Třeba jihočeský vodní zámek Červená Lhota má řadu vzácností, které jsou původně ze zámků na Vysočině. Kupříkladu deset portrétních obrazů z arcibiskupského zámku Červená Řečice.
„A ze zámku v Kamenici nad Lipou byl na Červenou Lhotu deponován především obrazový fond a grafiky. Ten je instalovaný na druhé prohlídkové trase zámku - v obrazárně. Najdeme zde například díla klasicistního malíře Carla Marka či obrazy od Franze Xavera Pettera. Dále sem byl svezen nábytek. Ten je ale zastoupený již menší částí,“ popsal Roman Dáňa, zástupce kastelána na Červené Lhotě.
Tato výjimečná památka patřila po válce k místům, kam se svážel mobiliář z jiných zámků v okolí. Na Vysočině plnil tuto svozovou roli zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou.
V Červené Lhotě mají i řadu spíše drobnějších věcí ze zámku v Pacově. A naopak má červený zámek z jižních Čech některé svoje věci na Vysočině.
„Co se týče našich věcí jinde, je to složitější. V současné chvíli vedeme jednání s Městským muzeem Kamenice nad Lipou, kam byla v padesátých letech odvezena velká spousta věcí a některé tam zůstaly dodnes,“ doplnil Roman Dáňa z Červené Lhoty.
Jednají i s Uměleckoprůmyslovým muzeem, které spravuje zámek v Kamenici nad Lipou.
Zámek Boskovice vrátil do Náměště jídelnu a harfu
Se stěhováním už mají bohaté zkušenosti na zámku v Náměšti nad Oslavou. Letos v zimě dostali zpět po více než šedesáti letech „svou“ jídelnu ze zámku v Boskovicích.
„Už jsme ji nainstalovali a od začátku sezony je k vidění,“ popsal Marek Buš, kastelán z Náměště.
Již dříve dostali z Boskovic zpět i harfu, která kdysi patřila Karlu Vilému Haugwitzovi. Zatím má sice místo strun jen provázky, ale plánuje se její oprava.
Boskovický zámek byl v restituci vrácen rodu Mensdorff-Pouilly. A protože jídelna i harfa patří státu, vrátily se ze soukromé památky na své původní místo na státní zámek do Náměště. I když prý ztrátu jídelny brali v Boskovicích těžce, protože ji měli na prohlídkové trase. Už si však našli náhradu. A ještě tam mají z Náměště několik svícnů.
A to není všechno. Dokonce na Úřadu vlády měli ještě před časem stolek a komodu z Náměště. Obě části nábytku už se vrátily na Třebíčsko.
Také na Bítově ještě mají některé náměšťské věci.
Z jaroměřického zámku dostali zpět do Náměště velký obraz Anny Haugwitzové. I ten již můžou návštěvníci vidět. „Máme ještě v Jaroměřicích řadu dalších věcí,“ dodal Marek Buš.
Rod Haugwitzů musel opustit zámek po roce 1945. Po válce pak Náměšť přišla také o řadu trofejí, které pak končily na různých místech.
Naopak v Náměšti mají z jiných zámků různé gobelíny v ojedinělé kolekci. A to třeba z Budíškovic či z Krásného Dvora. Kastelán Marek Buš zatím nemá informace o tom, že by se tato sbírka měla rozdělit.
V Náměšti nad Oslavou uchovávají taktéž některé věci ze zámku Plaveč a z dalších menších sídel, které už neslouží svému účelu. Z náměšťského zámku už také putovaly zpět některé věci, které patřily do Dačic.
Kdo se nedostal do elitního výběru, o vybavení přišel
Po válce stát zkonfiskoval zhruba čtyři stovky hradů a zámků. A 47 těch nejhodnotnějších bylo zpřístupněno veřejnosti. Na ně bylo rozděleno podle různých „slohových“ klíčů vybavení z těch zámků, které se nedostaly do elitního výběru.
Méně významná historická sídla čekal horší osud. Některá připadla i zemědělským družstvům či armádě, což byly ty nejhorší varianty. V jiných byly zřízeny školy, domovy důchodců nebo dětské domovy.
Všude ale vytvořila po válce národní kulturní komise soupisy vybavení. Poté byly nábytek či obrazy převezeny do takzvaných svozových zámků, což byly na Vysočině Jaroměřice.
Například průvodce z brtnického zámku říká návštěvníkům, že část tamního vybavení je dodnes v Jaroměřicích. „Z Brtnice máme nějaké obrazy uložené v depozitáři. Kvalita je nic moc a i z tohoto důvodu je návštěvníci nemohou vidět. Stejně tak je to i s mobiliářem z jiných zámků,“ uvedl Radim Petr, jaroměřický kastelán.
Z části mobiliáře se staly rekvizity pro barrandovské studio
Z Jaroměřic se vracely věci rovněž na zámek Kunštát, který dříve patřil pod ministerstvo vnitra.
Vybavení z části zámků skončilo po válce dokonce jako rekvizity ve filmovém studiu Barrandov, v Národním divadle i na dalších scénách. Některé věci se stěhovaly do kanceláří na národní výbory nebo do školních přírodovědných sbírek. A hodně vzácných kusů bylo i rozkradeno.
Národní památkový ústav má díky poválečným seznamům poměrně podrobný přehled, kam se různé předměty po roce 1945 přesunovaly.
„Díky těmto soupisům se mohou věci navracet, což je současný trend,“ popsala Naděžda Kubů z generálního ředitelství Národního památkového ústavu.
Zámky tak často až po 70 letech dostávají nyní věci, které k nim historicky patří. Dokonce je i hypoteticky možné, že by třeba jednou soukromý majitel zámku Brtnice mohl požádat stát o zapůjčení „svého“ mobiliáře z Jaroměřic. Nesměl by ho ale využívat komerčně třeba pro společenské akce, aby nedošlo k jeho poškození.
