„Je to plytká turistická mucholapka!“ Mimo jiné takto příkře se o chystané soše zubra pro Bystřici nad Pernštejnem vyjádřila skupina přibližně čtyřiceti umělců v čele s Jaroslavem Grodlem, malířem a kurátorem Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
Sepsali kvůli dalšímu dílu sochaře Michala Olšiaka otevřený dopis a adresovali jej bystřickým zastupitelům. Vedení města uvažuje o realizaci betonové sochy u zimního stadionu. Zvláště některé odborníky profesně spjaté s uměním či architekturou to „nadzvedlo“.
„Vnímají situaci kolem soch Olšiaka jako kritickou a nadále neudržitelnou,“ zdůvodňuje postoj signatářů Jaroslav Grodl.
Zubří hlava je vyobrazena ve znaku města Bystřice nad Pernštejnem. K samotnému zvířeti se váže i místní pověst.
Starosta Karel Pačiska za rozhodnutím zastupitelstva stojí. „Otázka instalace vyvolala zničehonic velké pozdvižení. Od začátku bylo jasně dáno, že nejde o umělecké dílo v pravém slova smyslu. Socha je hracím prvkem, který cíleně přivede turisty a bude zpřístupněn i dětem,“ líčí starosta.
Zubra chtějí postavit k čertovi a pohádkovým bytostem
Karel Pačiska doplňuje, že zubr bude stát v odpočinkové zóně, kde mimo jiné stojí vyřezávaná socha čerta a je zde i pohádková alej. Proto nevidí nespokojenost odborníků jako opodstatněnou.
Skupina kolem Jaroslava Grodla zastává jiný názor - že proces zadávání uměleckých zakázek je v rukou nekompetentních osob, a tak dochází k těžko napravitelnému poškození veřejného prostoru a k jeho nepřirozené deformaci. Způsob umístění soch označují shodně za nekultivovaný.
„Nejvíce nás na celé věci pobuřuje to, že sochy vznikají bez jakéhokoli zapojení a přizvání odborné veřejnosti. Ve výsledku postrádají uměleckou hodnotu. Následně pak dochází ke znevážení těch míst, která jsou historicky či významově hodnotná,“ přibližuje důvody nelibosti vůči další soše kurátor galerie.
Grodl není spokojen ani s tím, že podle jeho soudu se nikdo nedívá pod povrch věci a nevidí tak nesourodost Olšiakových děl s okolním prostředím. To je prý nezvratně narušeno. „Betonové sochy jsou rozměrnější, proto do prostředí nemohou zapadnout,“ argumentuje.
Podle starosty Pačisky byla impulzem ke vzniku nové sochy i vidina zvýšení turistické atraktivnosti Bystřice nad Pernštejnem. Díla Olšiaka - jako třeba Hamroň, Mamut nebo Mamlas - jsou u turistů a hlavně u dětí velmi populární.
Sochař Olšiak si není vědom rozkolu, který způsobil
Michal Olšiak byl obsahem otevřeného dopisu zaskočen. O nespokojenosti s jeho pracemi jej zatím nikdo přímo neinformoval.
„Nejsem si vědom žádného nesouladu mezi tím, co jsem vytvořil, a okolím, do kterého sochu plánujeme umístit,“ uvádí Olšiak.
Město jej oslovilo jako první. Radnici ho zprostředkovaně doporučil starosta Žďáru nad Sázavou Zdeněk Navrátil. Ten je společně s Olšiakem ve sdružení nezávislých kandidátů Žďár - živé město, které uspělo v posledních komunálních volbách ve Žďáře nad Sázavou.
Jak vidno, sochy nejsou už jen prostým turistickým lákadlem, ale znamenají i plusové body pro komunální politiku. Ve volbách ve Žďáře v říjnu 2014 se Olšiak stal „skokanem“ díky 2 257 preferenčním hlasům. Až z desátého místa na kandidátce se dostal do městského zastupitelstva. Do té doby se Olšiak politicky nikterak neangažoval a nevydal jediné politické prohlášení.
Vedení Bystřice nad Pernštejnem čelí i kritice kvůli absenci vyhlášení otevřené soutěže.
Michal Olšiak na základě požadavků Bystřice už vypracoval návrh projektu. „Model, který jsem dodal zastupitelstvu, prošel schválením, a to jak z hlediska rozměrů, tak i samotného pojetí a materiálu,“ sdělil.
„Samozřejmě se musím řídit požadavky zadavatele, což v tomto případě bylo město Bystřice nad Pernštejnem. Pokaždé se snažím do díla vložit vlastní ztvárnění, ale primární je vždy zadání zákazníka,“ poznamenal sochař Michal Olšiak. Město po něm chce, aby vytvořil sochu zubra.
Hodí se jen do mateřských školek a na hřiště
Olšiak sám dobře ví, jak oblíbené jsou jeho sochy v turistické sféře. Většina obcí a měst, která si dílo objednala, tak konala se záměrem zvýšit návštěvnost a popularitu místa.
„Napadá mne Slavětín, kde jsem dokončil sochu Jelena. Na výšku měla tři metry a skutečně přispěla k lepšímu turistickému ruchu v obci. Díky soše se některé víkendy v obci protočí okolo sta návštěvníků. Nevidím žádný problém, obci to pomůže a lidem se to vesměs opravdu líbí,“ pravil Olšiak.
„Ty sochy ničí krajinu,“ reaguje naproti tomu vedoucí městského muzea v Bystřici nad Pernštejnem a zastupitel za ČSSD Vladimír Cisár. Podporuje stanovisko Jaroslava Grodla a doplňuje, že taková tvorba rozhodně nepatří do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, kde už sochy jsou.
„Nemám z tohoto projektu vůbec radost. Osobně jsem hlasoval proti, ale očividně jsem byl většinou přehlasován. Dovoluji si tvrdit, že došlo k pochybení v rozhodovacích schopnostech ostatních hlasujících,“ vyjadřuje se vedoucí muzea.
Podle něj se díla jako Hamroň, Mamut, Drak či Zubr hodí jen do prostor mateřských školek či dětských hřišť, ale neměla by se dostávat na veřejná prostranství. „Tam svou robustností působí rušivým dojmem,“ soudí Cisár.
„Kdyby byla práce sochaře decentnější a byla by skutečným kvalitním uměním, pak bych neměl důvod se znepokojovat. Je ale nadmíru patrné, že se nespolupracovalo s odborníky,“ dodává.
Socha bude tři metry vysoká
Podle jiného bystřického zastupitele, Víta Novotného z hnutí Otevřená radnice, je motivem ke zhotovení sochy především zvýšení turistického ruchu v lokalitě. Hlasoval ale proti, mimo jiné proto, že by se odměna pro autora sochy dala vložit do smysluplnějšího projektu – třeba do nového hřiště.
Zastupitelstvo probíralo také otázku bezpečnosti dětí, jelikož betonová socha bude dosahovat až třímetrové výšky. Většina hlasujících však tyto obavy neměla a návrh přijala.
„Tvorba Michala Olšiaka je zaměřena především na děti a jeho plastiky mají podobu vyhledávané turistické atrakce a ‚dětského hřiště‘, neboť jsou určeny pro pobavení,“ zaznělo mimo jiné na zasedání. Město uvolní částku 200 tisíc korun.
