Když se před lety neznámý pocestný několika místních ve Skleném ptal, kudy jít do Jihlavy, a konečně zjistil, že je na správné cestě, vytáhl z kapsy svého ošuntělého zimního kabátu kapesník, aby osušil slzy dojetí. V tu chvíli mu z kapsy vypadl kaštan, jehož neustálým mačkáním v kapse si zahříval ruce. Kaštan zapadl do sněhu, na jaře začal klíčit a vyrostl z něj krásný strom. Až po mnoha letech se místní dozvěděli, že oním pocestným nebyl nikdo jiný než český velikán Jára Cimrman.
Právě takhle vyprávějí Sklenští příběh solitérního jírovce maďalu, kterého letos porota soutěže Strom roku vybrala mezi dvanáct finalistů.
Hlasování veřejnosti potrvá už jen do 10. října, vítěz bude znám o deset dní později. Strom s obvodem kmene 320 cm, jehož stáří je přibližně 150 let, roste na zeleném plácku mezi kapličkou, hasičskou zbrojnicí a zemědělským družstvem.
Sklenský sousedský spolek šel do soutěže trošku recesisticky, ale každopádně s velkým nadšením. „Odjakživa víme, že tudy šel Jára Cimrman,“ říká s vážnou tváří předsedkyně spolku Zuzana Kolářová. „Vybarvujeme mapu, kde se Jára mohl vyskytnout. Ke stromu se samozřejmě váže i jiná historie, ale ne každému by se možná líbilo vytahovat z kronik některé události. Šli jsme trošku cestou recese, navíc máme Cimrmany rádi.“
Jírovec je pro anketu Strom roku možná trochu netypický strom. Mezi všemi těmi památnými duby a lípami...
Ovšem ve Skleném jsou kaštany mimořádně oblíbené. „Máme tu snad deset takových stromů, na dolním i horním konci obce,“ líčí další členka spolku Libuše Moravcová. Při počtu zhruba 110 stálých obyvatel vychází jeden jírovec na každých jedenáct lidí.
A to je na podzim velká výhoda, protože se děti nemusí o kaštany prát, jako se to stává ve větších městech. I při návštěvě reportéra školáci pobíhali po vsi a do košíků přidávali další a další hnědé plody, kterým výrazné ochlazení doprovázené silným větrem pomohlo z rozpukaných tobolek na zem.
„Kaštany se líbí nejen dětem. Chodí sem i spousta dospělých, kteří pak kaštany nosí v zimě v kapse,“ líčí Zuzana Kolářová. Občas prý zastaví i cizí auta.
Možná vznikla nová tradice
Zatímco některé jiné stromy jsou napadené nepříjemným parazitem - klíněnkou jírovcovou - Cimrmanův kaštan je v dobré kondici.
„Strom byl dříve schovaný za statkem. Teď má víc prostoru, protože jedno stavení zmizelo. Lidé si ho teď víc všímají,“ říká předsedkyně spolku. A navíc se k němu letos v době „sklizně“ chovají lidé ohleduplněji, což se projevuje menším počtem ulomených větví.
Když v polovině září hostili ve Skleném tematickou putovní výstavu Strom roku, sešli se opět u kaštanu. A možná tím vznikla tradice nové sousedské akce. „Každý jsme pozvali svoje známé a přátele, přijelo hodně lidí zvenku. Máme z toho dobrý pocit, bylo i kulturní vystoupení, oblékli jsme se do stylových kostýmů,“ připomíná Kolářová.
Ke stromu si někteří uchovávají až láskyplný vztah. „Jára byl zespodu nasvícený, svoji korunou všechny tak ochranářsky objal. Tehdy jsme si uvědomili, jak je nádherný. Jsme na něj pyšní a jsme rádi, že ho tady máme,“ usmívá se jeho propagátorka. „Když jedu domů a odbočuji ze silnice, vždycky mu říkám: Ahoj Járo.“
I když se místní nechtějí srovnávat s ostatními finalisty, kteří rostou například v Praze nebo Ústí nad Labem, mají ty nejvyšší ambice. Potěšila je proto i podpora lidí z Bezděčína u Batelova, tedy z úplně opačného konce Vysočiny.
„Hlasy dostáváme také za staré mobily odevzdané k recyklaci. Za každý je 20 hlasů. Nasbírali jsme 379 mobilů, stovku jich poslali právě z Bezděčína. Sami se zkoušeli už dvakrát dostat do finále, a když neuspěli, tak se rozhodli podpořit jediný strom z Vysočiny,“ vyzdvihuje pomoc Libuše Moravcová.
„Vemte si taky jeden pro štěstí,“ nabádá při loučení reportéra Zuzana Kolářová. „A ať se klidně přijedou lidé podívat a nasbírat si kaštany pro radost,“ pobízí.
U kaštanu by Sklenští jednou rádi přivítali také někoho z pražského divadla, které největšího z Čechů tolik proslavilo. „Už jsme Cimrmanům o soutěži psali. Dostali jsme aspoň krátkou odpověď, že jsou potěšeni a drží palce,“ chlubí se šéfka spolku. „Bylo by to takové završení všeho, do čeho jsme se vrhli.“
