to absence dlouhodobější vize a vnímání města jako přirozeného centra kraje s ambicí oslovit zahraniční návštěvníky. Být odvážnější, ale vědět, proč co dělám, co tím sleduji. Potenciál Jihlavy je veliký.

Co nabídne festivalová sekce Česká radost

To nejlepší, co se urodilo v posledním roce v českém dokumentárním filmu, představí na zítra startujícím Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě soutěžní sekce Česká radost. Letos přináší třináct snímků, které budou usilovat o titul nejlepšího českého dokumentu roku. Tradičně jsou tyto snímky hlavním diváckým tahákem. Tentokrát je návštěvníci mohou vidět dokonce v několika reprízách v Kině Lux, v nějž se pro tuto příležitost proměnilo Horácké divadlo v Jihlavě.

Sekci Česká radost doporučuje ke zhlédnutí i ředitel festivalu Marek Hovorka. „Pokud někdo chce zkusit festival poprvé, právě české filmy jsou dobrým začátkem. Festivalové projekce mají úplně jinou náladu, než když jdete jen tak do kina,“ láká do přítmí kinosálů.

Soutěžní snímky:

  • Český žurnál: Exekuce

Autor: Andrea Culková

Dokumentaristka se pouští do zkoumání fenoménu dluhů a exekucí. Čerpá i ze své vlastní zkušenosti.

Kdy a kde: 27. října – DKO (16.30), 29. října – Kino Lux (16.30)

  • Český žurnál: Krtek a Loa-c’

Autor: Filip Remunda

Snímek je zaměřen na návštěvu čínského prezidenta v Praze. Ukazuje záběry z protestů i nadšené vítání návštěvy, rozhovory s čínskou disidentkou a nakonec se autor vypraví také do samotné Číny.

Kdy a kde: 28. října – DKO (20.00), 30. října – Kino Lux (15.00)

  • Český žurnál: Výchova k válce

Autor: Adéla Komrzý

Dokument sleduje, jak se v posledních letech militarizovala nálada v české společnosti.

Kdy a kde: 27. října – DKO (23.00), 30. října – Kino Lux (10.00)

  • Do zbraně

Autor: Barbora Chalupová

Autorka ve svém dokumentu zpovídá držitele zbrojního průkazu i zájemce o něj. Zajímá se také o dostupnost střelných zbraní v Česku, ať už legální, či nelegální cestou.

Kdy a kde: 28. října – DKO (18.30), 29. října – Kino Lux (14.00)

  • FC Roma

Autoři: Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar

Kronika fotbalového klubu FC Roma, jehož členové musejí ostatní týmy ve třetí lize přemlouvat, aby s nimi vůbec hrály.

Kdy a kde: 26. října – DKO (22.30), 28. října – Kino Lux (10.00)

  • Jak odchází prezident

Autor: Pavel Kačírek

Dokumentární film o několika dnech Václava Havla v době prezidentských voleb v tehdejší ČSFR v roce 1992.

Kdy a kde: 26. října – Kino Dukla-Reform (21.00), 30. října – Kino Lux (17.30).

  • Jmenuji se Hladový Bizon

Autor: Pavel Jurda

Jan si říká Bizon, miluje kovbojky, je nevidomý a hrozí mu, že přestane i slyšet. Dokument sleduje jeho cestu do Ameriky za náčelníkem kmene Navajo, který má Janův sluch zlepšit pomocí rituálu.

Kdy a kde: 28. října – DKO II (15.00), 29. října – Kino Lux (10.00)

  • Miluj mě, jestli to dokážeš

Autor: Dagmar Smržová

Snímek nabízí jedinečný pohled do intimního života lidí s postižením.

Kdy a kde: 27. října – Kino Dukla-Reform (13.30), 28. října – Kino Lux (20.00)

  • Návod k použití Jiřího Koláře

Autor: Roman Štětina

Dokumentuje a přibližuje zrod rozhlasového zpracování Kolářovy básnické sbírky Návod k upotřebení z konce 60. let, které rozhlasový režisér Miroslav Buriánek studuje se členy divadelní společnosti KLAS.

