Sběratelé umění budou mít příležitost rozšířit svoje sbírky. Novoměstská radnice nabídne k prodeji část nevyužitých obrazů ze svého majetku. Zatím však není jasné, kolik jich do prodeje půjde.
Zatím se mluví asi o dvaceti kusech ve správě 2. základní školy. „Ty, které není škola schopna využít, jsme nabídli našim ostatním příspěvkovým organizacím či Horácké galerii. Ty, o které není zájem, necháme ocenit a prodáme je ve veřejné aukci,“ říká novoměstský starosta Michal Šmarda (ČSSD).
Například portrét Vincence Makovského od Bohumila Puchýře už putoval do gymnázia, které nese právě sochařovo jméno.
Jisté je, že do prodeje nepůjde žádný z hodnotnějších obrazů, ty si chce město i dál ponechat a využít. Radní rozhodnou na základě znaleckých posudků.
„Obecně vzato, pokud se zbavujeme věcí, které nejsou zásadní, mně to nevadí. Možná bude problém některé vůbec prodat,“ přemítá opoziční zastupitel a galerista Dan Sokolíček (ODS).
Než půjdou obrazy do aukce, budou vystaveny na internetu. „Přesné termíny zatím nemáme, záleží na tom, jak rychle je ocení znalci,“ podotkl starosta Šmarda.
Obrazy zažily hodně. Před některými akcemi je raději sundavali
Na sčítání se chystají i v kulturním domě. „Máme asi 55 obrazů. Všechno nafotíme, označíme štítky a soupis pak předáme městu pro odhadce,“ popisuje ředitel Novoměstských kulturních zařízení Daniel Šimek.
V kulturním domě evidují díla od oblíbených regionálních malířů Zezuly, Kopáčka, Lukáška, Bukáčka či Jambora. „Žádného Picassa tady rozhodně nemáme,“ usmívá se Šimek. Ve skladu čeká i obří plátno od Lukáška o rozměrech asi 3 krát 1,5 metru.
Za minulého režimu platilo, že z celkové investice do veřejné stavby musela být určitá část využita na nákup uměleckých předmětů. Většina děl byla pořízena po dostavbě kulturní scény v roce 1972.
Obrazy dříve visely i na chodbách a ve vestibulu, kde toho hodně zažily. „Při některých akcích, kdy se zábava zvrhává, trpěly. Jednou byly polité pivem, jindy gulášem, to už nám přišlo celkem škoda. Proto jsme je před některými akcemi sundávali. Nakonec jsme je uložili do skladu,“ poukazuje Šimek.
V suterénu teď plátna čekají, zda o ně někdo projeví zájem. „Pokud nebudou nikde vystaveny a měly by ležet ve sklepě, pak asi bude lepší je prodat,“ myslí si ředitel.
Žďár přišel k pokladu, který nemůže nijak zpeněžit
Prodej obrazů z majetku města není až tak neobvyklý. Před pěti lety se bystřická radnice zbavila části své rozsáhlé sbírky obrazů krajináře Aloise Lukáška.
Naopak Žďár nad Sázavou nedávno přišel k velkému „pokladu“. V roce 2012 převzal bezmála dvě stovky obrazů, které městu odkázala dcera žďárského všeuměla Josefa Kosinky Jitka se svým německým manželem Albertem Bödefeldem.
Závěť však výslovně zakazuje jejich prodej. Regionální muzeum aktuálně vystavuje část této sbírky, na Tvrzi jsou do 4. října k vidění plátna nedávno zemřelého Jindřicha Zezuly a Jana Odvárky.
„Město má dalších 65 obrazů, některé jsou ve výpůjčkách, například u příspěvkových organizací,“ uvedla mluvčí žďárské radnice Nikola Adlerová.
