Český klub skeptiků Sisyfos už dvacet let vědecky analyzuje mimo jiné takzvané nadpřirozené jevy či názory. Jeho nejznámějším představitelem je astrofyzik Jiří Grygar. Co si vlastně myslí o číhošťském zázraku, když i zázraky jsou klasickým skeptickým tématem?
Grygar četl pozorně knihu Jako bychom dnes zemřít měli, kde autor Miloš Doležal dospěl k závěru, že pohyb křížku rozhodně nezpůsobil číhošťský farář Josef Toufar, ale ani příslušníci Státní bezpečnosti. Dokonce se zatím nenašel křížek, který se 11. prosince roku 1949 během třetí adventní neděle při mši svaté hýbal.
„Za těchto okolností by jakékoli spekulace o tom, co pohyb křížku způsobilo, byly naprosto marné,“ konstatoval Grygar, který se zabývá příčinami řady úkazů.
Josefa Toufara umučila Státní bezpečnost v roce 1950.
„Často dostávám dotazy na jevy, které lidé označují jako UFO. Je to vlastně v pořádku, protože doslovný překlad je: neidentifikovaný létající objekt. Úkolem vědy je takové hlášení prozkoumat s cílem změnit úkaz na IFO, tedy identifikovatelný létající objekt,“ popsal astrofyzik, který se netají tím, že je věřící.
Pokud jsou ale sledování UFO pouze z jednoho stanoviště, nelze zjistit, jak daleko byl jev od pozorovatele. „Tudíž nelze z pozorovaných hodnot vyvodit skutečnou fyzikální příčinu jevu. K tomu, abychom mohli jeho vlastnosti zkoumat, je potřeba pomocí vzdálenosti pozorovatele od jevu převést pozorované hodnoty na ty fyzikální,“ doplnil Grygar.
Takže v těchto případech jsou na tom podle něj i v klubu skeptiků Sisyfos podobně jako v případě takzvaného číhošťského zázraku, kde nejsou k mání žádná objektivně změřená fakta.
Co znamenají očitá svědectví? V takovém případě nic
O pohybu křížku přemýšlí i Miloš Vystrčil, který vystudoval fyziku a matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity v Brně.
„Na položenou otázku, co si myslím o pohybu dřevěného křížku při Toufarově kázání v prosinci 1949, bych tedy nejdříve z pozice čistokrevného fyzika musel říci, že z fyzikálního hlediska dnes nemáme bohužel k dispozici žádné relevantní podklady, které by číhošťský zázrak vyvracely. Nebo naopak potvrzovaly. Očitá svědectví jsou bohužel v takovém případě nedostačující,“ popisuje Vystrčil.
Různé zázraky mívají podle něj občas prozaické vysvětlení. Má na mysli třeba zčernání fotografických desek uzavřených v neprůhledném obalu ve stole Henriho Becquerela a s tím související objev přirozené radioaktivity v roce 1896. Ve stejném stole byly tehdy i kousky smolince, který obsahoval radioaktivní uran.
Další příklad? Třeba Coriolisova síla. „Dokud nebyla známa, nikdo neuměl vysvětlit, proč při vzniku vodního víru při vypouštění umyvadla voda vždy víří jenom jedním směrem. A to podle toho, na které jsme polokouli,“ pokračuje Miloš Vystrčil.
Kdo neumí žasnout, ten mrtev jest a jeho oko vyhaslé
Na světě však existuje celá řada věcí a jevů, které se uspokojivě nikdy nepodařilo vysvětlit - a možná už ani nepodaří. „Vezměme si třeba jen naši lidskou existenci a naši výsadní schopnost řídit se rozumem, a nikoliv instinkty. Existují i matematické problémy, o kterých již dnes jistě víme, že nemají řešení. Třeba kvadratura kruhu,“ podotýká Vystrčil.
I on, stejně jako Jiří Grygar, četl knihu Jako bychom dnes zemřít měli. Dva výtisky koupil i svým dcerám.
Osud Josefa Toufara považuje za silný a vypovídající o minulém režimu. „Člověk by si měl každý den uvědomovat, že nikdy nebudeme schopni vědět všechno, vysvětlit všechno, vypátrat všechno, a proto že by nám slušelo více pokory. Možná někdy i pochybností o tom, zda se vždy chováme a jednáme správně,“ dodal Vystrčil.
A zacitoval svého oblíbence Alberta Einsteina: „Kdo se neumí divit, kdo neumí žasnout, ten mrtev jest a jeho oko vyhaslé.“