Kdy a kde: 28. října – Kino Dukla-Edison (9.30), 29. října – Kino Lux (19.00)

  • Normální autistický film

Autor: Miroslav Janek

Děti a mladí lidé s Aspergerovým syndromem mluví o svém vztahu ke světu, sobě samým a také k tomu, co je odlišuje od „normálu“.

Kdy a kde: 26. října – DKO (14.00), 28. října – Kino Lux (14.00)

  • Slepý Gulliver

Autor: Martin Ryšavý

Ve filmu se prolínají záběry z návštěv na Ukrajině a v Rusku, monolog ruského vykladače karet o tarotu i režisérovo oční vyšetření. Autor pomocí ostření buduje paralelu mezi kamerou a okem, střihem zas vzniká pavučina asociací, v níž se proplétají osobní vzpomínky a postřehy s jednotlivými událostmi.

Kdy a kde: 27. října – Kino Dukla-Edison (20.00), 28. října – Kino Lux (17.00)

  • Stopy, střepy, kořeny

Autor: Květoslava Přibylová

Snímek nabízí divákům lyrické pásmo obrazů a zvuků umocněné záběry šestnáctimilimetrové kamery. Diváci uvidí třeba muzeum hnití jablek, opadávající vánoční stromek nebo rozlomený kmen stromu.

Kdy a kde: 28. října – DKO (17.30), 29. října – Kino Lux (14.00)

  • Zákon Helena

Autor: Petra Nesvačilová

Autorka sleduje elitní kriminalistku Helenu Kahnovou, která s kolegou rozkryla rozsáhlý Berdychův gang. Sama se pak vydává do podsvětí, kde se s některými aktéry setkává. Vytváří tak mozaiku, která nevypovídá ani tak o kauze samé, jako spíše o lidech pohybujících se na hraně zákona, jejich motivech a myšlení.

Kdy a kde: 25. října – DKO (20.00), 26. října – DKO (17.00), 30. října – Kino Lux (12.30)

  • Nejčtenější

Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  18:53

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Na D1 přibudou další zákazy předjíždění kamionů. Chceme plynulý provoz, říká ŘSD

27. dubna 2024  12:27

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) zahájilo u Velkého Meziříčí druhou etapu rozmísťování značek...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena, kterou ve žďárském útulku surově pokousal pes, v nemocnici zemřela

29. dubna 2024  9:48

Svým velmi vážným zraněním podlehla dvaašedesátiletá žena, kterou v půlce dubna napadl v psím...

Na Pelhřimovsku hořelo dvanáct hektarů lesa, ze vzduchu shazoval vodu vrtulník

30. dubna 2024  14:34,  aktualizováno  16:24

U Horní Cerekve na Pelhřimovsku odpoledne hořelo 12 hektarů lesa, byl vyhlášen třetí stupeň...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Komfortní a důstojné. V domově pro seniory zkouší speciální koupací křeslo

29. dubna 2024  8:44

Inovativní formu koupání klientů, která je zatím v Česku ojedinělá, zkoušejí nyní v chotěbořském...

Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  18:53

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Po Žďáře už lidé cestují na sdílených kolech, půl hodiny mají zdarma.

2. května 2024  16:21

V první májový den premiérově rozkvetly ulice Žďáru nad Sázavou zářivě růžovými bicykly. Nyní již...

K oblíbenému Peklu přibudou novinky: šeptanda, trampolíny i lepší zázemí

2. května 2024  9:54

Přijít každý rok s nějakým vylepšením nebo novou atrakcí se snaží radnice v Polné na Jihlavsku v...

Dotace pomohly nemocnicím a školám, promrhaly se za stánek i zpackané značení

2. května 2024

Z dvaceti let v Evropské unii dokázal Kraj Vysočina vytěžit mnoho. Do kraje proudily miliardy...

10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?

V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...