Stačí se zastavit a rozhlédnout se. Pět zúrodněných hektarů pod hradem Sádek na Třebíčsku poskytuje názorný obrázek, které rostlině sucho bere dech a která se s ním dokáže poprat.
Srážky v TřebíčiZ údajů naměřených na meteorologické stanici v Třebíči (od Sádku 11 kilometrů) v období let 1961 až 2014 vyplývá, že od ledna do července zde spadne v průměru 333 milimetrů srážek. Letos je to za stejné období pouze 187 mm. Deficit oproti dlouhodobému průměru tedy činí 146 mm. Vyjádřeno v procentech: v Třebíči je rok 2015 zatím na 56 procentech dlouhodobého průměru. Zdroj: ČHMÚ, pobočka Brno |
Aby ne, když tu na nevelké ploše nasázeli 150 odrůd révy vinné, dva druhy chmele, dva druhy broskví a 45 různých bylin Dálného východu. Pokud k tomu připočítáme třicítku starých jabloní, dá už se mluvit o velké pestrosti.
Ve vinici je na první pohled znát, kde jsou mladé rostliny. „Tady mám odrůdu Solaris, kterou jsem sázel před sedmi lety. Bobule nevypadají špatně, burčák za tři týdny bude. Keř už má kořeny dost hluboko, umí si vzít vláhu ze spodních pater půdy,“ říká jeden z majitelů sádeckých vinic Lubomír Lampíř.
Jenže hned vedlejší řádek keřů révy je starý jen tři roky a červená odrůda Kofranka má bobule o velikosti malých pecek.
„Na třiceti procentech rozlohy vinic bude neúroda. A některé keře budeme znovu podsazovat,“ ví už teď.
Před stovkami let tu býval chmel běžný, letos z něj není nic
Pokus dobrat se na Sádku i v tomto roce chmelových šištic nevyšel vůbec. Zkoušejí chmel navrátit do této oblasti aspoň v malém, na pokusné chmelnici. Před stovkami let přitom býval běžný. Dnes je to ale pro podhůří Vysočiny netypické.
„Naše dobře propustné půdy mu nesvědčí, pěstujeme odrůdy Žatecký červený a Sládek. Na třech stovkách chmelových keřů není nic. Chmel je rovněž z čeledi révovitých rostlin, hluboko koření, ale vyhovuje mu spíš žatecká červenice. Ta půda je těžší, s příměsí jílu, víc zadrží vodu,“ říká Lampíř, když obhlíží žloutnoucí rostliny.
Jablka z třicítky starých jabloní opadala. Broskve zrají, chuťově se nedají srovnat s těmi ze supermarketu, jsou výborné. Daří se jim jen díky zalévání. Na úrodě se ovšem podepisuje hmyz. Vosy a mravenci ji dokážou likvidovat před očima.
Mimochodem, na vinicích nedávno entomologové objevili vzácného teplomilného motýla vřetenušku čičorkovou. Její nejbližší stanoviště je přitom až na Pálavě.
„Co se děje teď, to absolutně nepamatuju. A to je mi přes sedmdesát let,“ říká botanik a biolog, profesor ve výslužbě Pavel Valíček, který žije v nedalekém Martínkově.
Dobře se daří bylinkám ze Sibiře i z Dálného Východu
Na Sádku před lety vysázel zahrádku bylin z Asie. Píše knihy o léčivkách, sám jich má doma spoustu. Sádecká zahrádka není hnojená ani zavlažovaná. Logicky se tam tak daří rostlinám, které i ve své domovině mají takové podmínky.
Můžou být inspirací pro ty, kteří nemají pokaždé možnost zalévat a chtějí mít zajímavé druhy, jež přežijí úpal i nárazové deště. Z těch na Sádku vysázených jsou v překvapivě dobrém stavu třeba lékořice uralská a šišák bajkalský. Nebo jam čínský, liána, která voní po skořici a konzumuje se její podzemní část.
Z přídomků je patrné, odkud rostliny pocházejí. Že by to byl dobrý tip pro zahrádkáře, kteří chtějí mít u chalupy něco zajímavého, co nezahyne v době řidších návštěv? Patrně ano. Dekorativně v této době vypadá taky bílé květenství pažitky čínské, neumírá ani cibule zimní.
Úplně ale zmizel kotvičník zemní, jemuž se přezdívá zelená viagra. „Nejsem si jistý, jestli je to suchem. Je to svou podstatou plevel, na jaře semínka klíčí postupně, sucho snáší. Na mé zahrádce se mu zatím daří,“ říká biolog.
„Půda je proschlá do takové hloubky, že se z toho bude složitě vzpamatovávat. Obecně vzato, pokud nebudu mluvit jen o pozemcích na Sádku, ale podívám se na zelináře, pěstitele kukuřice, bramboráře a tak dále, lze letošní vývoj počasí považovat za národní katastrofu,“ tvrdí Pavel Valíček.
